V nové, již 7. řadě JTCJ, máte vedle sebe nové kolegyně – psycholožku Lauru Janáčkovou, fitness trenérku Hanku Kynychovou a lékařku Alici Hauptovou. Jak se Vám v kruhu samých žen pracovalo?
Ženy hrají v mém životě velmi důležitou roli, a to nejen v soukromém, ale i pracovním životě, kde tvoří tři čtvrtiny mého pracovního týmu. Proto pro mě pracovní role v ženském týmu nebyla novinkou. Navíc si myslím, že po zhlédnutí pořadu, mi moji práci v tomto týmu bude závidět většina mužů…
- V 8. dílech nové řady JTCJ uvidí diváci zajímavé příběhy plné odhodlání, ale i boje s leností a hledáním jednodušších cest. Zaujal Vás některý z příběhů nejvíce?
Pro mě byly silné příběhy všech. Když řešíte zásadnější lidské problémy, a nekloužete jen po jejich povrchu, ale snažíte se nacházet jejich příčiny, vždy objevíte velmi silné emoční aspekty, či spíše jejich celou kupu. A jejichž řešení rozhodně pro dotyčného nebývá procházkou růžovým sadem.
- Byla s některým z účastníků „těžká“ práce?
Těžká práce? Proč? Šlo přece o jejich rozhodnutí se sebou něco dělat. Pokud máte ale na mysli, zda někteří účastníci byli komplikovaní například z hlediska jejich zdravotních problémů, či si za sebou vlekli celou řadu otevřených ran z minulosti, pak jednoduchý nebyl asi zcela nikdo. Ale podívejte se sami.
- Jako specialista na výživu se ve svém centru denně potkáváte se snahou klientů udělat něco se svým životem. Děláme ve stravování a přístupu k životnímu stylu stálé stejné chyby, nebo pozorujete za poslední roky nějaké „trendy“?
Kdyby nebyly trendy, pak by se asi zastavil byznys a ekonomika. Je to stejné jako v oděvním, automobilovém, či jakémkoli jiném odvětví. Na jednu stranu jde pokrok neustále kupředu a objevují se nové poznatky anebo se vracíme zpět k tradičnímu a osvědčenému, na druhou je třeba vyhovět i v oblasti zdravého životního stylu tak trochu módě. Jen mám někdy pocit, že móda převažuje nad zdravým rozumem… A chyby? Ty děláme stále stejné. Stále si neuvědomujeme svoji cenu, stále chceme všechno, hned a nejlépe zadarmo. A to ve zdraví neplatí.
- Stále populární jsou mezi lidmi také různé alternativní metody stravování (např. raw, paleo, veganství…). Mohou skutečně někomu pomoci a v našich středoevropských podmínkách vyhovovat? Co si o nich myslíte?
V každém výživovém směru nalezneme jak něco pozitivního, tak něco, s čím nelze zcela souhlasit. Takže za mě, pokud si ze zmíněných směrů jsme schopni vytáhnout to dobré a zařadit do svého stravování, tak proč ne. Ale vytýčit si některý z těchto (pro mě extrémních) směrů a udělat si z nich životní modlu a samo spásu, považuji za ne zcela přirozené, ani zcela zdravé. I když nepopírám, že určité minoritě může některý z těchto směrů zcela vyhovovat. Ale jak poznám, že jsem to právě já, pro koho je dané stravování vhodné?
- Jak Vy sám přistupujete k tomu, udržet se ve formě a fit?
Snažím se být v pohodě, vážím si sám sebe a nedávám si nereálné cíle.
Sledujte pořad Jste to, co jíte každé pondělí ve 21.30 na Primě!
