Kompenzovat impotenci pracností je na nic, říká malující bavič Ivan Mládek
Ivan Mládek (82) sám sebe v první řadě považuje za baviče. Humor chce předávat, ať do ruky vezme mikrofon, banjo nebo malířskou paletu. Právě o jeho malířské vášni vzniklo povídání pro web Prima Ženy.
Ivane, při přípravě rozhovoru jsem byl instruován vaším týmem, že si určitě budete raději povídat o obrazech než o hudbě. Že malování vás dnes baví ze všeho nejvíce. Co vás motivuje k tomu brát do ruky štětec? Co při tvorbě cítíte?
Tak trochu doháním to, co jsem kvůli muzice zmeškal. Vynahrazuji svým už zesnulým předkům, samozřejmě hlavně otci, svou neochotu věnovat se malování. Nebylo to u mě z lenosti, i při hraní a psaní by se nějaký čas našel, ale hlavně jsem nevěděl, co mám malovat. Při své úchylce snažit se všechno dělat jinak, jsem vždycky při snaze něco vytvořit, dospěl k tomu, že nedělám nic nového, a že už tak přede mnou malovala spousta lidí - a že kompenzovat impotenci pracností, trpělivostí a zručností je na nic.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ivan Mládek prozradil svůj recept na dlouhověkost
Tím by se možná měli řídit nejen malíři...
Pracovitých ‚precizistů‘ fascinujících svou technikou už byla také spousta, stačí ti, co chrlí výtvarné školy. A co mě motivovalo k tomu, abych se do malování přeci jen trochu vážně pustil? Se svou zkušeností vymýšlet gagy, humorné scénky, monology, dialogy a dadaistické písničky jsem ve své profesi neudělal moc velký krok stranou a napadlo mě se více přichýlit ke svým kamarádům kreslířům humoristům a klást důraz hlavně na legraci, aby obraz kromě chtěného výtvarného efektu diváky také bavil. Případné výtvarné kritiky, zatím si mě teda nikdo moc nevšímá, a možná ani nikdy nebude, mohu odzbrojit sebekritikou, že nejsem žádný umělec malíř, ale malující bavič. Takže k malování mě motivují pokud možno humorné náměty, které se hodí na stěny. Často mě ale dají daleko víc práce a přemýšlení, než kresba a malba samotná.
Na který svůj obraz jste nejvíce hrdý?
Jsem hrdý na všechny, které si kupci a obdarovaní oblíbili natolik, že si je doma někam pověsili. Ale asi zatím nejvíce pyšný jsem na velký olej Archa Noemova, který se v osmdesátých letech nějakou shodou okolností ocitl v San Franciscu ve foyeru Bank of America. Tento obraz jsem jen vymyslel a do detailu nakreslil, malbu obstaral můj kamarád akademický malíř Jaroslav Mysliveček. I další oleje, které jsme v té době společně vytvořili, jsme podepisovali „Josef II.“. Proč toto jméno? Jednoduché vysvětlení. Byli jsme oba pražští Pepíci a byli jsme dva. A pak nám náš stejnojmenný reformátorský císař byl sympatický. Aspoň podle mě, kdyby nebylo francouzské revoluce, která všechny monarchy vyděsila, tak to Josef II. svými reformami možná dotáhl až k demokracii. Čert ví.
Vaše obrazy nemají pouze hravé barvy a styl, ale také hravé názvy. Kdy dostává obraz název? Až když je namalovaný?
Já vždy začínám námětem, podle něj se rozhodnu pro některý ze svých žertovných pseudostylů.
Malujete spontánně? Nebo podle nějakého plánu? Jak vlastně ten „výrobní proces“ probíhá?
To je výrobní tajemství (potutelně se usmívá, pozn. red.).
Máte mezi malíři nějaký vzor?
Vzorů se bojím, často se vracím jak na internetu, a když je možnost, tak i v galeriích, ke všem slavným malířům - ne kvůli inspiraci, ale naopak abych nic nedělal jako oni. I když je obdivuji. Výjimkou jsou moje parodie na některé slavné světové náměty. Ale jestli chcete slyšet jména malířů, které mám nejraději, tak jsou to Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Oskar Kokoschka.
Napadlo vás někdy nějaký váš obraz převést do hudební roviny a udělat na jeho základě píseň?
To mě opravdu nikdy nenapadlo.
Máte nějakou hranici, kterou byste v umění nepřekročil? Nebo zastáváte názor, že umění je tu od toho, aby hranice bořilo?
Vyhýbám se pokud možno námětům, které by mohly někoho ranit, nebo kvůli kterým by mě mohl někdo zabít. I tak některé moje oleje nechtíc vyznívají, proto žiju ve své obci pro jistotu v nedobytném betonovém bunkru a jsem dobře ozbrojen.
Namaloval byste obraz na zakázku? Když někdo dobře zaplatí a dá přesné zadání...
Beru zakázky, ale jen když mě na zadaný námět napadne nějaká legrace. Když ne, tak s omluvou návrh odmítnu, i když je hodně „nestydatý“. Důležitější než peníze je to, když mám i já sám z obrazu dobrý pocit.
Podívejte se na reportáž o Ivanu Mládkovi:
Autor článku
Josef Šťastna
Josef Šťastna začínal jako editor na Blesk.cz, pak dělal hlavního editora na TN.cz a téměř šest let působil jako šéfredaktor webu eXtra.cz. Nejvíce ho zajímají neobyčejné příběhy tzv. obyčejných lidí.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
