V jednom nejrozsáhlejších výzkumů, který se týkal vzhledu, si respondenti za dvě hodiny prohlédli 120 různých obličejů, polovinu ženských, polovinu mužských. Na každý obličej měli 20 sekund a dalších 40 krátce odpovídali na otázky, jak na ně konkrétní obličej zapůsobil. Po delší době se vždy objevila tvář stejného člověka s digitálně upravenými detaily – jiný tvar očí (hloubka, velikost, šikmost, rovnoměrnost, vzdálenost od sebe atd.). Ani jeden z 1500 účastníků nepoznal, že opakovaně spatřil stejného člověka! I názor na něj se po každé proměně lišil.
Když člověk dostal po počítačové úpravě velké oči, byl většinově vnímán jako zvídavý, kreativní, soucitný, chytrý. Muž s velkýma očima ženám zdál romantický, eroticky přitažlivý, jeho pohled mírný a vřelý. Když pak „vyfasoval“ malé oči, převážila jako hlavní vlastnost ostražitost, perfekcionismus až puntičkářství, prozíravost, smysl pro detail, zatvrzelost.
Vysoká míra shody platila i u dalších „parametrů“. Na základě toho a ve spolupráci s psychology vznikl následující přehled. Stejně jako u barvy očí se nedá brát až tak příliš vážně, nicméně si každý může zkusit malý test. Stačí si nejdříve prohlédnout fotografie obličejů různých lidí, napsat svůj dojem a zkontrolovat, jak se váš názor shoduje s výsledky výzkumu:
Začneme častýma kulatýma očima. Lidé s nimi byli vnímáni jako společenští, impulzivní, emocionální, okouzlující pro opačné pohlaví, s dramatickým talentem, ale i nadměrnou náladovostí.
Tzv. prominentní oči, velké, výrazné, až dominující tváři, působily komunikativně, přátelsky, laskavě, také soucitně, nejpozitivněji ze všech.
Oči ve tvaru mandlí vyvolávaly pocit tajemnosti, citlivosti, lidského tepla. Ale také na druhé straně sebekázeň, cílevědomost, „selský“ rozum a umělecké vlohy.
Tzv. uzavřené, hluboko posazené oči budily dojem schopnosti soustředit se plně na daný úkol, proniknout k jádru věci, touhu znát příčinu všeho, co se děje. Byly ale označeny za vědecké, ale i nekomunikativní, nespolečenské, samostatné, netolerantní.
Z očí blízko u sebe vyplývalo „úzké vidění“ světa, nevnímání celku, ale jen detailu, úzkoprsost, nevýbojnost, introverze, závislost na rodičích, u žen nevěrohodnost, vypočítavost.
Naopak, z těch, co se nacházely daleko, sálala energie, rozhodnost, touha vést ostatní, experimentovat, dávat přednost alternativnímu řešení před vyzkoušeným. Na druhou stranu neúcta k autoritám, zvlášť pokud se jejich nositelé považovali za lepší než ony.
Kdo má jedno oko výš nebo níž, je prý schopen nazírat na věc z různých úhlů, přemýšlí o nich, vyhodnocuje je. Pečlivě poslouchá názory ostatních, dokáže je v mžiku a správně analyzovat, pronikne až do hloubky každého problému a najde nejlepší řešení. Je nepostradatelný všude, kde převládá tvůrčí činnost.
„Pohled šelmy“ je známý termín, méně se ví, že ho vyvolávají oči zkosené nahoru. Mají ho údajně nejčastěji modelky, typické pro ně je, že už od mládí vědí přesně, co chtějí, jdou za svým cílem a využijí úplně všechny prostředky, aby ho dosáhly. Mají erotický nádech, vědí o tom a cíleně toho využívají až zneužívají.
Protipólem šelmovských očí jsou oči zkosené dolů. Jde obvykle o jedince, kteří se pomalu a neradi rozhodují z obavy, aby něco nezkazili, vyhýbají se zodpovědnosti za sebe i jiné. Jsou ale loajální za všech okolností, vlastní iniciativu u nich čekat nelze. Uplatní se v úřednických profesích.
Protikladně působí oči, které jakoby až vystupují z obličeje. Sálá z nich obrovská energie (jejich nositelé ji umí přenést na ostatní, jak duchovně, tak dotekem ruky), činorodost a všestrannost, ale i dominance, touha po obdivu. Lidé s takovýma očima umí vášnivě milovat, ale i nenávidět a škodit.
Nejsou výsadou Asiatů. Ti je ostatně ani nemají. Je to jen dojem, protože jsou překryty kožní řasou, která kdysi dávno sloužila jako ochrana proti písku z pouště.
Oči zešikmené nahoru (říká se jim kočičí) značí optimismus, zvědavost, bystrost, odhodlanost, fyzickou zdatnost.
Oči zešikmené dolů značí jemnost, ochotu pomáhat, ale i občasné sklony k melancholii, malomyslnosti.
Méně časté, ale výrazné v obličeji, jsou visící víčka, lidé vypadají zdánlivě ospale až opile, i když nejsou ani jedno. Kupodivu je respondenti hodnotili spíš jako teplé, plné radosti ze života a díky tomu, že vypadají polozavřené, i smyslné.
Stejně neobvyklé jsou tzv. oči s kapucí. Jde o mírné vyboulení na horních víčkách. Oči se pak zdají menší, než ve skutečnosti jsou, což evokuje protikladnost. Na jedné straně z nich čiší dojem ochoty pomáhat nezištně ostatním, na druhé sklony k úzkostem, podceňování sebe sama, což vede k tomu, že takoví lidé obvykle nedosáhnou na vedoucí funkce, i když na ně mají schopnosti.
Na závěr výzkumu se hodnotilo, jak lidé vnímají obočí a jaký má význam na vzhled. Oči zůstávaly stále stejné, jak velikostí tak barvou, a měnil se jen tvar a objem obočí. Úkolem účastníků bylo charakterizovat krátce své pocity. Zde jsou výsledky:
Husté obočí – strohost, odměřenost.
Úzké obočí – nervozita, podrážděnost.
Řídké obočí – málo životní energie.
Přímé obočí – aktivita, pohotovost.
Zakřivené obočí – zvědavost, zvídavost.
Obloukovité obočí – vysoká představivost.
Stoupající nahoru – ambiciózní.
Svažující se dolů – netrpělivost.
Daleko od sebe – snadná ovlivnitelnost.
Blízko sebe – vysoká míra energie.
autor: Jan Janula/Foto: archiv autora
