Životní styl

21. listopadu 2026 07:30

Tamara Fränzlová

Michaela (33): Muže z autobusu jsem měla za stalkera. Pak jsem se mu musela omluvit

Cestou do práce jsem začala pravidelně potkávat jednoho muže. Jezdil stejným autobusem jako já, vystupoval na stejné zastávce a pokračoval stejným směrem. Zpočátku jsem to nijak neřešila, jenže po čase mi začalo vrtat hlavou, proč na sebe pořád narážíme. Navíc jsem si všimla, že se na mě často dívá, a nebylo mi to zrovna příjemné. Nakonec jsem se rozhodla, že si to s ním vyříkám.

Do práce jezdím už několik let prakticky stejnou trasu. Bydlím trochu dál od centra, takže musím jet autobusem, potom pár zastávek metrem a nakonec ještě kousek pěšky přes park. Nejsem zrovna ranní ptáče, takže si většinou budík odkládám, co to jde, a pak se divím, že nestíhám a musím dobíhat na zastávku. V autobuse si pak dopíjím kávu z domova, a když mám ráno opravdu honičku, většinou se v metru i maluji.

Moc si nevšímám lidí kolem sebe, protože jsem ráda, že cestou neusnu. Většinou jen tupě civím před sebe, do mobilu nebo občas do knížky. Několik dní po sobě jsem si ale začala všímat jednoho muže. Seděl kousek ode mě, skoro každý den měl na sobě tmavou bundu, džíny a takovou ošuntělou tašku přes rameno. Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního, jen se na mě občas díval způsobem, který mi nebyl příjemný.

Od té doby jsem ho potkávala pravidelně. Nastupoval na zastávce po mně, jel stejným metrem až do centra a potom pokračoval pěšky přes park. Jen zahnul doprava o trochu dřív než já.

Začala jsem si všímat i toho, že se občas otočí mým směrem. Nikdy jsme spolu nemluvili ani se na sebe neusmívali, ale jeho pohled mi byl nepříjemný. Jednou jsem měla pocit, že mě sleduje dokonce i přes odraz ve skle metra. Připadala jsem si trochu paranoidní, ale od té doby jsem se přistihla, že kontroluji, jestli ho zase někde neuvidím.

Říkala jsem si, že je to náhoda a že prostě jezdíme stejnou trasou do práce. Jenže tolik náhod už mi připadalo trochu podezřelých. Jakmile jsem nastoupila do autobusu, automaticky jsem na další zastávce hledala jeho tmavou bundu a rozcuchané tmavé vlasy. A jako obvykle jsem ho našla. Nastupoval mezi ostatními cestujícími.

Začala jsem z toho být trochu nervózní. Nechtěla jsem si připadat jako blázen, který vidí za každým rohem nějaké nebezpečí, ale ten chlap mi prostě nebyl sympatický. Navíc jsem měla pocit, že se na mě dívá čím dál častěji. Jednou jsem se dokonce přistihla, že v autobuse schválně sedím tak, abych na něj viděla, a kontroluji, jestli se dívá mým směrem.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Byla jsem z toho tak hotová, že jsem o tom vyprávěla i kolegyním v práci. Chtěla jsem se ujistit, jestli je opravdu divné, že jeden chlap jezdí každé ráno skoro stejnou cestou jako já. V práci si ze mě začaly dělat legraci, že mám stalkera, ale mně to moc vtipné nepřišlo. Co když je to opravdu nějaký úchyl, který si na mě chce někde počkat a něco mi udělat?

Rozhodla jsem se, že si to s ním vyříkám

Jedno ráno jsem se rozhodla, že si ho trochu proklepnu. Nechtěla jsem na něj hned vyrukovat s nějakými otázkami, ale zajímalo mě, jestli mě opravdu sleduje, nebo jestli to jen hrotím. V autobuse jsem si proto sedla do jiné části než obvykle. Muž nastoupil jako vždycky a nevšímal si mě. V metru jsem pak vystoupila o zastávku dřív, přestože jsem tím musela kus cesty dojít pěšky. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Říkala jsem si, že jsem se konečně zbavila svého ranního přízraku.

Ale ani náhodou. Druhý den tam byl zase, na svém místě, a jel opět tu svou, nebo spíš tu mou, ranní trasu. Nakonec jsem si řekla, že už toho mám dost. Už ráno jsem se probudila s bojovnou náladou a věděla jsem, že si to s ním musím vyříkat dnes, nebo nikdy.

V autobuse jsem si sedla tak, abych na něj dobře viděla, a celou cestu přemýšlela, jak ho oslovím. Nechtěla jsem na něj hned vybalit, že mě sleduje a co má za problém, ale už jsem se nemohla tvářit, že se nic neděje. Ten chlap mi svým každodenním objevováním se na mé trase pořádně znepříjemňoval rána.

Vystoupili jsme jako obvykle a zamířili k metru. Nastoupila jsem do stejného vagonu jako on a čekala, až přijde naše zastávka. Po vystoupení zamířil ještě do pekařství, zatímco já na něj počkala před obchodem. Byla jsem rozhodnutá, že tentokrát už mu řeknu, co si o tom všem myslím.

Jakmile vyšel z pekařství, vykročila jsem k němu. Měl v ruce papírový sáček a vypadal, že se těší, až si jeho obsah vychutná. Postavila jsem se mu do cesty a řekla, že bych si s ním potřebovala promluvit. Podíval se na mě trochu překvapeně, ale zastavil se.

Zeptala jsem se ho, jestli má nějaký důvod, proč mě každé ráno sleduje. Chvíli na mě jen koukal a pak se zeptal, jestli to myslím vážně. Udeřila jsem na něj s tím, že ho potkávám už několik týdnů prakticky každé ráno a že mi jeho chování není příjemné. Muž se rozhlédl kolem sebe, jako by čekal, že se za chvíli objeví někdo další, kdo mu celou situaci vysvětlí. Pak se ale začal smát.

„Vy si vážně myslíte, že vás sleduju?“ zeptal se a pořád se usmíval. Přikývla jsem a začala mu znovu vysvětlovat, že ho vídám každé ráno v autobuse, potom v metru a nakonec i v parku. Muž si mě chvíli prohlížel a pak se zeptal, kam vlastně chodím do práce. Když jsem mu řekla název firmy, trochu se zarazil. Potom se znovu rozesmál a vysvětlil mi, že pracuje ve stejné kancelářské budově, jen o dvě patra výš. Bydlí navíc ve stejné části města, takže naše ranní cesty opravdu vedou téměř stejným směrem.

Z údajného stalkera je dnes známý z autobusu

Samozřejmě jsem se mu začala omlouvat a snažila se vysvětlit, že mi to celé připadalo opravdu podezřelé. On se ale jen smál a řekl, že se nic neděje. Dokonce mi nabídl, že si někdy můžeme dát v práci kávu, když už se každé ráno tak pravidelně potkáváme. Poděkovala jsem mu a raději zamířila do kanceláře, protože jsem měla pocit, že už jsem se ztrapnila dost.

Dnes už se na zastávce normálně zdravíme a občas spolu prohodíme pár slov. Z mého údajného stalkera se nakonec vyklubal docela sympatický chlap, kterého jsem jen špatně odhadla. Když ho teď ráno zahlédnu v autobuse, většinou se oba začneme smát. A já se raději soustředím na svou kávu a líčení, než abych znovu rozjížděla nějaké detektivní pátrání.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Stalo se vám někdy, že jste si o někom udělali úplně špatný obrázek?

Pět tváří stalkingu podle psycholožky: Od sexuálního hledače po predátora. Kdy volat policii?:


Sdílejte článek
Štítky Životní příběhy společenská rubrika