Díky mateřství více prožívám své role, tvrdí operní pěvkyně Andrea Tögel Kalivodová

Málokdo v dnešní době propaguje operu širšímu publiku tolik jako pěvkyně Andrea Tögel Kalivodová (42), a to nejen svými výkony na jevišti, ale i aktivitou na sociálních sítích. I ona však občas bojuje s trémou a nejistotou. Jak se s podobnými stavy vyrovnává, co jí dalo mateřství a jaké vlastnosti jí nejvíce pomohly dostat se tam, kde je?

• Jako operní zpěvačka už léta velice dobře propagujete operu mainstreamovému publiku. Před koncertem asi už trémou tolik netrpíte, jak je to ale s mluvením v televizních talk show?

Nedá se to nazvat trémou, vždycky ale máte pocit zodpovědnosti a chcete něco sdělit tak, aby to mělo hlavu a patu, aby se to lidem líbilo a aby opera byla zajímavá pro širší publikum. To je můj cíl. Stojí to hodně úsilí, je to těžká práce, ale strašně moc mě to baví. Snažím se nejenom zpívat, ale taky o opeře hovořit, být aktivní. Mám opravdu hodně koncertů a moje výkony musí být vždycky naprosto profesionální. Poctivý pěvecký výkon je základ, na tom se pak dá stavět. Navazující komunikace s publikem je taky nesmírně důležitá, takže se snažím, aby byla i veselá a stravitelná pro normální lidi.

• Mění se vaše prožívání na koncertech s přibývajícím věkem a zkušenostmi? Ovlivnilo například mateřství vaše prožívání operních rolí?

Mateřství mě ovlivnilo velice, a to jen pozitivně. Když porodíte dvě děti, je to velký euforický a emotivní zážitek, ale i fyzická zátěž. Jde taky o stres a psychickou pohodu zpěváka. Člověk se učí být odolným, což je velice dobře, a každá zkušenost vám něco dá do prožitku na jevišti.

• Když chcete být operní pěvkyní, je nutné se na pódiu cítit příjemně? Stalo se vám někdy, že jste se na pódiu necítila dobře psychicky? Jak jste se s tím vyrovnávala?

Vždycky je dobře, když mají zpěváci pocit zodpovědnosti. Nemluvím o velké trémě, ale pokud k tomu přistupují s tím, že skutečně o něco jde, ten výkon je vždycky lepší, než kdyby se na to vykašlali. Říct si: jedu zpívat už po stopadesáté, tak to v klidu dám – to není dobrý přístup. Každému umělci se občas stane, že je nervózní, každý profesionál s tím ale umí zabojovat. Co se mě týče, snažím se v takových situacích vždycky na jevišti znovu najít sílu a jistotu, nějaký záchranný bod.

• Říká se, že operní pěvkyně potřebuje být statná, aby měla dobrý hlas. To asi můžeme považovat za mýtus. Existuje ale nějaká vlastnost, která vám pomohla v životě operní pěvkyně?

Určitě je to dravost, přirozené sebevědomí a psychická pohoda, pracovitost, smysl pro fair-play a touha po růstu na jevišti i jako člověk. Jedno souvisí s druhým. Velice důležitá je samozřejmě i fyzická síla. Mít fyzičku je dobré.

• Sama jste kdysi mluvila o určitém vnuknutí, kterého se vám dostalo, když jste se dozvěděla, že vaše kolegyně trpí rakovinou. V okamžiku jste prý věděla, že vy ji máte také. Jak nad tímto životním momentem přemýšlíte dnes?

Ona měla nádor na mozku a zemřela. Já jsem pak byla na magnetické rezonanci, kde mi zjistili nezhoubný nádor na mozku. Byl ale na komplikovaném místě, a kdyby dále rostl, mohlo by to mít fatální následky, ať už na motoriku, koncentraci, stabilitu nebo postavení těla. Cítila jsem, že něco není v pořádku, i proto, že se mi hodně točila hlava. To pozná každý vnímavý a inteligentní člověk. Tenkrát mi byli velkou oporou rodiče, kteří se mě snažili uklidnit, že všechno bude dobré. Pak jsme se s lékaři domluvili na gama noži a všechno to skutečně dopadlo dobře. Dneska jsem spokojený a zdravý člověk a tohle byla obrovská zkušenost, za kterou jsem vděčná.

• Jak by se měli bližní chovat k někomu, kdo trpí vážnou nemocí? Vzpomínáte na momenty, kdy jste si pomyslela, že tohle dotyčný říkat neměl?

Důležité je člověka nestresovat tím, co mu nedělá dobře, a nechtít ho měnit. To se někdy lehce řekne, ale těžko činí. Vztahy jsou občas komplikované v tom, že každý má svoje ego, názory a zvyklosti. Přesto by ale každý člověk měl nechat toho druhého žít a dát mu prostor, aby se projevil takový, jaký je. Něco jiného je konstruktivní kritika. Měli bychom mluvit s lidmi o tom, co nám dělá, nebo nedělá dobře, a nalézt ten správný způsob, jak vzájemně posouvat naše výkony. Pokud máme kolem sebe lidi, kteří nás srážejí na kolena, je třeba omezit styky s nimi na minimum.

• Na manžela a děti jste si musela nějakou dobu počkat, ale vyplatilo se. Jak teď nahlížíte na klišé o hledání toho pravého? Má člověk vydržet a dobře vybírat, nebo v tom zkrátka hraje roli osud a štěstí?

Je to určitě o osudu. Taky je třeba být ve správný čas na správném místě. Věřím, že pokud vyšlete myšlenku, že něco skutečně chcete, tak to k vám přijde.

• Jak vlastně vzpomínáte na seznámení s manželem? Byla to romantika?

Byl neskutečně pozorný, romantický, na začátku šlo všechno hladce. Ovšem buďme k sobě, všechny ženy, upřímné, potom se ten vztah s partnerem či manželem mění. Když už máte dvě děti, kterým se můj manžel hodně věnuje, stejně jako našemu domu a chodu domácnosti, jsou některé věci jiné. Láska má mnoho podob, takže teď už se na mě muž nedívá stejně zamilovaně jako na prvním rande. Jsou tu ale jiné věci, které mě činí šťastnou.

Autor: Kristýna Šťastná

Na Andreu Tögel Kalivodovou v talk show Na Pavláska se podívejte v archivu iPrimy:

Životní styl

Anna Slováčková: Od začátku nemoci si natáčím videa, je to takový můj rakovinový deník