Naďa (39): Celý život mě máma kritizovala. Cestu k sobě jsme si našly až v dospělosti
Vztah s mámou se může změnit i v dospělosti. Zdroj: iStock
Narození dcery a následný rozchod s partnerem mi obrátily život vzhůru nohama. V náročném období jsem se dočkala překvapivé podpory a postupně začala některé věci vnímat jinak.
S mámou jsme si nikdy nebyly úplně blízké. Vždycky jsem měla pocit, že ať udělám cokoli, nebude to podle ní dost dobré. Měla jasnou představu o tom, jak bych měla žít, s kým se stýkat i co bych měla dělat se svým životem. Já se proti tomu odjakživa bouřila, takže jsme se často hádaly.
Ani v rané dospělosti jsme si k sobě cestu nenašly. Když jsem se odstěhovala, ulevilo se mi, protože jsem konečně nemusela poslouchat její připomínky ke všemu, co dělám, a mohla jsem si žít podle sebe. Ani potom jsme ale spolu neměly vztah, jaký jsem si přála a jaký jsem záviděla kamarádkám s jejich maminkami.
Máma měla názor na všechno
Volaly jsme si, občas jsme se navštívily, ale často jsme se zasekly u toho, že každá viděla věci jinak. Nikdy jsme nebyly úplné kamarádky. Věděla jsem, že se jí nemůžu svěřit s ničím osobním, a ani pro radu jsem za ní moc nechodila. Místo podpory jsem se většinou dočkala kázání, o které jsem nestála. Mrzelo mě, že spolu nedokážeme vycházet normálně, ale zároveň jsem nevěděla, co s tím mám dělat.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Po narození dcery jsem doufala, že se náš vztah přece jen trochu zlepší. Ze začátku jsem si od mámy ale držela odstup, protože jsem se bála, že mi bude do všeho mluvit, jako to dělala celý můj život. Nechtěla jsem poslouchat, co dělám špatně, ani se obhajovat za každé rozhodnutí. Sama jsem navíc byla ze všeho nového trochu vyplašená a poslední, co jsem potřebovala, byly další nevyžádané rady.
K mému velkému překvapení na mě máma ale vůbec netlačila a dávala mi prostor. Ne že by se sama od sebe vůbec neozývala nebo si párkrát neřekla o návštěvu, ale musím uznat, že mi opravdu hodně pomohla.
Mohlo by se vám líbit: Dvacátníci v krizi: Už nejsou „nejšťastnější“. Ničí je sociální sítě a strach z budoucnosti
Pár měsíců po porodu jsme se navíc rozešli s partnerem a já zůstala na malou sama. Bylo to pro mě neuvěřitelně náročné období, protože během několika měsíců se mi život obrátil úplně vzhůru nohama a já na všechno zůstala sama.
Právě tehdy mi máma pomohla snad nejvíc. Několikrát týdně přijela s navařeným jídlem a i přes moje protesty mě donutila pořádně se najíst. Navíc brávala dceru skoro pokaždé na procházku s kočárkem, takže jsem měla čas pracovat nebo si na chvíli odpočinout. Bylo to pro mě nové, protože dřív jsem měla pocit, že si o pomoc říkat nemůžu, aniž bych si vyslechla, co jsem zase udělala špatně.
Ze začátku pro mě nebylo jednoduché si na tuhle její stránku zvyknout. Byla jsem zvyklá, že se naše rozhovory často zvrtnou v hádku nebo že mi máma začne vysvětlovat, co bych měla dělat jinak. Teď jsem ji ale měla vedle sebe ve chvíli, kdy jsem si sama nebyla jistá skoro ničím.
Náš vztah má pořád své trhliny
Samozřejmě jsme si i tehdy několikrát vjely do vlasů. Máma měla svoje názory na to, jak bych měla vychovávat dceru, a někdy mi je dokázala připomenout v tu nejméně vhodnou chvíli. Rozdíl byl ale v tom, že jsem už neměla potřebu se s ní hádat o každou maličkost. Řekla jsem jí, že si to budu dělat po svém, a ona se stáhla.
Přečtěte si také: Predátora dítě většinou zná. Varovné signály snadno uniknou i rodině, říká odborník
Postupně jsem si začala uvědomovat, že se na mě máma dívá trochu jinak. Myslím, že ve mně po narození dcery začala vidět i sama sebe. Ani ona tehdy neměla po svém boku partnera, o kterého by se mohla opřít. Nakonec měla také jen svou mámu, u které jsme bydlely během prvních let mého života.
Neznamená to, že jsme si od té doby začaly volat každý den a probírat spolu úplně všechno. Pořád si některé věci raději nechávám pro sebe, protože je to prostě jednodušší. Postupně jsem ale zjistila, že jí můžu říct i to, že něco nezvládám, aniž by mi hned začala vysvětlovat, co jsem měla udělat jinak. A to byl pro mě asi největší rozdíl.
Občas mě zamrzí, že jsme si takhle nerozuměly už dřív. Dneska už se ale snažím brát náš vztah, a vlastně i mámu, takovou, jaká je. Pomohla mi v opravdu těžké době a za to jí budu vždycky vděčná. Pořád se někdy neshodneme a její poznámky mě občas dokážou naštvat, ale už nemám potřebu se s ní kvůli všemu hádat a dokazovat, že pravdu mám já.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Poslušnost může podrývat sebehodnotu dětí, říká pedagožka. Pevná ruka k výchově nepatří:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
