Neříkejme dětem šikulky. I chválení s dobrým úmyslem může někdy uškodit, říká pedagožka
„Hodný kluk“, „šikovná holka“ nebo „ty jsi šikulka“. Věty, které dospělí říkají dětem s nejlepšími úmysly – ale které mohou nenápadně vytvářet tlak. Pedagožka Anna Pospíchalová varuje před nálepkováním a vysvětluje, proč laskavé hranice fungují lépe než pevná ruka.
„Šikulkování“ je tak zažité, že ho v komunikaci s dětmi někdy použil snad každý. „Je to opravdu zažitý společenský stereotyp a je to rychlé, je to takové laskavé. Vlastně ve spoustě očích dospělých to vypadá nenásilně,“ popisuje Anna Pospíchalová v podcastu Dětství 2.0.
Upozorňuje ale na riziko, že označení „šikulka“ je svým způsobem nálepka, kterou dítěti dáváme. „Také bych byla opatrná, když si pod pojmem „šikovný“ schováváme představu dítěte, které je tiché, moc nás neruší – zkrátka naplňuje nějakou představu dospělých.“
Kdy a jak děti chválit?
Chválení jinak může být skvělé a dokáže děti pozitivně motivovat a rozvíjet. Jak často tedy chválit a jakým způsobem? „Já myslím, že chválit je skvělé co nejčastěji, ale zároveň v tom být vyváženě střídmý a přemýšlet i nad tím, že se třeba dítě může ocenit i samo,“ říká pedagožka a dodává: „Já zase nechci, aby šikulka bylo nějaké zakázané nebo sprosté slovo, které nesmíme nikdy používat…“
Důležité je podle ní zvědomit si, jak často ho používáme a nahradit ho případně něčím jiným. Například ‚dobrá práce‘, ‚mám radost, že jsi to zvládl‘, ‚jak ses cítil, bylo to pro tebe těžké?‘. Už jen tohle může být malá změna, která by mohla pomoci,“ říká Anna Pospíchalová.
Přečtěte si také: Známky nejsou všechno, říká psycholožka. Dítě nesmí mít pocit, že selhalo jako člověk
Nálepkování vytváří na dítě obrovský tlak
Jakékoli nálepkování dítěte na základě vnějších znaků, které ho zařadí do určité škatulky, může jedince ovlivnit na celý život. Patří sem označení jako ‚hodná holka‘, ‚šikovný kluk‘ a mnoho dalších.
„Může to mít důsledky v tom, že dítě bude mít třeba problém v dospělosti říkat ne nebo bude mít strach z chybování, ze zklamání, bude mít neustále nějaké očekávání od sebe,“ varuje pedagožka.
Nucení k poslušnosti podrývá dětskou sebehodnotu
Při komunikaci s dětmi a výchově je důležitý individuální přístup. Dětem bychom měli opravdu naslouchat, pozorovat je. „Někdy máme pocit, že už jsme tu potřebu vypozorovali, že dítě je divoké a potřebuje pohyb, ale už za tím nevnímáme, že ta potřeba může být hlubší, že potřebuje například pozornost,“ vysvětluje Anna Pospíchalová.
„I výzkumy potvrzují to, že nějaké chválení nebo nějaká poslušnost v dětech podrývá jejich sebedůvěru a sebehodnotu. A právě vedení dětí k tomu, že se můžou třeba ocenit samy nebo že dostanou tu konkrétní zpětnou vazbu, už v nich buduje to, že jsou si vědomy svých silných stránek,“ dodává.
Jak s dětmi řešit jejich vysvědčení, jaká jsou rizika odměn a proč dnes mnozí odborníci nesouhlasí s tím, že při výchově dětí je potřeba „pevná ruka“? Pusťte si celý díl podcastu Dětství 2.0 s pedagožkou Annou Pospíchalovou. Najdete ho v úvodu článku, v podcastových aplikacích i na YouTube.
Autor článku
Marie Makovská
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
