Známky nejsou všechno, říká psycholožka. Dítě nesmí mít pocit, že selhalo jako člověk
Zdravá reakce rodičů na známky posílí u dětí motivaci. (Ilustrační snímek) Zdroj: Alamy, Profimedia, Classic Collection, Shotshop GmbH
Vysvědčení se blíží. O výkonu školáků zdaleka neřekne vše, ale rodiče mu často přikládají vysokou váhu. Někdy i větší, než by si sami přáli. Psycholožka Julie Janošíková vysvětluje, jak s dětmi o známkách hovořit a jak je motivovat tak, aby neztratily chuť učit se ani pocit vlastní hodnoty.
Mgr. Julie Janošíková
Je psycholožka a terapeutka, která se ve své praxi zaměřuje především na práci s dospělými klienty s úzkostmi a psychosomatickými potížemi, má také zkušenost s prací s dětmi. Dále se věnuje podpoře žen v tématech identity, sebepojetí, plodnosti a mateřství.
„Vysvědčení zachycuje jen část reality – především výkon spojený se znalostmi. Opomíjí snahu, vytrvalost, kreativitu, sociální dovednosti nebo jiné schopnosti dítěte. Rodiče ho ale často berou jako hlavní měřítko úspěchu,“ uvádí psycholožka a terapeutka Julie Janošíková z platformy Terapie.cz pro web Prima Ženy.
Pro dítě pak není vysvědčení jen papírem, za který dostane slíbenou odměnu. Na základě známek ze školy zjišťuje, jak obstálo ve vztahu s rodičem.
Co děti prožívají
Děti s dobrými známkami sice mohou zažívat radost, ale také tlak na to, aby si výsledky udržely. Když se jim nedaří, mívají často obavy z odezvy dospělých. Emoce jako stud, vztek nebo zklamání mohou totiž nenápadně vytvářet nápor.
„Rozhodující je právě reakce okolí. Dítě si z ní může odnést zprávu, že jeho hodnota závisí na výkonu. Může se u něj rozvíjet nejistota nebo nízké sebevědomí,“ upozorňuje psycholožka.
Známky nejsou všechno
Doporučuje nehledět jen na výslednou známku, ale ptát se dítěte a hledat souvislosti – jak látce porozumělo? Bylo unavené nebo ve stresu? Jaký má vztah s učitelem a se spolužáky?
Samotné známky sice mohou odrážet znalosti nebo pracovní návyky, ale nemusí už vypovídat třeba o kreativitě, empatii, odolnosti ani schopnosti zvládat životní výzvy.
Srovnávání s ostatními může velmi ublížit
Někteří dospěláci se občas nevyhnou srovnávání dítěte s ostatními – se spolužáky, sourozenci, ale i se sebou, když byli ve stejném věku. Dopad takového srovnávání je bohužel dlouhodobý.
„Vede k vnitřní otázce: ‚Proč já nejsem dost?‘ Dlouhodobě pak ovlivňuje sebepojetí. Dítě se může vnímat jako méně schopné nebo méně hodnotné,“ přibližuje Julie Janošíková.
Odměny a tresty fungují jen krátkodobě
Odměna za jedničky a různé formy trestů za horší známky mohou krátkodobě zafungovat, ale dítě se naučí, že smyslem studia není porozumění nebo radost z učení a pokroku.
„Naopak se bude snažit pro odměnu nebo aby se vyhnulo nepříjemnostem, nikoli z vlastního zájmu. Mnohem důležitější je podporovat vztah k učení jako k procesu, který má hodnotu sám o sobě,“ vysvětluje psycholožka.
Přečtěte si také: Rodiče děti učí, aby na sebe nenechaly sahat bez souhlasu. A poruší to hned u babičky
Zdravá reakce na známky posílí motivaci
Zdravá reakce rodiče na známky by podle Julie Janošíkové měla být klidná a věcná. „Rodič by měl reagovat tak, aby dítě nemělo pocit, že obstálo nebo selhalo jako člověk. U dobrých výsledků je vhodné ocenit snahu a proces, u horších známek spíše společně hledat, co by dítěti mohlo pomoci, podporovat zvědavost a vést dítě k vlastní odpovědnosti přiměřené věku,“ vysvětluje.
Důležité je, aby dítě mělo prostor mluvit bez obavy z reakce a zažilo, že obtížnou situaci řeší s rodičem, ne proti němu. Abyste zjistili, jestli má vaše dítě zdravou motivaci, sledujte, co se s ním děje. „Jestliže má i přes obtíže chuť se snažit a zvládá přiměřenou frustraci, jde pravděpodobně o zdravou motivaci. Když převažuje úzkost, vyčerpání nebo odpor ke škole, je na místě zbystřit,“ popisuje psycholožka.
Podívejte se také na rozhovor s psycholožkou Julií Janošíkovou o sdílení dětí na sítích: