Příliš osobní známost Balzerové, Dykové a Hřebíčkové premiérově na Primě

Nejnovější česko-slovenská komedie Příliš osobní známost vykresluje vtipně zpracovaný příběh tří žen. Nabízí tři pohledy na vnímání lásky. Život umí být pěkně krutý. Když už se zdá, že je všechno zalité sluncem, přijde nečekaný zvrat, jemuž se musí člověk postavit. To platí pro kamarádky Natálii a Simonu. Na obě ale určitě někde čeká muž jejich snů.

Podívejte se na trailer k filmu Příliš osobní známost:

Kvalitní herci v hlavních rolích

Příliš osobní známost je přesně o tom, „že život je houpačka, jednou jsme dole, jednou nahoře, někdy jsme déle tam, někdy na té druhé straně a vše je naplněno emocemi. Čím jsem starší, tím více vnímám, že nic v životě není černobílé, a to se mi líbí i na příběhu tří žen, které jsou stěžejní v tomto filmu,“ přibližuje snímek v kostce autorka jeho knižní předlohy Eva „Evita“ Twardzik Urbaníková.

Tvůrcům se ve filmu podařilo spojit dohromady velké herecké osobnosti známé nejen z českých kin. V hlavních rolích se těšte na vynikající Elišku Balzerovou, Tatianu Dykovou (Vilhelmovou) a Petru Hřebíčkovou. Jejich herečtí kolegové tentokrát přijeli ze Srbska a Chorvatska a ve svých zemích jsou rovněž uznávanými hvězdami.

Trio slavných českých hereček doplňují slovenští herci Ľuboš Kostelný a Marián Mitaš, Chorvat Janko Popović Volarić a Branislav Trifunović a Predrag Manojlović ze Srbska. Posledně jmenovaný si zahrál například i v kultovním snímku režiséra Emira Kusturici Černá kočka, bílý kocour.

Co nejvíce bavilo Elišku Balzerovou s Petrou Hřebíčkovou?

„Dostala jsem nabídku hrát ženu, která svůj život už vzdala, rezignovala, obětovala svoje dny péči o vnučku. A najednou přišel někdo, kdo v ní znovu zažehl plamen lásky, do koho se zamilovala," představuje svoji postavu herečka Eliška Balzerová a dodává, že ji práce na filmu moc bavila a především pak „přerod ženy, která už byla jen šedivou myškou na znovu rozkvetlou ženu“.

Druhá z ženské trojice, herečka Petra Hřebíčková, zase vyzdvihuje scénář: „Vždycky mě baví, když je scénář nepředvídatelný a postavy jsou uvěřitelné. To je základ, který scénář Příliš osobní známosti splnil na jedničku. Téma lidské hladiny lásky mě nikdy neomrzí, navíc je film plný dobrého humoru, vášně a dramatický závěr mi vehnal slzy do očí. Smála jsem se, červenala jsem se, dojala a asi se i zamyslela. Kéž by takový zážitek měli i diváci.“

Producentem filmu je režisér a producent Peter Núñez. „Už při práci na filmu Všechno nebo nic jsem si ověřil, že když uděláte poctivý snímek, který nepohrdá divákem, ale bere ho jako partnera, lidi na něj budou chodit. Filmový trh byl pro mě předtím velkou neznámou, ale po téhle zkušenosti jsem si řekl, že zkusíme natočit i další filmy. Proto jsem rád, že se to podařilo a že opět spolupracuji s Evitou a Martou,“ řekl Núñez.

Rozhovor s režisérkou a scenáristkou Martou Ferencovou

Po Všechno nebo nic je film Příliš osobní známost další „evitovkou“ pod vaší režisérskou taktovkou. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma tituly?

Já bych možná začala tím, co mají oba filmy společné. Oba jsou o vztazích, o tom, jak po nich toužíme, jak nám unikají, nebo naopak jak přicházejí, když je vůbec nečekáme. Jsou o síle přátelství a samozřejmě o lásce. Zkrátka jsou o životě, který žijeme. Pokaždé se s Evitou snažíme, aby naše postavy byly lidské a pravdivé, aby jim divák rozuměl a dokázal se s nimi srovnat. Film Příliš osobní známost je jiný už tím, že je to úplně nový příběh, s novými postavami. Je možná o něco vážnější, více si hraje s emocemi a také je v něm zastoupeno více generací.

Ve filmu hrají excelentní herci. Jak se vám je podařilo získat ke spolupráci?

Předpokládám, že je přesvědčil scénář. No a potom to byla hlavně osobní setkání, při kterých jsme si o postavách vyprávěli. S Eliškou jsme si dohodly první schůzku, společnou kávu, a předpokládala jsem, že to bude maximálně na hodinu. Schůzka nakonec trvala více než tři hodiny. Byl to jeden z největších hereckých výslechů, které jsem do té doby zažila. Eliška nakonec souhlasila a mě natáčení s ní velmi bavilo. Pro Mikiho Manojloviče jsme jeho postavu Ervína dokonce po dohodě maličko rozvinuli. No a potom tady byl ještě jeden moment – myslím, že všechny tak trochu lákala možnost zahrát si se zahraničními herci.

Multijazyčné natáčení

Pracovali jste s mezinárodním štábem. Vznikly na place nějaké vtipné situace, způsobené například komunikační bariérou?

Co se týká našich tří hlavních mužských herců, vtipné situace nastávaly poměrně často. Všichni hráli ve svém rodném jazyce a takto probíhala i komunikace na place. I když jsou si všechny jazyky blízké, rozhodně si nejsou tak blízké, jako například slovenština s češtinou. Takže občas jsme některá slova museli vyloženě „dohrát“. Zajímavé je, že slovenština byla pro ně srozumitelnější než čeština. A na konci to celé skončilo tak, že Eliška Balzerová hovořila tak trochu srbsky, Péťa Hřebíčková slovensky. Miki používal dost slovenských i českých slov současně a Branislav Trifunovič sice mluvil srbsky, ale rozvinul svoje „telepatické“ schopnosti a rozuměl mi dříve, než jsem stačila cokoli říci, už jen z mého pohledu.

Jak probíhalo natáčení? Co pro vás na něm bylo nejtěžší?

Natáčení probíhalo až výjimečně klidně a pohodově navzdory tomu, že všechny postavy mají ve filmu několik vypjatých a náročných scén. Měla jsem výborný štáb a skvělé herce, kteří mi byli velmi blízcí nejen pracovně, ale i lidsky. Před začátkem natáčení jsem se asi nejvíc obávala práce s malou Valentýnkou, které, když jsme natáčeli, bylo pět let. Paradoxně se z toho malého děvčátka vyklubal velký profík a velký talent. To, že jsme ji mezi tolika dětmi našli, považuji za obrovský dar.

Na filmu jste se tak jako v případě filmu Všechno nebo nic podílela i scenáristicky. Můžou diváci očekávat kopii knihy nebo jste se ve filmu od ní maličko odklonili?

Já si osobně myslím, že při zfilmování knihy je občas nutné se od knižní předlohy odklonit. Kniha totiž pracuje s jinými rozpoznávacími principy a film také s jinými. Kniha má k dispozici opisy, vnitřní monology, přes které se dostanete do myšlenek postav, do jejich emocí. Ve filmu to musíte dát do jiných situací, musíte najít způsob, jak to, co si ta postava myslí ve svém nitru, říct jinak. Také se toho do knihy dostane mnohem více než do filmu.

Užijte si televizní premiéru filmu Příliš osobní známost v neděli 25. dubna ve 20:15 na Primě.

Pokud máte chuť, komedii můžete sledovat dříve než v televizi on-line v archivu iPrima.cz: