Otevřená zpověď přítelkyně Josefa Náhlovského. Ještě měsíc před smrtí vystupoval
Pohřeb Josefa Náhlovského
Veronika Záhorská znala baviče Josefa Aloise Náhlovského jako málokdo. Dlouhé roky s ním byla pravidelně v kontaktu a věděla o něm úplně všechno. Když známý komik letos v dubnu ve věku 72 let nečekaně zemřel, poslední rozloučení měla na starosti ona. Smrt Josefa zastihla uprostřed rozjetého turné s kolegou Karlem Šípem. Jaký byl ve skutečnosti? Kdo mu byl v posledních dnech života největší oporou? A kdy ho nejvíce trápilo, že se nedočkal vlastního potomka? I o tom Veronika promluvila v rozhovoru pro Prima Ženy.
Vezměme to od začátku. Jak jste se s Josefem seznámili?
Letos by to bylo 22 let, co Josef Náhlovský poprvé zavítal do Luhačovic. Tehdy přijel jako pacient do našich lázeňských hotelů Sanatoria Miramare. Další roky už pak jezdil několikrát za rok do lázní, až si město oblíbil natolik, že se zde usadil a našel tady svůj druhý domov. Pořídil si tu i dům, miloval lázeňský život v Luhačovicích. I díky tomu se náš vztah natolik prohloubil, že jsme byli jako jedna rodina.
Dost často se stává, že slavný komik či bavič bývá v soukromém životě spíše morous. Byl to i jeho případ?
Znala jsem ho s různou náladou, občas byl depresivní, občas zase plný humoru. Ale vždy říkal, že on baví lidi za peníze...
Pokud byste ho měla charakterizovat, jaký to byl člověk? Co mu dokázalo udělat radost, co ho trápilo?
Přestože to vypadalo, že je obklopen mnoha lidmi, byl spíše sám. Občas byl i smutným komikem. Miloval ale být mezi svými fanoušky, příznivci.
U televizních diváků byl zaškatulkován také jako hypochondr. Bylo tomu skutečně tak?
Celý život byl sám sobě lékařem. Ale málokdo věděl, že byl celý život chronicky nemocný. Od dětství své zdravotní neduhy léčil v ozdravovnách, později v lázních.
Dodnes se spekuluje o jeho zdravotních problémech, které ho v poslední době měly trápit. Můžete říct, jak to opravdu bylo?
Po dohodě s rodinou nebudu na tuto otázku odpovídat.
Josef Náhlovský měl před sebou spoustu práce. S Karlem Šípem měli nasmlouváno v první polovině roku více než dvacet představení. Byla jeho smrt náhlá a nečekaná?
Náhlý odchod překvapil všechny. V únoru ještě vystupoval, a proto si troufnu říct, že Josef Náhlovský odešel na vrcholu svého uměleckého života.
Co se tedy stalo?
Nezlobte se, tato otázka zůstane bez odpovědi...
Měl strach ze smrti?
Nedokážu odpovědět...
Myslím si, že ho trápilo to, že neměl děti a v posledních letech především nejbližší rodinu. Chybělo mu zázemí, jak se říká ten správný domov.
Poslední rozloučení jste měla na starosti vy. Bylo to jeho přání? A mluvil někdy o tom, jak by si svůj smuteční obřad představoval?
Byli jsme jako bratr a sestra. Vtipkovali jsme, že se jeden o druhého postaráme, pokud se nám něco stane. A já jsem vždy říkala, že Pepa se postará o mě... Slíbili jsme si, že až jednou ten okamžik nastane, ten druhý to celé zařídí... A proto bylo mou povinností se o vše postarat.
Kdo byl Josefovi v posledních chvílích největší oporou?
Rodina a nejbližší...
Netrápilo ho, že se nikdy nedočkal vlastního potomka?
Myslím si, že ho trápilo, že neměl děti a v posledních letech především nejbližší rodinu. Chybělo mu zázemí, jak se říká, ten správný domov. Místo, kam se vracet...
Josef velmi spolupracoval s vaším občanským sdružením KORUNKA Luhačovice, která pomáhá potřebným. Jak k tomu došlo?
Pepíček Náhlovský byl jedním ze zakládajících členů občanského sdružení KORUNKA LUHAČOVICE. Zároveň byl naším ambasadorem, který nám zpočátku především díky své osobnosti a kontaktům otevíral dveře jak do uměleckého světa, tak také u některých donátorů a podporovatelů. Pro řadu z nich bylo naše charitativní sdružení hned od počátku důvěryhodné. Nechyběl na našich benefičních akcích. Jezdil s námi za rodinami či dětmi do dětských domovů a nemocnic, kam mířila naše pomoc. Společně jsme radost rozdávali i v domovech seniorů.
Můžete zavzpomínat na nějaký veselý zážitek, který jste s Pepou zažili a na který nikdy nezapomenete?
Byla jsem ráda v jeho přítomnosti, byl neskutečně vzdělaný, dokázala jsem ho hodiny poslouchat a vzhlížet k němu, jak velký rozhled má a o čem všem dokáže hovořit. Miloval své fanoušky a příznivce. Mnoho veselých zážitků máme z domova. Bylo s ním veselo a vždy měl radost z toho, že může dělat radost druhým.