Pohlreich ochutnal mexickou kuchyni v Plzni. Jím furt jedno a to samé, posteskl si
Zdeněk Pohlreich zamíří do plzeňské restaurace Pancho’s. Podnik s mexickou kuchyní sice dokáže chrlit objednávky obdivuhodnou rychlostí, šéfovi ale při první ochutnávce chybí chuť, čerstvost a důvod, proč by se měl host vrátit. A zátěžový test jeho pochybnosti nerozptýlí.
Restaurace Pancho’s na plzeňských Slovanech pamatuje podle Zdeňka Pohlreicha lepší časy. Provoz má už jedenáctým rokem na starosti Petr Ivanič, který podle potřeby pracuje v kuchyni i na place. Vaří tu také Cristián z Kolumbie. Petr by chtěl mexickou kuchyni posunout dál a právě s tím se obrátil na šéfa.
Pohlreicha nejprve zarazí samotný podnik. „To, co tomu chybí na vkusu, tak to tomu nechybí na počtu dekorací,“ vyhodnotí interiér. Naději vkládá alespoň do jídla. Objedná hamburguesu, kuřecí quesadillu, grilovaný kaktus a další speciality. Na stole jsou nezvykle rychle.
Právě rychlost v něm ale probouzí podezření. „Žádnou chuť moc necítím. Je to takové hodně teatrální,“ hodnotí po prvních soustech a postupně dochází k závěru, že jednotlivá jídla jsou si až příliš podobná. Vadí mu také nakládané jalapeños, místo nich by si představoval čerstvější suroviny. „Mně se furt zdá, že jím furt jedno a to samé dokola,“ shrne první zkušenost.
Jak dopadla mise v Baště? „Tohle je jak od mámy,“ prohlásil Pohlreich, rýpl si do šulínů a restauraci dal dvě hvězdy
Ani rozhovor s osazenstvem kuchyně není úplně jednoduchý. Cristián mluví především španělsky a komunikace se tak místy neobejde bez překladače v telefonu. Pohlreich přesto oceňuje jeho přístup, problém vidí především v celkovém pojetí kuchyně. „Já bych chtěl, aby to jídlo bylo živější,“ vysvětluje.
První den nakonec uzavírá celkem tvrdým hodnocením. Restaurace podle něj umí vařit rychle, otázkou ale zůstává, zda také dobře. Jídlo na něj působí unaveně a stejně tak celý podnik. „Nikdo nebude chtít vlézt do hospody, na které je vidět, že je taková jakoby utrápená,“ říká provoznímu Petrovi, kterého kritika viditelně zasáhne.
Majitelka restauraci každý měsíc dotuje
Další den vyjde najevo, jak vážná situace je. Pohlreich vyhledá majitelku Danielu Egermayerovou, která se z provozu stáhla, protože už „psychicky nezvládala“. Restaurace není schopná pokrýt své měsíční závazky a majitelka do ní podle svého odhadu doplácí kolem sta tisíc korun měsíčně.
Šéfovi je jasné, že změna musí přijít rychle. První naději přinese Cristián, který připraví chicharrones s guacamole a limetkou. „Takhle bych si to představoval,“ pochvaluje si tentokrát Pohlreich. V kolumbijském kuchaři vidí člověka, jehož zkušeností by restaurace měla mnohem víc využít.
Pak přichází prověrka před hosty. Kuchyně pracuje rychle a Pohlreich ji dokonce přirovná k „dobře zaběhnuté montovně“. Postupně se ale objevují chyby v objednávkách a především rozdílné reakce na samotné jídlo. Některým hostům chutná, jiní si stěžují na nedochucené či suché maso, připálené tortilly nebo studené jídlo.
Přečtěte si také: Kritika nás sundala, říká Martina z Hamrovky
„Spousta lidí se vyjádřila v tom smyslu, že neviděla žádný silný důvod sem přijít znovu,“ tlumočí reakce hostů Zdeněk Pohlreich po zátěžovém testu. Rychlost kuchyni znovu přizná, jenže podle něj jídlu stále „chybí charakter, chuť a značná dávka profesionality“.
A když k tomu přidá churros z mrazáku, omáčky z konzervy a nepořádek kolem popelnic, má pro stav restaurace poměrně stručné vysvětlení. „Není žádný div, že ta hospoda je tam, kde je,“ říká jasně. Jestli se Pancho’s podaří otočit kurz a přiblížit se skutečné mexické kuchyni, ukáže další díl Ano, šéfe! ve čtvrtek ve 21:30 na Primě.
Kuchař Cristián je praktik. S překladačem si popovídá i se šéfem Pohlreichem:
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
