Ano, šéfe! Rekapitulace II. řady

Hospodářská krize působí a konkurence je stále agresivnější. Projevila se pochopitelná nedůvěra a obava ze zneužití dnes už takřka strategických informací a ne všichni hospodští tak byli sdílní. Chápeme to. Vstřícnost hospodských byla někdy také přímo úměrná faktu, zda jejich podnik obdržel nebo neobdržel šéfovu hvězdičku. Někde bylo cítit, že účastníci o pomoc ani příliš nestáli, šlo jim spíš o propagaci. Jak šéf zmizel, s úlevou se vrátili do starých kolejí. Z pár podniků ale vyzařovalo nefalšované nadšení z pozitivního posunu, který jim šéfova návštěva přinesla. Další restaurace skutečně chvíli čelily nájezdu strávníků, toužících po osobní zkušenosti s hospůdkou nebo zážitkové gastronomii.

Dokonce se zorganizovala skupina asi dvaceti lidí, kteří jezdí ve Zdeňkových stopách (jedním z nich je i herec a gurmán Bohuslav Klepl, jak se přiznal v pořadu Hádej, kdo jsem!). Podobně kdysi turisté navštěvovali v Paříži a Londýně místa, o kterých psal ve své Šifře mistra Leonarda spisovatel Dan Brown. Mapa na stránkách http://www.iprima.cz/anosefe je jistě vítanou pomůckou podobných diváckých aktivit.

Vltavanka – Županovice (1)

Hvězdičku nedostali

Super hláška: „Já si pro něj nedoběhnu, já nevyhrál nohy v bingu…“

Šéfův expresní recept pro diváky: ragú z lišek

Pamatujete na Bubáka a jeho dceru Jitku od Lojzíka z Vltavanky na Slapech v Županovicích? Sezona dávno skončila, teď je v Županovicích bílo a mrtvo. Na nízkou návštěvnost si už v horkém létě stěžoval provozovatel Oldřich Podehradský: „Restaurace jde jakžtakž dva až tři měsíce v roce, ale pak je to bída. Potřebovali bychom, aby sem lidi chodili i mimo sezonu, aby sem přijeli na víkend i mimo dovolené a využívali našich širokých služeb.“ A tak se pana Podehradského ptáme: Platí to i nadále? Ano, bohužel, v tomto směru se zatím nic nezměnilo. Sezona navíc nebyla nic moc, všichni si vzpomínáme na chladný začátek léta. Byla alespoň nějaká odezva? Ano, určitě zaznamenali zvýšený zájem, jenže pořad se vysílal až po sezoně, takže jeho blahodárný efekt nemohli ani plně využít. Co z navržených novinek se osvědčilo? Začali vařit těstoviny, ty se chytly, ale ryby – podávané logicky přímo u přehrady – se bohužel nijak populárními nestaly. Jako největší zisk hodnotí určitou nabytou zkušenost a zábavu, kterou si při natáčení s kolegou Medřickým a Zdeňkem Pohlreichem užili. A co Jitka (polonahá kuchařka v zástěře)? Vaří ještě oblíbené hotovky? Vaří, ale protože byla nevyučená, pracuje na sobě a momentálně je na stáži v Café Imperial u Zdeňka Pohlreicha. Prý se zlepšuje a je úspěšná. Takže – ve Vltavance uvidí hlavně napřesrok, až začne nová sezona, zda se konečně něco pohne kupředu. „Zavírat zatím nemíníme,“ říká provozní a doufá, že jim letos bude přát i počasí.

Nová hospoda – Zásmuky (2)

Hvězdičku nedostali

Super hláška: „Vy máte na záchodě čistějc, než máte v kuchyni...“ Šéfův expresní recept pro diváky: omáčka na zeleném pepři

Vzpomínáte na sympatického a přičinlivého majitele, který hořce litoval svého rozhodnutí otevřít si restauraci a podnikat v gastronomii? Na kvalitáře Štěpána a kuchtíky, kteří podle šéfa zlenivěli natolik, že už je vyčerpávalo i zapálení cigarety?

Ačkoli byl pan Suchý úspěšný v dalších oborech svého podnikání, jeho restaurace neprosperovala tak, jak by měla. Proto se obrátil na Zdeňka Pohlreicha. Stěžoval si na laxní kuchaře a neochotnou obsluhu. A to ještě ani nevěděl, jakou hygienickou pohromu objeví šéf v kuchyni! Personál restaurace o změny moc nestál a podle toho to dopadlo… Hvězdičku v Zásmukách nedostali, což pana Suchého asi hodně mrzelo. Jak to vypadá v Zásmukách dnes? Nezavřeli? Ne, ale údajně se nezměnilo vůbec nic. Lidé chodí stejně. Prý přijelo dvacet gurmánů a zájemců o gastronomii, kteří se chtěli přesvědčit, jak tu opravdu vaří. To je ale tak všechno. Kvalitář Štěpán už v Nové hospodě dávno nepracuje. Ale ani z toho neměl majitel radost, protože sehnat v Zásmukách personál je oříšek. Je to stará bolest, která se v pořadu objevuje stále dokola. Co se ze Zdeňkových návrhů osvědčilo? Zkrácený jídelní lístek, který dnes obsahuje okolo čtyřiceti položek, což v podniku tohoto typu zcela postačuje. Nejoblíbenějšími jídly zdejšího menu se staly pečený bůček a kachna. Oba recepty jsou šéfovy návrhy. („Bůčíček si uděláme. To bude taková bomba, že se z toho venku zastavěj bagry.“) Na jídelníčku ale zůstal i proslulý kotlík, o němž šéf prohlásil: „Houpe se to tady přede mnou jako oslí penis.“ Je to prý v Zásmukách žádaná specialita, proto není důvod ji rušit.

U Hrabala – Česká Lípa (3)

Hvězdičku dostali

Super hláška: „Lhostejnost končí, ty vole. Dneska se nosí vášnivý zájem o věc.“ Šéfův expresní recept pro diváky: kuřecí prsa s citronovou šťávou

Majitelem restaurace, která v době šéfovy návštěvy ještě neměla jméno, je pan František Hrabal. U Hrabala si personál nahrabal tolik, že se pan vlastník rozhodl vést podnik sám, i když je elektrikář. A úspěšný. Z výsledků podnikání si koupil na náměstí v České Lípě starý dům a nákladně ho zrekonstruoval. Objekt chtěl původně pronajmout. Špatné zkušeností jej však přiměly restauraci raději provozovat vlastními silami. Podnik ale nevydělával a majitel už nevěděl, jak obrátit vývoj žádoucím směrem. Zavolal si Zdeňka Pohlreicha, aby odstranil onu pověstnou žábu na prameni. Šéf přijel a restaurace dostala definitivně jméno U Hrabala a nový štít. Majitel získal jako první účastník druhé řady hvězdičku, protože do šéfova návratu se jeho kuchyně o moc zlepšila. Jak si vedou dnes? Od pana Hrabala jsme si vyslechli příběh o české závisti a lidské malosti. Úspěch se v České Lípě neodpouští. Počáteční ohlas po odvysílání pořadu byl obrovský. Lidé se přišli najíst a s novým jídelníčkem byli spokojeni. Jenže pak se něco stalo a od té doby do restaurace chodí zejména kontroly. Pan Hrabal se domnívá, že na udání. Zatím má sice všechno v pořádku, ale příjemné to určitě není. Zajímalo nás, co se nejvíc osvědčilo z gastronovinek navržených šéfem. Strávníci oceňují kuřecí prsa na citronu, je to na menu oblíbená stálice. Špenátové noky pro vegetariány je také velmi vděčné jídlo. Měli ale i smůlu, kuchař Jindra spadl ze schodů a přerazil si nos. Pan Hrabal také narazil na podvodníky, jeden z hostů se vydával za šéfova bratra a jedna dáma za novinářku. Špionáž ze strany konkurence? Na to neumí jednoznačně odpovědět ani pan Hrabal. Každý den obměňuje na svých internetových stránkách jídelní lístek, snaží se o nejrůznější akce, práce ho evidentně baví. Jen kdyby už skončily ty protivné kontroly, přeje si přičinlivý bývalý elektrikář, který se stal restauratérem vlastně proti své vůli.

U Rytíře – Liberec (4)

Hvězdičku nedostali

Super hláška: „Viděl jsem hada s..t, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolory, dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, ale tohle jsem ještě neviděl!“ (O nápadu dát obří steak zadarmo, když ho host stihne sníst ve třicetiminutovém limitu.)

Šéfův expresní recept pro diváky: pečínka ze selátka s kapustou a slaninou

Asi nejkontroverznější epizoda druhé řady začala neobvykle. Dva lidé ze čtyřčlenného personálu restaurace U Rytíře se obrátili na Zdeňka Pohlreicha z prostou prosbou. Měl zařídit, aby měli víc práce a peněz. Kromě času oběda bylo totiž v jejich restauraci pusto a prázdno. Iniciativa tedy nevzešla od majitelky, která situaci tak tragicky neviděla. I když zápasila o existenci, po změnách netoužila. Navíc měla na šéfův vkus moc bujnou fantazii. A to jak víme, šéf nemá rád, protože „největším nepřítelem českého kuchaře je jeho fantazie“. Paní Marcela Hieberová sice na lístek zařadila víc českých jídel, některé zvláštní kombinace ale zůstaly. V prosinci U Rytíře stále ještě nabízeli např. kuřecí roládu s uzeným lososem, jako české jídlo inzerovali mandlový řízek s višněmi, poděbradskou směs s višněmi a ananasem, bramboráčky s nivou a další jídla, která má šéf tak rád. („Když nevíš, co s tím, dej do toho sýr!“). U Rytíře nechutnalo ani gurmánovi Ivanu Vodochodskému, který měl tentokrát roli hosta pořadu. Ovšem spousta diváků, kteří situaci v restauraci znají, si myslí, že to U Rytíře není tak špatné, že si tam většinou pochutnají. Myslí si, že by si šéfovu nálepku zasloužili. V restauraci zůstal indický kuchař Sunny a občas vaří exotickou kuchyni. Pavel odešel na zkušenou do Německa, čímž se nadějný tým kuchařů, na který paní majitelka spoléhala, rozpadl. Kvůli tomu se na šéfa zlobí, protože to prý inicioval. Jak vypadá návštěvnost nyní? O trošku se údajně zlepšila, ale problém s prázdným lokálem odpoledne a navečer se nevyřešil. A šéfovu pečínku ze selátka s kapustou na jídelním lístku nenajdete.

U Pavouka – Hořesedly (5)

Hvězdičku nedostali

Super hláška: „Tohle by zabilo orla v letu…“ Šéfův expresní recept pro diváky: vepřová játra s jablky a bramborovou kaší

Hodně emotivní díl, který nenechal nikoho chladným. I když se šéf z místní kuchyně oprávněně hroutil, ve hře byly spíš vztahy a osud jednoho mladého manželství. Paní Zuzana Cíchová a její manžel si před dvěma a půl lety otevřeli restauraci a penzion U Pavouka. Zrekonstruovali starý dům v obci Hořesedly a chtěli konkurovat vyhlášené zájezdní krušovické restauraci U Lípy. Asi rok podnik klapal, pak se ale k Pavoukovi začali stahovat místní štamgasti a úroveň šla dolů. Navíc je paní Zuzana nervní perfekcionistka a Jiří pohodář, který chtěl vycházet se zákazníky i personálem. Zdeněk měl pocit, že tu má fungovat i jako manželský poradce. U Pavouka bylo pěkně dusno. Cíchovým radil, ať podnik prodají, což se Zuzaně, která už penzionu obětovala opravdu hodně, nelíbilo. Také ji velmi iritoval zdejší kuchař, nad nímž držel ruku její manžel. V tom s ní šéf souhlasil. („Kdybych byl trochu impulzivní, tak bych tu porci rozdělil na půl a každýmu z vás bych to hodil vzteky na hlavu!“) V zájmu o zdraví labilní a vyčerpané Zuzany, která už nemohla pomalu ani spát a jíst, povolal šéf do pořadu odborníka na výživu Petra Havlíčka. Měl paní majitelce doporučit lepší životosprávu, vděku se ale nedočkal. Snažili jsme se Cíchovy, jejichž osud mezitím začal zajímat celý národ, kontaktovat. Psalo se, že se jejich manželství rozpadlo. Paní Zuzana nám to však nepotvrdila. Nebavila se s námi, odmítla se vyjádřit, jak se jim daří. Prý nebude komentovat vůbec nic. Škoda…

Šumava – zámek Kněžice a hospoda U Štěpána (6, 7)

Hvězdičku dostaly oba dva podniky

Super hláška ze Šumavy 1: „Tady sedět a dívat se na ty kopce, tak mě ta chilli omáčka může tak akorát na…t!“ Super hláška ze Šumavy 2: „Jestli mě natočíš, jak tam přidávám kečup, tak je s tebou konec. Ale co by to bylo za tatarák bez kečupu – to je jak remíza bez odznaku.“ Šéfovy expresní recepty: kuřecí prsa se zeleninou, siven s bylinkami ze šéfovy zahrádky a opečenými brambory s rozmarýnem, roštěnky s cibulovou krustou

Novinkou byl letní dvojitý díl z krásného koutu Šumavy. Nápad vznikl vlastně náhodou a přímo v terénu. Zdeňka Pohlreicha si pozvali dánští majitelé zámku, kteří ho koupili a nákladně restaurovali jako svoje venkovské sídlo. Jette Boel a Niels Brochner zároveň chtěli podnikat, ale i na ně dolehla hospodářská krize. Dánská klientela nejezdila jako dřív a pro našince byly Kněžice moc drahé. Jaké bylo zadání pro šéfa Café Imperial? Zařídit, aby se situace změnila a začali jezdit i Češi. Zdeněk si připadal jako v zakletém zámku. Nikde nikdo. Když se dozvěděl, že má ve vedlejší vesnici problémy sympatický hospodský a chovatel skotu Štěpán, zašel se podívat na jeho biofarmu. A byla z toho „láska na první pohled“. Pracovitý Štěpán měl plno, ale nevydělával. Jak to vypadá na zámku a v podzámčí dnes? Zdá se, že dánští majitelé opravdu poslouchali, co jim šéf radil. V nabídce najdete sladkovodní ryby, skvělou domácí paštiku a další věci, které sem patří a o nichž šéf uvažoval. Králík, kachna, zvěřina, houby. Ceny šly dolů, pivo nestojí šedesát korun, ale čtyřicet. Je prý ale skvělé! Hospoda U Štěpána a zámecká restaurace se cenově přiblížily a fungují dnes tak trochu jako spojené nádoby.

Štěpánova hospoda byla v pořadu vylíčena tak sugestivně, že si z ní diváci udělali výletní cíl. Pražáci jezdili ve velkém. Restaurace byla už před vysíláním bez rezervace téměř nedostupná a situace se na podzim ještě vyhrotila. Lidé, kteří se ke Štěpánovi na biftek, rumpsteak s cibulovou krustou či nádherně podávaný tatarák už nedostali, odjeli do Kněžic, kde je rádi uvítali. Zklamaní jistě nebyli, protože se tam vaří výborně. Šéfkuchař Pavel Strejc umí. Kdeže jsou ale doby, kdy biftek U Štěpána stával okolo dvou stovek! Zdenička dala na Zdeňkovu radu a skončila s charitou. U Štěpána zdražili o 30 procent, kromě pondělí mají otevřeno denně a místní k nim už tak často nechodí. Šéf je ale přesvědčen, že správně nastavená cena vypovídá o kvalitě a že zde o zákazníky rozhodně nepřijdou. Mají přece co nabídnout. Dle Zdeňkovy rady připravují místo mražených lososů čerstvé ryby ze sádek v Anníně. Pstruh s bylinkami se tu stejně jako v Kněžicích stal velmi oblíbeným jídlem. Se Štěpánem se diváci setkali ještě jednou. Zúčastnil se kuchařské soutěže ve vánoční gastronomické show Šťastné a veselé, šéfe! Tady se mu ale moc nedařilo, i když mu jeho Zdenička držela palce, seč jí síly stačily. Celkově to ale na Šumavě vyšlo – do zámku jezdí víc hostů a vaří tu levněji a pestřeji. Štěpán má lépe vybavenou kuchyni, o hosty nepřišel – spíš naopak – a s úpravou cen snad už konečně dosáhne i na ony „škvarky“, jak ho nabádal Zdeněk Pohlreich.

Zahrada v Opeře – Praha (8)

Jako první a zatím jediní obdrželi dvě hvězdičky

Super hláška: „V kuchyni neznám bratra a míval jsem to tak, že v posteli ani ségru…“ Šéfův expresní recept: tymbál z čerstvých ančoviček s rajčatovou salsou

Do této vyhlášené a ještě nedávno prosperující restaurace jsme se na malou špionáž vypravili hned třikrát. Zajímalo nás, jak vypadá čtyři měsíce po šéfově odchodu návštěvnost odpoledne, v době oběda a v čase večeře. Trocha únavy, trocha smůly i boj s ekonomickou krizí přidaly majiteli kvalitní restaurace na čelo pár vrásek. Těsně před šéfovou návštěvou ho napadlo spásné řešení. Spojil se s novým majitelem, vyměnil kuchaře a oživil jídelníček. Chorvatský společník a italský kuchař – to měla být ta správná středomořská zálivka pro uvadající Zahradu.

V době, kdy se šéf do restaurace vrátil, zjistil, že prozatímní šéfkuchař Jirka Šafařík sehrál tak trochu úlohu Zimního krále a odešel. Majitel Dan Jablonský se spojil se zkušeným chorvatským restauratérem a změnil koncept. Francouzský jídelníček – pohrobek po někdejším kuchaři – téměř zmizel a nabídka ryb na jídelním lístku se rozrostla. Ceny přitom nejsou přemrštěné. Podle počtu hostů se dá soudit na mírné zlepšení. Restaurace nepraská ve švech, ale ve večerních hodinách není tak prázdná, jako když do ní vešel na sklonku léta Zdeněk Pohlreich. Italská kuchyně je v Čechách velmi oblíbená, rizoto a kvalitní pasta nikoho nezarmoutí. S novým šéfkuchařem přibyly na jídelníček právě tyto žádané pokrmy. Restaurace je tím pádem vyhraněnější, získala onen požadovaný „ksicht“, takže si lidé pamatují, proč se mají vracet.

Motorest Galerie – Karlov (9)

Hvězdičku dostali

Super hláška: „Musím dát bacha, abych se nezpotil, protože mi z toho jídla vyskočí na čele pytlík s vegetou.“ Šéfův expresní recept: hrášková polévka

Šéf přijel za paní Vlaďkou Zemanovou a znovu užasl nad lidskou odvahou. Amatérismus v kombinaci se zoufalým odhodláním ho vždycky překvapí. Jak víme, provozovatelka ho vyhledala sama, protože si už nevěděla rady. K vedení restaurace se dostala jak slepý k houslím. Netušila, jak bude těžké. V kuchyni jí pomáhal syn David, který se na kuchaře učil, a Ondra, který si dodělal nástavbu. Vlaďka Zemanová proto čekala na nového kvalifikovaného kuchaře Petra jako na smilování. Nejvíc se ale těšila na šéfa. Byla to však tvrdá lekce. Mládenci se ve škole nenaučili z poctivého řemesla kuchařského skoro nic, zato „dochucovadla“ a „práškovadla“ měli v malíku. Všechno pak chutnalo stejně (hnusně), jak by řekl šéf. („Já bych jim srazil hlavy dohromady. Bez komunikace, bez systému, žrádlo hrozný, to je parta, já bych je zabil!“) Jakou medicínu předepsal v motorestu buditel českých restaurací? Krajovou kuchyni, zvěřinu, čerstvé suroviny a návrat k tradičním postupům! Při návratu byl spokojen, i když to málokdo čekal. Kartářka měla pravdu, šťastná paní Vlaďka hvězdičku získala. Některým divákům se to zdálo nespravedlivé a podezírali šéfa, že kouzlu příjemné majitelky v nesnázích propadl až příliš. Vlastně to sám přiznal: „Je mi ze sebe špatně, jsem čím dál hodnější.“Ale i šéf je jenom člověk! Jak se daří paní Vlaďce dnes? Prý je to již mnohem, mnohem lepší.. Návštěvnost motorestu se zlepšila, a dokonce se prý začala zvedat už před odvysíláním pořadu. S kuchařem Petrem je spokojená, vaří prý výborně. Jídelníček na šéfovo doporučení přišel o několik sporných „specialit“ a obsahuje zajímavější a zapamatovatelnější jídla. Hitem restaurace se stal králík na dijonské hořčici, lidé se kvůli němu dokonce vracejí. Velký úspěch také slaví moravské uzené v křenové omáčce. Ondra v restauraci zůstal a vaří u Vlaďky dál. Paní Zemanová tedy hodnotí svou účast v pořadu jednoznačně kladně.

U Dubu – Třebíč (10)

Hvězdičku dostali

Super hláška: „Počkej, ty to tam sypeš jak Babica! Musíš gently…“ Šéfův expresní recept: domácí paštika z kachních jater

Jiří Jelínek a jeho přítelkyně Katarína se snažili znovu pořádně rozjet provoz hostelu a restaurace U Dubu. Dostali se z dluhů, ale potřebovali víc hostů, aby začali vydělávat. Podnik, s nímž spojili svůj život, sídlí ve zrekonstruovaném domě v turisticky atraktivní lokalitě Třebíče. Zdejší restaurace trpěla chronickými neduhy. Bylo třeba ujasnit koncept kuchyně a dotáhnout do konce některé dobré nápady, které už rašily v hlavě provozovatelům. Rozhodli se v Třebíči natrvalo usadit a plně se věnovat podnikání v gastronomii. Také se odhodlali k zásadním změnám. S šéfovou nálepkou by jim to mělo jít zase o něco lépe. Jak se naplnila tato domněnka? Jiří Jelínek je nadmíru spokojen. Šéfova návštěva přinesla, co slibovala. Malá návštěvnost – největší bolest – po odvysílání pořadu prudce vzrostla. Za odpoledne měli třikrát rezervovaný celý lokál. O Vánocích plno, dokonce ani tradičně slabý leden není zatím nijak hrozný. Po svátcích odjeli Jiří s Katarínou na týden do Říma, kde pár dnů jen prospali, jak byli z toho šrumce unavení. V kuchyni šéfuje Katarína, která v sobě objevila kuchařského a podnikatelského ducha. Kuchař zůstal, ale s pomocným personálem byla potíž. Strefovali se snad desetkrát, než konečně objevili ty pravé lidi. Z jídelníčku navrženého šéfem zůstaly paštika, bažantí roláda, osvědčila se i játra na majoránce, zvěřinové ragú, maďarská polévka halászlé a paprikáš. Letí panenka na grilu a také několikrát vysmívaná místní specialitkazvaná Gladiátor. Opět se potvrdilo, že působí i antikreklama. Z Gladiátora je šlágr, každý ho chtěl po odvysílání epizody U Dubu ochutnat. Jiří ale přiznává, že ho třikrát předělávali, než jídlo získalo svou nynější chuť. Přísně dbají, aby vařili z čerstvých surovin. Chleba pečou stále – je to další specialita jejich restaurace. V kulturních a zážitkových akcích U Dubu nepolevují, evidentně se jim daří a baví je to. Dvorek dokázali využít i v zimě, vaří v kotli nad ohněm. Kromě show, kterou takové vaření je, dává prý příprava v neobvyklých podmínkách pokrmům nezaměnitelnou chuť. Na dvorku vařili i na Silvestra.

Základní škola Bílá, Praha 6 (11)

Hvězdičku dostali

Super hláška: „Je šokující, že dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky žrádla pro kočky.“ Šéfovy expresní recepty: salát Caesar, těstoviny al pomodoro

Školní jídelna byl specifický díl. Udělování hvězdičky se ani původně nemělo konat. Šéf je ale pojal jako satisfakci a symbolickou odměnu týmu zdejších kuchařek. Ve školní jídelně si Zdeněk Pohlreich zavzpomínal na dětství. Nenašel tu nic špatného. Dokonce si prý docela pochutnal. Ocenil vybavení kuchyně a poctivý přístup kuchařek. Uvařil dětem pravé italské špagety s parmazánem a divákům předvedl tvorbu salátu Caesar. V novém roce k žádným změnám v jídelně nedošlo, vše jede jako dříve. Paní ředitelka Maja Bihelerová se ale na šéfa zlobí. Po odvysílání dílu, který vzbudil velkou mediální pozornost, namítá, že spousta jejích výroků byla vytržena z kontextu. Dostala asi sto nenávistných e-mailů. V pořadu prý působila mnohem nespokojeněji než ve skutečnosti. V tomto případě negativní reklama nesehrála pozitivní roli, protože škola, která je vyhlášená rozšířenou jazykovou výukou a přitažlivými akcemi pro děti, má žáků tolik, že je musí odmítat. Paní Bihelerová si také myslí, že recept na salát Caesar je sice fajn, ale pro školu nevhodný a drahý. Používají se v něm syrová vejce, což je vzhledem k přísné hygieně, která panuje ve školní jídelně, naprosto nevhodné. Děti by neměly jíst blafy, ale také by neměly dostat salmonelózu. Takže saláty ano, ale ne v předvedené podobě. O cenách jídla nemluvě. Rovněž upozornila, že oněch propíraných 25 korun za oběd se týká surovin, vše ostatní dotuje stát, takže cena (viz hláška) pak vypadá zkresleně. Ve skutečnosti je mnohem vyšší, jak vědí dospělí strávníci. V jídelně ZŠ Bílá sice dostali hvězdičku, ale šéf by od paní ředitelky obdržel pětku.

Závěrečná bilance druhé řady pořadu Ano, šéfe! vypadá následovně:

Spokojení účastníci, jimž navrhované změny prospěly, akceptovali některá doporučení a jsou na dobré cestě: U Hrabala, zámek Kněžice, U Štěpána, Motorest Galerie, U Dubu

Neutrální reakce nebo jen mírné zlepšení:

Vltavanka, Nová hospoda, Zahrada v Opeře

Nespokojenost s prezentací podniku:

U Rytíře, U Pavouka, školní jídelna ZŠ Bílá

O žádném krachu restaurace z druhé řady nevíme, pokud k němu ovšem nedošlo v Hořesedlech.

O restauraci U Pavouka se nám bohužel nepodařilo získat další informace – dokonce ani od šéfa. Ten má ale už jiné starosti, pilně natáčí třetí řadu oblíbené gastronomické show Ano, šéfe!