Pod vlivem pedantského diktátora nelze trvale žít, soudí odbornice
Rodinu Marešových představil minulý díl Křižovatek života. Eva a Jindřich se přestěhovali z Prahy a bydlí v malé vesničce, kde s nimi žijí i jejich dvě dcery Kateřina a Klára. Vše by mohlo být idylické, pokud by Jindřich svým chováním neničil vztahy se sousedy a nešikanoval celou vesnici.
Jindřich a Eva si koupili společně dům. Když jej však kupovali, původní majitel jim zamlčel jeho zásadní vady. Ty Jindřich objevil až po nastěhování a následném odhadu soudního znalce. Celou záležitost předal soudu a na předchozím majiteli vymáhá náhradu škody.
Jeho zlost a vztek na danou situaci, kdy domek potřebuje nutné investice, ho dovedl až do předčasného důchodu. Svůj vztek si vybíjí šikanováním obyvatel vesnice, v níž s rodinou žije. Svým chování tyranizuje nejen své okolí, ale také znepříjemňuje život svým dvěma dcerám. Jeho perfekcionismus je pro všechny ostatní peklem.
Dalším problémem Jindřicha je, že o svém okolí nemluví pozitivně. Hledá na všem jen negativa. Hledání chyb na ostatních lidech se pro něj stalo náplní života. Důležitosti, které se mu dostávalo v předchozím zaměstnání na dopravním inspektorátu, pozbyl a tuto ztrátu si nyní kompenzuje kritikou spoluobčanů.
Trauma z dětství jako důvod
Svých chováním se snaží napravit vlastní sebeobraz a také si kompenzuje svůj pocit méněcennosti.
Za negativním přístupem může být i potlačené trauma z dětství. Kdo je kritický k ostatním, bývá většinou nekritický sám k sobě. Často u něj pak převažuje pocit, že je jeho kritika objektivní. Považuje se sice za elitu, podvědomě je však mnohdy nejistý.
Svým přístupem přichází Jindřich o všechny přátele a známé a nakonec i o rodinu. Absence přátel by měla být pro Jindřicha zpráva, že v jeho chování není něco v pořádku. Pokud by se začal soustředit na to, v čem je dobrý, co zvládá bez srovnávání a soutěžení, mohl by se seberealizovat a tím si zvýšit sebevědomí, postupně se naučit chválit lidi kolem sebe a v neposlední řadě si připustit, že je i on v něčem nedokonalý a má svá slabá místa.
O čem byly Křižovatky života? Podívejte se do galerie:
Jindřich také jeví známky diktátorského chování. Snaží se řídit chod celé rodiny a se svojí ženou zachází jak s loutkou, která nemá právo na svobodné rozhodnutí. Diktátor se odvolává na morálku a zásady správného vývoje svých dětí. Vždy má pravdu a v zásadě se neomlouvá (nemá důvod, pravda byla přece na jeho straně).
Diktátora se nebojí pouze manželka, ale i děti. Ve svém monologu nepřipouští jakoukoliv diskuzi a jeho slova jsou dogmatem. Za jeho chováním se však skrývá velká nejistota a pochybnost o sobě samém. Život s diktátorem je permanentní stres a strach z toho, co se mu opět nebude líbit.
Nebezpečí do budoucna
Jindřichovy dcery jeho chování ničí. Starší Kateřina se odstěhuje a mladší Klára je za jeho chování trestána šikanou ostatních dětí ve škole. Šikana na ni má devastační vliv. Začínají se u ní projevovat psychosomatické problémy spojené s bolestí v oblasti břicha. Posměch spolužáků a strach z toho, co zažije další den, může Klárku přivést na myšlenku, že je něčím odlišná. Deficit jejího sebevědomí může postupně vést až k řadě úzkostných poruch.
Pokud by nadále Klárka vyrůstala pod vlivem otce, který je s ní stále nespokojený, může to vést k pocitům viny a snahám chovat se podle nároků otce. V dospělosti bude ideální partnerkou pro diktátora a manipulativní osobnost. Může se stát povolnou loutkou, plnící úkoly bez vlastní vůle.
Šárka Vávrová