Příběh Hanky: Kvůli závislosti na úklidu jsem ztratila rodinu
Příběh Hanky: Jsem závislá na úklidu Zdroj: iStock
Mám pocit, jako by se celý můj život vcucnul do uklizeného bytu. Nic mě nezajímá víc než to, jestli se zrcadlo třpytí čistotou a zda stihnu ještě před ranním shonem vypulírovat koupelnu. Vztah s manželem se mi rozpadá a děti, ty jsem už dávno ztratila, jen na oko mne akceptují.
Jaká matka, taková dcera
Neměla jsem dětství jako z reklamy na spokojený život, matka se rozvedla s mým otcem pár dní po porodu a za čtyři měsíce již byla vdaná podruhé. Její druhý manžel byl dobrák, neměl svůj názor a navíc vše bylo tak, jak řekla, což se mé máti ohromně líbilo. Navíc se u ní s přibývajícím věkem rozvinula podobná závislost jako u mne. Uklizený byt je přece to nejdůležitější.
Obava, která se nakonec vyplnila
Chtěla jsem se na rozdíl od své matky vydat zcela jinou cestou, našla jsem si přítele, randili jsme spolu, a co nestalo – rázem jsem byla v jiném stavu. Vše šlo ráz naráz, příprava svatby, narození dcery, křtiny, bydlení u manželovy rodiny, druhé těhotenství a další stěhování. Ty nejkrásnější okamžiky mi protekly skrze prsty a já se pořád jen utvrzovala v tom, že nejsem jako moje matka. Čím víc jsem si to říkala, tím rychleji se mi moje obava vyplnila. Jsem na tom úplně stejně ne-li hůř. Manžel mě pokládá za hysterickou „uklízečku“ a děti mě titulují tak jako já v jejich letech svoji matku. Minulost se opakuje a já bych řekla, že je snad ještě umocněná na druhou.
Nejdůležitější je úklid
Vstávám ve tři hodiny ráno, v práci musím být na sedm hodin. Ptáte se, co dělám mezi tím? Utírám prach, umývám kompletně celou koupelnu s toaletou, sbírám chloupky na kachličkách, které spadnou z manžela ve chvíli, kdy se chystá do vany. Dezinfikuji výpustku u dřezu i umyvadla, leštím kliky, a když děti nejsou doma a manžel na noční, jsem schopna v tuto hodinu i vysávat. Při návratu z práce uklízím byt nanovo. Děti si musí po sobě umýt každý kousek nádobí, nic nesmí zůstat ležet ve dřezu. A s koronavirem se všechno ještě zhoršilo. Dezinfekci kupuji po litrech, dezinfikuji všechny a všechno. Stále dokola.
Tohle jsem já
Je mi 37 let, mám osmnáctiletou dceru Sáru a dvanáctiletého syna Marka. Dcera i syn mnou pohrdají a dávají mi to najevo úplně stejně, jako jsem to dělala já. Sára od útlého věku přespává o víkendech u kamarádek, rodiny a v současné době u svého přítele. Marek žije počítačem, takže všechen volný čas tráví na síti a jediné, na co se vzmůže, je prostý pozdrav při příchodu či rozloučení.
Manžel Pavel mi jde doma radši z cesty, většinou se zavře v pokoji. A když si chce náhodou povídat, což se stává čím dál méně, i tuhle jeho snahu mu překazím. Většinou to hystericky „stopnu“, jdu umýt jeho boty a vyluxovat chodbu. Náš milostný život je na nule a mílovými kroky se blíží do mínusu. Sex je pro mne pouze prázdnou frází. Žijeme sice spolu v jednom bytě, ale jako dva samotáři.
Nejhorší na tom všem je, že v Sářiných očích vidím nenávist a pohrdání, ale svým chováním přesně kopíruje to mé, snaží se být jiná a lepší. Bohužel už teď tak nějak tuším, že jí náleží stejný osud.
Hanka
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
