Příběh Radky (39): Mám spokojenou rodinu, ale ztratila jsem cestou samu sebe
Radka má dvě prima děti a manžela, kterého jí kamarádky závidí. Žijí spokojeně a na první pohled šťastně. Radka ale za úsměvem skrývá, že už neví, kým vlastně je….
Máma a manželka. To je vše?
„Možná jsem nevděčná, zbytečně komplikovaná, nevážím si dobrého bydla, vnitřně zrazuji svou spokojenou rodinu…” Takhle o sobě často uvažuje devětatřicetiletá Radka. A je ze svých pocitů zmatená a nešťastná. Vždyť co jí chybí? Má dvě šikovné a zdravé děti, skvělého manžela a harmonický domov. Přesto, jak vše idylicky vypadá na první pohled, Radka někdy cítí prázdnotu.
„Připadám si jako blázen a někdy se úplně nesnáším za své myšlenky. Miluji svou rodinu nade vše, přesto mám často pocit, že se vezu v nějakém vlaku. Chybí mi mé já. Jsem máma a manželka, mělo by mi to stačit, ale nestačí,” říká Radka.
Dalších dvacet let?
Manžela Jindřicha potkala na svatbě kamarádky, které byla za svědka, a Jindřich byl zase bratranec ženicha. Okamžitě si sedli, protančili noc a byla z toho láska jako trám. Za dva roky se vzali a brzy po svatbě přišly děti. Rodina se usadila v novostavbě na Vysočině a vše bylo zalité pohodou.
„Jindra se ujal role živitele a já se starala o děti a vytvářela všem zázemí. Trochu jsem stále pracovala, ale dokud děti byly malé, dala jsem seberealizaci k ledu. Všechno bylo a je v pohodě, jen mám pocit, že jsem cestou někde ztratila samu sebe. Přepadají mě pocity smutku, nevím, jak se vyrovnat se stereotypem všedních dní. Někdy s říkám, že nevím, jak to zvládnu dalších dvacet, třicet let.”
Kostarika mě nevyléčila
Radka se se svými pocity manželovi svěřila a on ochotně navrhl společnou dovolenou, kde by mohla vybočit za hranice všedních dní. „Odjeli jsme do Kostariky, na 14 dní. Děti jely s námi a bylo to prostě fantastické! Jenže mi to vůbec nepomohlo. Když jsme se vrátili zpátky domů, propadla jsem se do úplné deprese. Jako kdybych dostala napít a pak zase jen žíznila. Stereotyp všedních dní mě pohltil jako nikdy předtím a já čím dál víc utíkám do svých snů i za bílého dne.”
Hrála jsem supermatku
Radka se svěřila kamarádce, ale pochopení nenašla. „Snažila jsem se jí popsat, co prožívám. Ale řekla mi, že mě pálí dobré bydlo a vymýšlím si hlouposti. Že mám sny jako dvacetiletá holka a přitom jsem vdaná a zralá žena. Styděla jsem se nakonec tak, že jsem si jako pokání za své myšlenky uložila extrémní péči o své nejbližší. Vyvářela jsem dobroty, vymýšlela rodinné aktivity, věnovala veškerý čas dětem a večer hrála sexy manželku. Úplně jsem se vyčerpala, skoro vyhořela,” přiznává Radka.
Věřím, že se rodina a moje Já nevylučují!
„Přemýšlím co bych vlastně chtěla. Najít sebe samu, zjistit, kdo vlastně jsem. Nebýt jen mámou, pečovatelkou a milující manželkou, ale hlavně Radkou. Chtěla bych vidět svět a najít si svoje místo a seberealizaci. Dělat něco, co miluji a nemůžu bez toho být. Toho bych moc chtěla dosáhnout. Ale samozřejmě mít svou zlatou rodinku. Věřím, že se to přece nevylučuje! Pochopila jsem, že budu muset na hledání svého já začít aktivně pracovat, že je to jen moje odpovědnost,” říká na závěr Radka.
Pohled astrologie
K péči o rodinu a děti mají nejblíže ženy i muži narození ve znamení Raka. Ale i Kozorozi a Panny se dokážou pro rodinu hodně obětovat, jen s tím rozdílem, že Kozorozi jsou velmi ctižádostiví a k rodinné kariéře potřebují i kariéru profesionální. Panny se zase dokážou touhou mít vše dokonalé úplně vnitřně zničit. A tak rada astrologa pro „pečovatelská“ znamení je v podstatě stejná jako rada psychologa – nikdy pro rodinu nedávejte ze sebe všechno, vždy si nechejte kousek a možná i pořádný kousek pro sebe. Nejdříve musíte být šťastní vy, pak teprve můžete štěstí rozdávat.