7. května 2020 07:00
Martina ČerňanskáPříběh Heleny (36): Po letech jsem se znovu zamilovala do první lásky
Foto pouze ilustrační Zdroj: istock.com
Bydleli jsme na sídlišti ve stejném paneláku. Od první třídy jsme chodili spolu do školy. A protože jsme si hráli před panelákem už jako batolata, Pavel měl pocit, že je jeho povinností mě ochraňovat i ve školních lavicích.
Naši paní učitelku to tak dojalo, že nás posadila vedle sebe. Jako dnes si to pamatuji: třetí lavice uprostřed. Asi už tehdy jsme byli do sebe zamilovaní. Z dětských lásek by si nikdo neměl dělat legraci, jsou opravdové a silné, to jen dospělí je zlehčují a mávají nad nimi rukou. Pavlík byl jako můj starší a milující bratr, i když jsme byli stejně staří. Legrační bylo, že už v první třídě nás škola vnímala jako dvojici. Učitelé se na nás zdálky pobaveně usmívali, děti se nám smály, že jsme manželé. Ty posměváčky jsme vždy svorně honili, a pokud jsme je chytili, Pavel je povalil na zem a škrtil.
Malá svatba
Ve čtvrté třídě na letní škole nám třída i s paní učitelkou zorganizovala svatbu. Někoho to napadlo večer u táboráku. Mně i Pavlovi se ta myšlenka moc líbila, nebránili jsme se. Jen jsem se zaobírala myšlenkou, že nemám žádné šaty, ale i to se vyřešilo. Dcerka paní kuchařky mi půjčila bílou sukýnku a bílé tílko, nacvičovala v tom na nějakou školní besídku. Závoj suplovala záclonka z okénka na chodbě. Fotografie mám schované. Natrhala jsem si kytici lučního kvítí. Nikdy na ten den nezapomenu, byl krásný. Oddávala nás paní učitelka, potom se tančilo na louce a následovala svatební hostina v podobě klobás opékaných nad ohněm. Hezký vztah nám vydržel až do puberty, pak jsem začala „zlobit“.
Bylo nám šestnáct
Pavel byl opravdu přesvědčený, že je to na celý život, myslel si to, i když už jsme povyrostli. Bylo nám šestnáct let, a já jsem se najednou začala nudit. Pořád jen Pavel, říkala jsem si, to přece není normální. V téhle teorii mě utvrzovaly i spolužačky, které se najednou chovaly dospěle, dávaly si rande s kluky z vyšších ročníků a po vyučování tajně v parku popíjely laciné víno přímo z lahve. Chtěla jsem to všechno také zkusit. Vinou mé zvědavosti a divokosti se vztah s Pavlem rozpadl jako domeček z karet. Ještě dnes zamačkávám slzu, když si vzpomenu, jak mi Pavel říkal: „A to mám chodit na rande s nějakou cizí holkou? Ale já nechci!“ Vysmála jsem se mu a odkráčela domů, abych se vyfintila na večerní diskotéku. Jak šel čas, s Pavlem jsme si zmizeli z očí. Po maturitě jsme se dostali na vysokou, každý ovšem do jiného města. Byl konec. S překvapením jsem se přistihla, že se mi po něm stýská. Ale už jsme se nevídali. Od jeho rodičů jsem věděla jen to, že se někam přestěhoval a žije s přítelkyní.
Návrat domů
V šestadvaceti jsem se vdávala. Jak už to tak bývá, ze všech kluků, kteří se o mě zajímali, jsem si vybrala toho nejproblémovějšího. Po několika letech křivd, hádek, smutku a řinkotu rozbíjeného nádobí jsem se rozvedla a s malou dcerkou vrátila domů k rodičům. Bála jsem se kohokoli zeptat, co je s Pavlem, byla jsem přesvědčena o tom, že je šťastně ženatý a pobíhá kolem něho několik batolat. Když pak ke mně jednou přistoupil v samoobsluze, zrovna když jsem dávala do košíku moučkový cukr, málem jsem ten sáček upustila na zem. Mluvili jsme o hloupostech, na to podstatné jsme se jeden druhého nezeptali. On si zřejmě myslel, že jsem pořád vdaná, já byla přesvědčena o tom, že je ženatý nebo aspoň zadaný. Když jsem se přivlekla s nákupem domů, padla jsem na postel a brečela nad tím, jak jsem byla hloupá. Do pokoje vešla máma, která to slyšela, pohladila mě a povídá, aniž jsem se jí ptala: „Ale on je svobodný. Myslím, že pořád čeká na tebe.“ A měla pravdu.
Helena (36), Karviná
Přečtěte si i další příběhy:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
