Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Příběh Lucie: Moje manželství ohrožuje má vlastní dcera

Když jsme se s Karlem brali, Andree bylo pouhých sedm. Nyní jí bude osmnáct a já mám hrozné, opravdu hrozné podezření…
Vydáno: 03.11.2018
Foto je pouze ilustrační
Foto je pouze ilustrační Autor: istock.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Andrejka se narodila, když mi bylo pouhých devatenáct. Asi nemusím zdůrazňovat, že rok po maturitě jsem dítě neplánovala, spíš jsem si chtěla užívat, cestovat, bavit se životem, možná i začít studovat vysokou. Nicméně narodilo se miminko a z mých velkolepých plánů sešlo. Stejně starý otec dítěte nechtěl o svatbě či o společném životě ani slyšet. Pravdou je, že jsme se k sobě nehodili ani za mák. I v tak útlém věku jsem byla nucena konstatovat, že je moc dobře, že mi dal, jak se říká, kopačky. Bydlela jsem u rodičů a ti mi se vším pomáhali, naštěstí i finančně, protože alimenty, které posílal Andrejčin tatínek, byly směšné. V době, kdy jsem se v práci seznámila s Karlem, už byla Andrea školou povinná. Šlo to rychle: zamilovali jsme se a do roka vzali.

Stíny v ráji

První roky s Karlem, to byla pohádka. Musím však říct, i když to možná bude znít všelijak, že jedinou překážkou v téhle naší pohádce byla právě Andrea. S Karlem si, jak se říká, nesedli. Od začátku to skřípalo. Karel je o dva roky mladší než já, do té doby byl svobodný,  navíc jedináček, takže jeho zkušenosti s malými dětmi byly nulové. Neuměl s malou holkou mluvit, hrát si s ní, uklidňovat ji. Nešlo mu to, ale poctivě se to učil. Navštívili jsme dětského psychologa, věci se pomalu, pomaloučku uklidňovaly… načež přišla Andrea do puberty a začala Karla nenávidět s plnou parádou. Připadalo mi, že snad daleko víc než před tím. Byla jsem zoufalá, nevěděla jsem, co mám dělat. Žádný psycholog nás už zachránit nemohl, Andrea tvrdila, že ji už k němu nikdo nedostane.

Prý jsem všechno zkazila

Vypukla mezi nimi otevřená válka. Andrea se Karlovi posmívala, proklínala ho, dělala mu naschvály, na což Karel nedokázal adekvátně reagovat, a tak se hádali jako staří manželé. Byla jsem nešťastná a na dně, bývala bych dala všechno na světě za to, aby si ti dva rozuměli. Bylo to ovšem marné. Mně dcera vše objasnila slovy: „Ukradl mi tě. Nebýt jeho, tak jsme nejlepší kamarádky. Všechno jsi zkazila. Místo aby ses věnovala své vlastní dceři, poskakuješ kolem vetřelce.“ Z toho mrazilo. Co šlo, to nám pokazila. Uspořádali jsme jí oslavu patnáctých narozenin, nepřišla na ni. Chtěli jsme ji vzít na luxusní dovolenou k moři, vysmála se nám, tisíckrát raději pojede ke kamarádce na chatu. Neučila se, nosila špatné známky s tím, že je to naše vina. Učitelce tvrdila, že ji doma týráme, a tak mi ze školy telefonovali, abych se ihned dostavila v naléhavé záležitosti.

Co mám dělat?!

Ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě mnohem hůř. Dcera dospěla do let, kdy se z ní pomalu, ale jistě stává mladá žena. Zkrásněla, ze žlutého neohrabaného káčátka se proměnila v krásnou labuť. Mám příšerný pocit, že nyní nasadila zbraň nejtěžšího kalibru a mého manžela svádí. Tak to je pro mě zatím nejhorší situace. Nevím si rady. S holkou není řeč, mně nenaslouchá, k odborníkovi ji nedostanu. Co mám proboha dělat? Mého muže svádí krásná, brzy osmnáctiletá dívka, a já se na to musím dívat. Chodí před ním jen v prádle, mluví s ním takovým zvláštním tónem, dívá se mu dlouze a významně do očí. A on, což je alarmující, si na ni najednou už nestěžuje. „Přeháníš,“ říká, když kritizuji její chování. „Nic špatného nedělá, nesmíš ve všem vidět hned to nejhorší.“ Začínáme se kvůli ní hádat málem každý den. A pokud se její snaha svést mi manžela setká nebo už setkala s úspěchem… hrůza pomyslet!

Lucie (36) ze Zlína

Článek je zařazen v: příběh, příběh čtenářky, nevěra, láska
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama