Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Příběh Radky (39): Mám spokojenou rodinu, ale ztratila jsem cestou sama sebe

Radka má dvě prima děti a manžela, kterého jí kamarádky závidí. Žijí spokojeně a na první pohled šťastně. Radka ale za úsměvem skrývá, že už neví, kým vlastně je….
Vydáno: 18.05.2019
Příběh Radky (39): Mám spokojenou rodinu, ale ztratila jsem cestou sama sebe
Příběh Radky (39): Mám spokojenou rodinu, ale ztratila jsem cestou sama sebe Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Máma a manželka. To je vše?

„Možná jsem nevděčná, zbytečně komplikovaná, nevážím si dobrého bydla, vnitřně zrazuji svou spokojenou rodinu…” Takhle o sobě často uvažuje devětatřicetiletá Radka. A je ze svých pocitů zmatená a nešťastná. Vždyť co jí chybí? Má dvě šikovné a zdravé děti, skvělého manžela a harmonický domov. Přesto, jak vše idylicky vypadá na první pohled, Radka někdy cítí prázdnotu.

„Připadám si jako blázen a někdy se úplně nesnáším za své myšlenky. Miluji svou rodinu nade vše, přesto mám často pocit, že se vezu v nějakém vlaku. Chybí mi mé já. Jsem máma a manželka, mělo by mi to stačit, ale nestačí,” říká Radka.

Dalších dvacet let?

Manžela Jindřicha potkala na svatbě kamarádky, které byla za svědka, a Jindřich byl zase bratranec ženicha. Okamžitě si sedli, protančili noc a byla z toho láska jako trám. Za dva roky se vzali a brzy po svatbě přišly děti. Rodina se usadila v novostavbě na Vysočině a vše bylo zalité pohodou.

„Jindra se ujal role živitele a já se starala o děti a vytvářela všem zázemí. Trochu jsem stále pracovala, ale dokud děti byly malé, dala jsem seberealizaci k ledu. Všechno bylo a je v pohodě, jen mám pocit, že jsem cestou někde ztratila sama sebe. Přepadají mě pocity smutku, nevím, jak se vyrovnat se stereotypem všedních dní. Někdy s říkám, že nevím, jak to zvládnu dalších dvacet, třicet let.”

Kostarika mě nevyléčila

Radka se se svými pocity manželovi svěřila a on ochotně navrhl společnou dovolenou, kde by mohla vybočit za hranice všedních dní.  „Odjeli jsme do Kostariky, na 14 dní. Děti jely s námi a bylo to prostě fantastické! Jenže mi to vůbec nepomohlo. Když jsme se vrátili zpátky domů, propadla jsem se do úplné deprese. Jako kdybych dostala napít a pak zase jen žíznila. Stereotyp všedních dní mě pohltil jako nikdy předtím a já čím dál víc utíkám do svých snů i za bílého dne.”

Hrála jsem supermatku

Radka se svěřila kamarádce, ale pochopení nenašla. „Snažila jsem se jí popsat, co prožívám. Ale řekla mi, že mě pálí dobré bydlo a vymýšlím si hlouposti. Že mám sny jako dvacetiletá holka a přitom jsem vdaná a zralá žena. Styděla jsem se nakonec tak, že jsem si jako pokání za své myšlenky uložila extrémní péči o své nejbližší. Vyvářela jsem dobroty, vymýšlela rodinné aktivity, věnovala veškerý čas dětem a večer hrála sexy manželku. Úplně jsem se vyčerpala, skoro vyhořela,” přiznává Radka.

Věřím, že se rodina a moje Já nevylučují!

„Přemýšlím co bych vlastně chtěla. Najít sebe samu, zjistit, kdo vlastně jsem. Nebýt jen mámou, pečovatelkou a milující manželkou, ale hlavně Radkou. Chtěla bych vidět svět a najít si svoje místo a seberealizaci. Dělat něco, co miluji a nemůžu bez toho být. Toho bych moc chtěla dosáhnout. Ale samozřejmě mít svou zlatou rodinku. Věřím, že se to přeci nevylučuje! Pochopila jsem, že budu muset na hledání svého já začít aktivně pracovat, že je to jen moje odpovědnost,” říká na závěr Radka.

-ku-

Článek je zařazen v: příběh, šťastné manželství, šťastná rodina
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama