Martin (24): Přítelkyně se chce sestěhovat. Já mám ale panickou hrůzu z jejího hada
Martin se bojí přiznat své přítelkyni, že má panickou hrůzu z plazů. Zdroj: Stock Budget, Profimedia.cz, Dmitry Ageev
S Lindou jsme spolu už skoro rok a poslední dobou čím dál častěji řešíme společné bydlení. Zatímco ona nadšeně plánuje budoucnost a vybírá větší byt pro dva, já se děsím jediné věci. Jejího hada Břéti, kvůli kterému u ní doma nedokážu ani v klidu usnout.
U své holky doma jsem nikdy nedokázal úplně vypnout a uvolnit se. I když sedíme na gauči, koukáme na film nebo se mazlíme, stejně po očku pořád kontroluju terárium v rohu obýváku. Žije v něm had, kterému Linda dala jméno Břéťa, a já ho upřímně nesnáším. Ne že bych neměl rád zvířata. Normální zvířata mám rád, ale hadi jsou něco úplně jiného. Velcí, tlustí a odporně plaziví hadi, ze kterých se mi svírá žaludek už jen při pohledu na ně.
Linda samozřejmě ví, že hady nemusím. Občas si ze mě dělá legraci, když sebou trochu cuknu pokaždé, co se Břéťa pohne, nebo když terárium obcházím obloukem. Ona si ale pořád myslí, že jde jen o obyčejný odpor nebo respekt. Nikdy jsem jí nepřiznal, že mám z hadů vyloženě panickou hrůzu. Ve čtyřiadvaceti se člověk nechce své holce chlubit tím, že ho rozhodí zvíře zavřené za sklem. Už tak si občas připadám trapně, když sedím u ní v obýváku a nedokážu se soustředit na normální rozhovor, protože koutkem oka sleduju, jestli je terárium opravdu dovřené.
Přitom jsme spolu s Lindou už skoro rok a ve všem ostatním nám to funguje krásně. Je vtipná, krásná, trochu bláznivá, ale právě to na ní miluju. Dokáže mě vytáhnout ven i ve chvíli, kdy bych nejradši celý víkend proležel doma, a umí se nadchnout úplně pro všechno. Jednou mě v noci přemluvila, abychom jeli autem skoro hodinu za město jen proto, že chtěla vidět Perseidy. Stáli jsme pak ve dvě ráno někde na louce, ona zabalená v dece, smála se úplným blbostem a mně tehdy hlavou proběhlo, že přesně s takovou holkou bych jednou chtěl žít.
Břéťa jako třetí do vztahu
Dlouho jsem vlastně ani netušil, že nějakého hada má. Linda u mě trávila většinu času a mně to vlastně vyhovovalo. Až jednou navrhla, ať přijdu konečně taky jednou k ní domů já. Sice se později zmínila, že má doma v teráriu hada Břéťu, ale já si představoval něco malého, maximálně nějakou drobnou užovku, která bude zalezlá někde pod kamenem. Vůbec mě nenapadlo, že první, na co v jejím bytě narazím, bude obrovské terárium přes polovinu obýváku a uvnitř stočené metrové monstrum.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Linda je z něj úplně nadšená. Okamžitě začala vyprávět, co všechno má rád, jak bývá hodný a klidný, a nakonec bez nejmenšího zaváhání otevřela terárium a vzala ho do rukou. Málem jsem přestal dýchat. V životě nezapomenu na pohled, jak si toho obrovského hada klidně omotala kolem ramen a dál se se mnou bavila, jako by šlo o něco úplně normálního. Já tehdy stál několik metrů od ní a snažil se hlavně nedat najevo, jak moc špatně mi z toho je.
Simona (27) se svěřila: Přítelova rodina chodí doma nahá. Nedokážu si na to zvyknout
Od té doby jsem u ní spal jen párkrát a upřímně jsem se pořádně nevyspal ani jednou. Ona usnula během chvíle, přitulila se ke mně a byla úplně v klidu, zatímco já ležel potmě a nedokázal přestat myslet na to, že pár metrů od nás je v teráriu obrovský had. Stačilo občasné zašustění nebo tlumené bouchnutí o sklo a okamžitě jsem otevřel oči. Jednou jsem dokonce několik minut přemýšlel, jestli nemám jít zkontrolovat, že je terárium opravdu zavřené. Nakonec jsem tam fakt potichu došel, jen v trenýrkách, a připadal si u toho jako naprostý magor. Břéťa byl samozřejmě stočený pod lampou a ani se nehnul, jenže mně bušilo srdce ještě dlouho potom, co jsem se vrátil zpátky do postele.
Poslední dobou se spolu hodně bavíme o společném bydlení a já bych do toho fakt rád s Lindou šel, ale nevím, jak jí mám říct, že s jejím „mazlíčkem“ pod jednou střechou být nemůžu. Ona už automaticky počítá s tím, že se jednou sestěhujeme i s Břéťou, a já pokaždé jen přikývnu a dělám, že je všechno v pohodě. Přitom už teď se u ní pořádně nevyspím a představa, že bych měl toho hada vídat každý den, mě upřímně děsí. Nejhorší na tom je, že Linda Břéťu naprosto zbožňuje, takže vůbec netuším, jak jí něco takového říct, aniž bych před ní vypadal jako úplný idiot.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenáře
Pauhofová má fobie z úřadů a z telefonování. I kvůli nim se nechává zastoupit agentkou: