Proč nás přitahují ti, kteří nás ignorují? Roli hraje strach i známé vzorce z dětství
Je krásný, chytrý, přitažlivý, ale odpovídá na zprávy jen tehdy, když se mu chce. Lásku projevuje v náznacích a zmizí vždy ve chvíli, kdy ho potřebujete nejvíc. Emočně nedostupní partneři dokážou okouzlit a zároveň zraňovat. Proč tolik žen končí ve vztazích, kde jsou city dávkovány jako léky na předpis?
Když nejistota bolí, ale zároveň vzrušuje
Emoční odstup může působit jako výzva. Nejednoznačné chování probouzí touhu proniknout pod povrch, rozluštit záhadu a získat si náklonnost, která není samozřejmá. Mozek v takové situaci spouští proces známý jako přerušované posilování. Malé náznaky zájmu, střídající se s mlčením nebo nezájmem, vyvolávají silnější emoční odezvu než stabilní a předvídatelný vztah.
Zásadní roli přitom často hraje minulost. Pokud někdo vyrůstal v prostředí, kde láska nebyla stabilní, ale podmíněná, může být k emočně chladným partnerům nevědomě přitahován i v dospělosti. Jde o pokus napravit dřívější vztahové zranění. Mozek si opakuje známý vzorec v naději, že tentokrát to dopadne jinak.
Čtěte také: Tresty ve výchově: Účinný nástroj, jak dítě umravnit, či způsob, jak zadělat na trauma?
Mnohé ženy popisují, že je přitažlivost k nedostupným mužům zaskočí, přestože by samy rády zažily stabilní a rovnocenný vztah. Jejich pozornost však přitahují partneři, kteří si drží odstup a vyvolávají pocit nejistoty. Některé ženy přiznávají, že právě v té nejistotě se paradoxně cítí jako doma. Protože je to známé. Protože to znaly už dřív.
Za přitažlivostí k emočně nedostupným protějškům může být i strach z opravdové blízkosti. Pokud se někdo bojí intimity, může podvědomě vyhledávat lidi, kteří k ní sami nejsou schopní dojít. Tím si zajišťuje, že sám nebude muset otevřít citová témata, která jsou bolestivá nebo neznámá.
Mohlo by se vám líbit: AI jako terapeut? Mladí Češi technologii zkouší. Bezhlavé experimenty však mohou stát život
Co jsme si odnesli z dětství, si neseme i do vztahů
Styl připoutání si neseme z dětství a ovlivňuje, jaké vztahy navazujeme. Lidé s úzkostným nebo vyhýbavým stylem častěji tíhnou k nejistým a jednostranným vztahům. Ti, kdo mají bezpečný styl připoutání, se ve vztazích cítí přirozeně, důvěřují partnerovi a dokážou být spokojení i sami se sebou. Častěji si proto vybírají partnery, kteří jsou emočně dostupní a otevření.
Dobrou zprávou je, že styl připoutání není daný navždy. I když si z dětství neseme určité vzorce, vztah k sobě i k ostatním se dá měnit. V první řadě je důležité si přiznat, že vztah s nedostupným partnerem nenaplňuje naše potřeby. Není to slabost, ale důsledek hlubšího vnitřního nastavení. Pomáhá pojmenovat si, co ve vztahu opravdu hledáme, a nespokojit se s málem jen proto, že jsme na to zvyklé.
Přečtěte si také: Důvěra nebo kontrola? Češi ve vztahu zpravidla odmítají špehování, téma peněz je ošemetné
Pro mnohé je klíčové začít pracovat s vlastním vnitřním dítětem. Právě tahle část nás, často zraněná a přehlížená, se snaží najít lásku v podobách, které zná. Terapie může pomoci přepsat zažité přesvědčení, že lásku si musíme zasloužit, nebo že si ji musíme vybojovat. Zdravý vztah nepoznáme podle toho, co všechno jsme schopní obětovat, ale podle toho, kolik klidu a jistoty v něm skutečně cítíme.
Zdroje: Talkspace, Psychology Today, Modern Minds
Dvakrát osudové ano a manželkou jen půl roku: Umírající nevěsta všechny svatebčany rozplakala: