Pláčete někdy u seriálu? Má to řadu výhod!
Stane se vám občas, že se dojmete nad osudem hlavní hrdinky vašeho oblíbeného seriálu? Nebo je to u vás na denním pořádku? Posmívá se vám kvůli tomu nejbližší okolí a říká vám „cíťa“, „tragédka“ nebo třeba „bulík“? Nic si z toho nedělejte. Vy se totiž naopak můžete smát jim!
Dnes už se zkoumá naprosto cokoliv, proto málokoho může překvapit, že se někteří vědci zaměřili i na vliv našeho soucítění s filmovými nebo seriálovými postavami. Jaké jsou závěry? Že je tato citová angažovanost do osudu našich televizních oblíbenců zdravá!
Být citově oddaný seriálovému hrdinovi údajně zvyšuje sebevědomí, snižuje pocity osamělosti a upevňuje pocit sounáležitosti. Alespoň tak míní psychologové. Soucítění s těmito postavami navíc může zvýšit úroveň emoční inteligence.
Přátelství s hrdinou
Přestože jsou tyto vztahy jednostranné, imitují některé z výhod skutečného přátelství. Velmi zajímavá je totiž skutečnost, že naše mozky nejsou schopny rozlišit, zda je vztah opravdový, nebo pouze fiktivní. Díky tomu může přátelství se seriálovým hrdinou zprostředkovat spoustu benefitů, které mají lidé z reálného přátelství. Navíc je toto spojení svým způsobem „skutečnější“, protože „společně“ nejspíše trávíte více času než s vaší dobrou kamarádkou z masa a kostí.
Jestliže se pak scénárista rozhodne udělat vašemu miláčkovi něco zlého, nebo ho dokonce zabije, setká se to s velkou reálnou emocionální odezvou. To je pochopitelné, když trávíte pravidelně minimálně hodinu týdně s nějakou osobou, byť imaginární. Stane se totiž součástí vašeho života, i když se jedná o fiktivní postavu. Je tedy naprosto normální cítit se rozrušeně v případě, kdy vašeho televizního hrdinu nějak zraní nebo připraví o život.
Náklonnost k těmto postavám stříbrného plátna vám navíc pomůže lépe rozpoznávat emoce a myšlenky druhých lidí. Prokázala to jedna americká studie realizovaná v roce 2015. Její účastníci byli rozděleni do dvou výzkumných skupin. Jedné z nich se pustila epizoda seriálu „Dobrá manželka“, druzí nesledovali vůbec nic. Následně byli všichni požádáni, aby určili emoce z tváří na fotografiích. Jak to celé dopadlo? Skupina, která se předtím dívala na seriál, byla schopna lépe rozeznat emoce než ti, kteří nic nesledovali.
A co je takový malý bonus? Že se někdy můžete cítit zatraceně dobře, když si u filmu popláčete. Vždyť to občas dělají i vaše oblíbené televizní hrdinky, tak proč byste se zrovna vy měla krotit?!
-šp-
Mohlo by vás taky zajímat: