7. srpna 2017 07:30
Martina ČerňanskáPravda a lež aneb Kdy ženy neříkají pravdu
Víme, že lhát se nemá, přesto se nedá říci, že bychom říkali bez výjimky vždy jen a jen pravdu. A kdy vlastně my ženy z nejrůznějších více či méně omluvitelných důvodů lžeme?
Lhát se nemá! To slýcháme od předškolních let a mnohokrát nám to opakovaly i paní učitelky na základní škole.I slušně vychované děvče dobře ví, že jsou chvíle, kdy se ale pravda takzvaně nenosí. Ne snad, že by se v takových okamžicích slušelo vysloveně lhát, spíš prostě nepovíme úplnou pravdu či si ji trošku upravujeme.
Pravda a lež aneb Kdy my ženy neříkáme vždy tak úplně pravdu
V posteli
Když muži řekneme: "Miláčku, byl jsi úžasný," ne vždy to znamená, že se skutečně natolik vyznamenal. Pravda totiž velmi často bolí a my přece nechceme ubližovat. Po mnoha letech manželství je jasné, že někdy je lepší pravdu trochu přibarvit, podívat se na ni z jiného úhlu a ulomit jí hroty. Říci partnerovi, že jako milenec selhal, by znamenalo snížit mu sebevědomí a pokazit zdaleka ne jen jeden den.
Ohledně věku
Ivaně bylo osmačtyřicet, když se seznámila s Mirkem, byl to její nový kolega. Zaujal ji na první pohled. Byla rozvedená, a tak si mohla dělat, co ji napadlo. Zdálo se, že i Mirek o ni jeví zájem. Zpočátku byli opatrní, jen se na sebe usmívali, později vedle sebe sedávali v jídelně, pak se Ivana dočkala pozvání na kávu. Dlouho Mirkovi tajila, že je o jedenáct let starší než on, teprve po několika měsících se mu to odvážila říct.
U šatníku
Existuje snad na světě žena, která by vždy mluvila pravdu, co se týká právě zakoupeného oblečení? Sotva. Většina partnerů si naštěstí nového svetříku či botiček nevšimne, a pokud ano, my ženy říkáme: "To se ti zdá, to není nové, mám to už několik let." Nebo: "To byla výhodná koupě, sehnala jsem to s obrovskou slevou." Případně: "Vždyť to je ze sekáče, bylo to skoro zadarmo." V okamžiku, kdy byste se "hadříkem" pochlubila a prozradila jeho skutečnou cenu, nejspíš byste vyslechla zděšenou přednášku o špatném hospodaření a zbytečném utrácení.
O tchyni
Říci na rovinu, že vám jeho milovaná maminka přece jen v určitých okamžicích trošku leze na nervy, nelze. Dobře víte, jak ji zbožňuje, a tak si i v tomto případě pravdu maličko upravíte. Pokud partner poznamená: "Maminka byla báječná, že? A jak jí to v jejím věku sluší, co? Mimochodem, ta svíčková, kterou nám dnes připravila, byla nezapomenutelná," budete se vším souhlasit, ačkoli si v duchu pomyslíte, že se tchyně chovala jako kat, že tak i trochu vypadala a že svíčkovou děláte nesrovnatelně lepší.
V případě, že mu vyhodíte milovanou bundu
Muži nemívají zdaleka takový smysl pro pořádek jako my, ženy. Stává se, že nepořádek prostě nevidí či nevnímají. Proto považujete za svou povinnost občas mu uklidit ve skříni, kde ke své hrůze naleznete například jeho džínovou bundu, kterou nosil, když mu bylo sedmnáct, a dodnes si ji schovává. Je plesnivá a nedivila byste se, kdyby si v ní udělaly myši hnízdo. Vyhodit ji je ovšem v partnerových očích zločin. Samozřejmě že ji vyhodíte, něco tak příšerného nemůže v šatníku zůstat. Pak ovšem nezbude než na partnerovu rozčilenou otázku odpovědět: "Ne, to se pleteš, miláčku, nic jsem ti nevyhodila."
Pravda a lež - přečtěte si i další články na toto téma:
autor: EM