Příběh Jitky (33): Jsem domácí puťka a miluju to!
Každou ženu nebaví chodit do práce a dělat kariéru Zdroj: iStock
„Jsem doma, nemám kariéru a jsem šťastná,” říká s úsměvem třiatřicetiletá Jitka. Jak dlouho jí trvalo, než tuto větu dokáže ve společnosti vyslovit, ví jen ona sama a její terapeut. Tep doby, který od žen očekává emancipaci, výdělky a spokojenou rodinu, ji přivedl až na dno.
Chytrá, cool a nešťastná
„Už když jsem byla holka školou povinná, milovala jsem být doma. S mámou jsme vařily a povídaly si, krásně to tam vonělo a já se cítila v bezpečí a v pohodě,” vypráví Jitka. Ten pocit v ní zůstával, možná zakořeněný někde hluboko v jejím DNA, aby se o pár let později znovu vydral na povrch.
„Učila jsem se hodně dobře, byla jsem chytrá a okolí ode mne čekalo, že svůj talent náležitě využiji. Vystudovala jsem ekonomku a pak se uchytila v reklamní agentuře. Ze začátku to bylo vzrušující, taková malá Amerika po česku. Všichni byli cool oblečení, jezdili jsme taxíky, měli meetingy a akce a pracovali jsme jako šrouby. Asi za dva roky jsem ale cítila, že to nedávám,” přiznává Jitka.
Kuchařky a pletení
Každý večer, zmožená prací a stresem, se Jitka uchýlila ke svým ostrůvkům štěstí. Listovala doma kuchařkami nebo vytáhla šicí stroj. „Vždycky jsem pocítila úlevu. A stud. Moje kámošky zrovna někde seděly v baru, na nohách sexy boty, no prostě jako v Sexu ve městě. Já se vymlouvala tak dlouho, až mě přestaly zvát a zvykly si, že s nimi na tah prostě nepůjdu.” Jitka ve víru kariéry šťastná nebyla. V práci ji držel jen vysoký plat a očekávání ostatních, kterým se neuměla postavit. Byla dobrá, povyšovala, přidali jí peníze, ale šťastnější nebyla.
Jsi divná!
„Bála jsem se, že jsem nenormální a nevyhovující,” vysvětluje důvody, které ji přivedly až na sezení s terapeutem. „Všechny holky se třásly na kariéru, záviděly mi povýšení a nadávaly na šovinismus šéfů. Byly to moderní ženy s jasnou představou o své emancipaci a právech. Jenže já nechtěla nosit kalhoty, ale sukni. Vůbec mi nevadila představa, že jsem doma a pečuji o muže a domácnost. Právě to jsem si v hloubi duše přála.” Když se však jednou svěřila kolegyním z práce, setkala se s pohrdáním, které ji položilo. Posluhovat chlapovi? Nechat se živit? Skákat kolem plotny? Jitka se dozvěděla, že je neambiciozní a divná. „Proč? Vždyť jsi tak chytrá!,” divila se její kamarádka. „Bylo to jako nadávka. Jako kdyby byla péče o domácnost jen pro hlupačky, co nemají osobní vizitky a dva mobily.”
Domácí bohyně
Pomohla až terapie, kde se Jitka naučila nestydět se za svůj postoj. „Nejdřív jsem našla terapeuta, který mi pomohl v teoretické rovině. Pak jsem našla chlapa, který to uvedl do praxe,” směje se dnes. Její Jiří živí rodinu a tradiční model mu vůbec nepřekáží. „Nikdy, opravdu ani jednou mi nedal najevo, že nejsem rovnocenná partnerka, protože nenosím mamuta, ale zatápím v jeskyni. Od rána se nezastavím. Je fakt, že naše kuchyně jede teplé obědy i večeře, ale já to dělám opravdu ráda. Neobtěžuje mě to, a když je rodina spokojená, doma je uklizeno a z kuchyně voní jídlo, jsem prostě šťastná. Takhle jsem to já, cítím se být ženou,” končí Jitka své vyprávění o tom, jaké to je být v jednadvacátém století domácí bohyní, která se dobrovolně vzdala kariéry, aby mohla zadělávat na kynuté knedlíky.
-ku-
Mohlo by vás taky zajímat:
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
