Z deníku koučky: Touží muži po potvorách?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Znáte ženy, které s partnerem sdílejí většinu jeho koníčků, aniž by je dřív podobné koníčky zajímaly? Takové ženy obvykle vlastní záliby a zájmy nemají, protože žijí jen pro svého muže. Jejich koníčky se mění podle toho, s jakým partnerem právě jsou. Nežijí svůj život pro sebe, ale pro partnera. Neznají svoji hodnotu a mají nízké sebevědomí. Když dojde k rozchodu, nedokážou se pak začlenit do normálního života, protože nevědí, co si počít. Na druhé straně jsou ženy, které si jdou za svým cílem a muže pro svůj cíl využívají. Přesto takovým ženám muži slouží a nechají si od nich ledacos líbit. Po jakých ženách vlastně muži touží?

Strach z prožívání vlastního života a samoty vede některé ženy k určité závislosti a podřizování se druhému člověku. Tolerují svému muži veškeré jeho záliby, noční výlety a neochotu podílet se na vedení domácnosti. Koníčky svého partnera přijmou za své, aby s ním mohly trávit aspoň nějaký čas. Stávají se pro něj jistotou – a v tu chvíli se o ně muž přestává zajímat. Jeho lovecký instinkt není potřeba rozvíjet a ozve se až v přítomnosti jiné ženy.

Muže přitahují ženy, které si jsou jisté svojí hodnotou a znají svoji cenu. Plně se věnují svým koníčkům. Jsou sebejisté a sebevědomé a nebojí se otevřeně říci, co si myslí a co od života a partnerství očekávají.

Na mém bývalém pracovišti přijali nového zaměstnance. Jednalo se o chytrého, úspěšného a hezkého mladého muže. Z jeho povídání vyplynulo především to, že obdivoval sportovně založené ženy, a to především ty, co běhají. Protože jsem byla v té době bez partnera a kolega byl zajímavý muž, rozhodla jsem se, že s ním budu sdílet jeho vášeň pro běhání. Při dalším setkání v práci se mě zeptal, zda bych s ním šla na schůzku, a já mu nabídla, že si můžeme společně zaběhat, což s radostí přijal. Ač jsem nikdy neběhala, měla jsem v té době dobrou kondičku, protože jsem tančila a chodila do posilovny, tak jsem si věřila, že to zvládnu a budeme mít společný koníček.

Jirka mě vyzvedl u mého domu a položil mi osudovou otázku: „Šáry, kam spolu poběžíme?“ Chtěla jsem mu dát šanci, aby mě vzal na romantické místo, a odvětila jsem: „Nechám to ráda na tobě.“

Tím nejspíš skončilo moje krásné romantické rande. Jirka se usmál a dal mi pokyn k běhu. Zeptal se mě na moji kondičku a já vítězoslavně prohlásila, že jsem na tom opravdu velice dobře, abych ho náležitě oslnila! To jsem ale netušila zásadní věc, kterou jsem po uběhnutí asi dvaceti kilometrů pochopila. Trasa jeho běhu směřovala na všechny kopce v okolí. Navíc jsem se cestou dozvěděla, že je to vrcholový atlet, který asi dva měsíce neběhal, protože se začal soustředit na kariéru. Je samozřejmé, že jeho běh byl naprosto brilantní, zatímco já jsem sotva popadala dech. Stále jsem byla v jeho závěsu, protože možnost doběhnout ho pro mě byla naprosto nedostupná. Také jsem netoužila po tom, aby viděl můj červený zpocený obličej a lapání po dechu. Moje příprava na flirtování během běhu se změnila v útrpný pocit, že je nutné přežít! Ve chvíli, kdy navrhl, aby běhání skončilo a že by šel ke mně na kafe, jsem se zaradovala a začala z posledních sil flirtovat. To jsem ale netušila, co mě čeká pár metrů před mým domovem.

Zcela zdevastovaná během po kopcích jsem sotva zvedala nohy k vyběhnutí posledního stoupání k domu. Přesto jsem cítila velikou radost, že jsem běh asi dvaceti kilometrů nakonec vítězoslavně přežila. Na poslední rovince jsem už i špatně viděla a nohy se mi pletly jedna přes druhou. Přesně nevím, co bylo příčinou toho, že jsem zakopla a natáhla jsem se tam „jak široká, tak dlouhá“. Jirka se lekl a samozřejmě ke mně ihned běžel. „Šáry jsi v pořádku, nestalo se ti něco?“ slyšela jsem nad sebou. Možná se mě snažil i zvednout, každopádně jsem v sobě našla poslední zbytky sil a vyskočila jsem na nohy, abych mu řekla, že se nic neděje. Ptal se mě asi pětkrát, zda je vše v pořádku a já se snažila v té šílené křeči použít humor a vysvětlit mu, že to byla legrace. Nakonec se mi podařilo odvrátit jeho zájem o mou osobu, než začal zjišťovat, proč jsem upadla. K mému štěstí už byla tma a nebylo nic pořádně vidět. Z rande u kávy u mě doma sešlo, protože jsem měla roztržené tepláky a v ruce asi milion kamínků. Omluvila jsem se a rychle jsem vklouzla do domovních dveří. Po rozsvícení v koupelně jsem se zděsila!

Tentokrát tma byla můj největší přítel, protože kdyby mě viděl v mém šíleném stavu, asi by mě odvezl na chirurgii. Koleno bylo plné krve a roztržené. V dlaních na každé ruce, jsem měla nevyčíslitelně kamínků a většina z ran už začala i krvácet. Obličej na tom nebyl o nic lépe, nejenže byl rudý z toho běhu, ale i odřený z nárazu. Koleno jsem si nakonec musela nechat zašít chirurgem a kameny z dlaní jsem tahala asi dva měsíce. Odřeniny na obličeji se vcelku brzo ztratily. Jen ráno jsem se šla znovu podívat, co bylo příčinou mého pádu. Deset minut jsem hledala ten balvan, než jsem pochopila, že to opravdu byl ten malý pěticentimetrový kamínek. Tím skončilo mé sdílení koníčků a romance s mladším kolegou. Na jeho laškování, kdy si půjdeme opět zaběhat, jsem s úsměvem odvětila, že brzy, a zmizela jsem jako pára nad hrncem!

Jak se stát pro muže přitažlivou i po společně prožitých letech?

• Stále pracovat na své sebedůvěře a sebevědomí. Rozvíjet své koníčky a zájmy. Držet si určitou formu nezávislosti ve svém životě.
• Být milá, ale znát svoji hodnotu a cenu. Nerozdávat se a především se neobětovat. Muži nechtějí, aby se ženy pro ně obětovaly, protože tím pro ně ztrácejí svoji hodnotu.
• Muži potřebují ve svém životě neustálé výzvy. Partnerka, která na úkor sama sebe svému partnerovi vše dovolí a omezí tím svůj vlastní život, pro něj není výzvou, ale jistotou. A výzvu tak hledá jinde.
• Muži potřebují ženy nezávislé, ale touží po útulném domově a dobrém jídle. Žena musí být pro muže výzva, ale i přístav kam se rád vrací, protože zde cítí teplo domova. Žena, která si je jistá sama sebou, nebude muže neustále zatěžovat starostmi, kterým on nerozumí. Muž starosti ženy ve většině případů nedokáže vyřešit. Pokud se jedná o rozbitou myčku nebo nefungující televizi, umí si poradit. V případě, že se jedná o vyprahlé emoce a nenaplněný život ženy, na který si stěžuje, je muž bezradný.
• Muž touží po obdivu, ale hledá v ženě kombinaci slabosti a síly. V sexuální oblasti muž touží po ženě, která ví, co chce a nestydí se za své tělo. Umí si říci o dotyky, které ji vzrušují, a sex si plně užívá.
• Ženy si často pletou roli partnerskou s rolí mateřskou. A muž potřebuje být uznávaným jedincem, ne malým klukem, co si zapomene doma svačinu. Také potřebuje pro svůj svět dostatek svobody, kdy může být klukem a zajít si sám na ryby nebo s kamarády na motorky.

Milé dámy, nechtějte být potvorou, pokud jste hodná a láskyplná žena. Protože to nebude přirozené. Důležité je být ve vztahu sama sebou. Nemít strach ze samoty a netrápit se žárlivostí. Pokud si budete užívat plnohodnotného života ve všech směrech, i váš vztah bude plnohodnotný. Nesmiřte se s málem a chtějte od života i vztahu vše, co vám může nabídnout. Pracujte na svém osobním rozvoji a na své sebelásce a máte VYHRÁNO!

Přeji vám hodně štěstí s muži.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie