Slunečná skončila. Jak na ni vzpomíná Marek Lambora a co se naučila Iva Hüttnerová?
Slunečná (160) - Já Svatba začíná
Po víc než dvou letech natáčení skončil jeden z nejoblíbenějších seriálů televize Prima – Slunečná. Dopadl šťastně a hlavní hrdinové v podání Evy Burešové a Marka Lambory zaslechli svatební zvony a řekli si své ano. Co pro herce samotný seriál znamenal a jak vypadal jejich poslední den? Všichni se při posledních záběrech mezi loučením pochlubili, co za ty dva roky prožili.
Slunečná je natočená a tím úplně posledním natáčecím dnem byl příjezd hrdého tatínka Janka v podání Marka Lambory z porodnice. Celé natáčení se tak ukončilo na seriálové Slunečné v Zápech, kde seriál i začínal.
„Když se řekne Slunečná? To je pro mě statek, zvířata a déšť, protože spoustu těch exteriérů nám propršelo. Musím říct, že se mi bude moc stýskat. Podařilo se tu dohromady spojit nesmírně milé a pokorné lidi,“ s úsměvem prohodí Marek Lambora a mizí v davu kolegů herců, kteří na Slunečnou zavzpomínali stejně jak on.
Roman Tomeš (Tony Javůrek)
„Ta parta lidí, kteří se tu potkali, byla neuvěřitelná a přiznám se, že mi budou moc chybět. Říkají to všichni a nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale je to tak. Opravdu se tu utvořilo něco zvláštního.“
Denisa Nesvačilová (Karolína Bendová)
„Budou mi všichni moc chybět a mám být patetická? Byl to tu opravdu slunečný tým.“
Kristýna Kociánová (Erika)
„Byl to dojemný den. Celý seriál končí a já konečně vidím všechny své kolegy. Máme možnost se všichni potkat a rozloučit se. Bylo to skvělé natáčení a jsem moc ráda za Filipa Blažka, který byl skvělým parťákem.“
Bára Jánová (Sylva Popelková)
„Mně se asi vybaví, jak můj seriálový tatínek Ota Jirák chrápal v rakvi, když na svém pohřbu usnul. Točili jsme to přesně před dvěma lety, a když jsme točili tu svatbu Týny a Janka, tak jsem si na to vzpomněla a musela jsem se smát. Tenkrát jsem se tedy taky smála, a to jsem měla brečet. Schovala jsem proto obličej do dlaní a nikdo to nepoznal.“
Iva Hüttnerová (Běta)
„Dojímá mě, že to je poslední den. Dochází mi, že spoustu lidí tady nějakou dobu neuvidím. Stokrát si můžeme říct, že se sejdeme, a pak nám to ten běžný provoz nedovolí. Byly to krásné dva roky života a naučila jsem se perfektně škrábat mrkev a brambory. Budu na to natáčení moc ráda vzpomínat.“
Ota Jirák (Martin Popelka)
„Byl jsem velmi dojat, já se svou dcerou cítím, hlavně poroto, že jsem její představa. Začínal jsem v kostele svým pohřbem, měl jsem takovou generálku, a končil jsem její svatbou v tomtéž kostele. Teď jsem měl příležitost vidět všechny, a to nejen v televizi, když jsem se na seriál díval. Je to zážitek.“
Eva Decastelo (Zuzana Dolejší)
„Slunečná mi dala hodně povídání, které jsme si ještě nestihly za ty dva roky doříct. Žádná z nás drben tady. Daly jsme si v kostele závazek, že se musíme minimálně jednou za tři měsíce sejít. Uvidíme, jak se to podaří.“
Regina Řandová (Simona Rokytová)
„Máme v telefonu společný chat, skupinu, a tu jsem si slíbily zachovat a pořád si psát, jako si píšeme doteď. Ať jsme stále v obraze. Chtěla jsem si na památku odnést z ateliéru růžové šaty, které moje Simona nosila, ale nestihla jsem to.“
Martina Preissová (Marie Řeháková)
„Když se řekne Slunečná, tak je to vedro v ateliéru a zima v Zápech a ani já si nestihla vzít nic na památku, trošku nám ten ateliér bourali pod zadkem.“
Dana Batulková (Lída Vacková)
„Naše drbny, které se mi nesmazatelně vryly do života. Já si odnesla na památku razítko, které jsem jako starostka ve Slunečné používala. Navedl mě na to Ondra Pavelka. Chtěla jsem tedy to kulaté, ale o to si Ondra řekl dřív. Dokonce mi kluci rekvizitáři věnovali naši svatební fotku. Jsou na ní nějací cizí lidé, které překrývají naše obličeje zamlada. Poprvé v životě mám krásné, bílé svatební šaty, na tom je ten můj obličej a vedle mladý Ondra Pavelka.
Pavla Tomicová (Ála Konvičková)
„Povedlo se udělat krásný seriál, který je plný slunce. A teď je mi líto, když o tom ostatní mluví, že jsem si z ateliéru taky něco nevzala na památku. Sýry by to nebyly, naštěstí jsem je tam nemusela jíst.“
Jan Plouhar (Štěpán Vacek)
„Člověk o tom ani moc nepřemýšlí, zda je to pro něj poslední nebo předposlední den. Byla to tady moc krásná dvouletá práce. Poznal jsem spoustu nových lidí a bylo to fajn.“