Odešel za milenkou? Dost možná ho budete mít brzy zpátky
Je už to tak trochu klišé – je mu padesát a odešel za milenkou. Bohužel, opravdu se to stává, a za výjimku to vskutku považovat nelze.
Všichni víme, že se to jmenuje syndrom zavírajících se dveří. Muž ve zmíněném kritickém věku cítí úzkost, že už má nejlepší roky daleko za sebou a že lepší už to nebude. Zoufale hledá důkaz, že tomu tak není, že stále ještě může zažít fascinující dobrodružství, nejlépe v podobě krásné dívky, která jako by byla zárukou věčného mládí.
Milenčiny výhody
A nic si nenalhávejme, pokud je takový pán relativně dobře situovaný, dosáhl určitého postavení a je-li dostatečně charismatický (o což se v součtu postarají šediny, životní zkušenosti a naditá peněženka), pak svou múzu pravděpodobně nalezne.
Ta má oproti stárnoucí manželce zpočátku bezpočet výhod: je takzvaně neokoukaná, mnohem mladší, bezstarostná, sebevědomá, veselá, nepoznamenaná prohrami. Je radost být v její společnosti, protože co vlastně čeká záletníka doma: pláč, výčitky, hysterické scény. A co čeká záletníka po boku milenky?
Příjemná večeře při svíčkách a vášnivá noc s přitažlivou ženou, která se zcela jistě nebude vymlouvat na bolesti hlavy. Co si záletník zvolí, je více než jasné.
Kam se poděla hrdost?
Nacházíte-li se právě v situaci opuštěné manželky, nepropadejte panice a obrňte se trpělivostí.
Pozor na unáhlené činy. Rozvést se můžete vždycky, spíše si položte otázku, stojí-li váš muž za to, abyste na něho přece jen zkusila počkat…
„A já si řekla, že mi za to stojí,“ vypráví paní Alena z Prahy. „Pravda, člověk by měl mít svou hrdost, ale na druhou stranu, můj muž byl a vždycky bude moje životní láska, o kterou se vyplatí bojovat. Bylo to strastiplné období, ale mně bylo v tu dobu už třiapadesát a životní hodnoty jsem měla srovnané. Řekla jsem si: Nebudu pálit mosty, co když se vrátí?“ Bylo to moudré rozhodnutí rozumné ženy. To se ovšem lehce řekne, že…
Stará a nepotřebná?
„Cítila jsem se hrozně,“ popisuje Alena svízelnou životní etapu. „Připadala jsem si stará, nepotřebná, odhozená do odpadkového koše. Naštěstí jsem chodila do práce a moje kolegyně je zároveň i moje velká kamarádka, a tak jsem se jí svěřila, občas jsme si o tom povídaly, a to mi pomáhalo.“ Uplynulo pět měsíců a manžel paní Aleny se skutečně vrátil domů. „Já prostě udělala to, co mi poradil můj psycholog,“ vypráví tato moudrá paní. „Největší zamilovanost vydrží tak 6 měsíců. Pak už mají muži tendenci vrátit se do bezpečného přístavu.“
„S manželem jsme o té věci zpočátku mluvili, pak jsem ale udělala tlustou čáru a už se k tomu nevracela. Jak jsem pochopila, věkový rozdíl asi pětadvaceti let mého muže naprosto vyčerpal. Mladá žena žila hekticky, měla spoustu přátel, každý večer chtěla chodit ven se bavit, a ta hudba, kterou poslouchala – prý hrůza! Manžel pochopil, že si koleduje leda tak o infarkt, a včas románek skončil,“ uzavírá paní Alena.
Mohlo by vás také zajímat:
-em-