12. září 2016 04:50
Martina ČerňanskáPo rozchodu zůstaneme přáteli. Je to dobrý nápad?
Po rozchodu zůstaneme přáteli. Je to dobrý nápad? Zdroj: thinkstock.com
Jak nepříjemné je období v životě ženy – rozchod. Nevíme si s ním rady a ani nemůžeme. Život se najednou rozsype jako hromádka popela, do které zafouká vítr. Zbyde jen prázdnota.
Chce se nám křičet, plakat, bušit hlavou do zdi, kopat kolem sebe, zoufale si přát, aby to nebyla pravda. Nechápeme, jak budeme dál žít. A tak se může stát, že mezi miliony zoufalých myšlenek objevíme jednu, která se nám zalíbí: A co takhle zůstat přáteli? Zkrátka neztratit ho, mít ho pořád na očích, aspoň o něm vědět, když nic jiného... Je to opravdu dobrý nápad?
Jen a jen zoufalá křeč
Ten nejhorší. Realizovat se dá snad leda v případě, že oba aktéři s rozchodem souhlasí stejnou měrou, oba jsou s ním srozuměni, a tak se dokážou rozloučit důstojně, s noblesou a bez emocí. Znáte snad nějakou dvojici, která se rozešla uvedeným způsobem? Takových párů bude asi jako šafránu. Ale jakmile rozchod proběhne tak, jak je daleko obvyklejší, což znamená ve jménu pláče, obviňování, zuřivých hádek a pocitu absolutní beznaděje, pak by se z eventuálního přátelství stala jen a jen zoufalá křeč. Ostatně velmi málo vztahů končí tak, že se z těch dvou stanou celoživotní přátelé.
Zbytečné naděje
Většinou je iniciátorem rozchodu jeden z dvojice. Ten se chce přátelit proto, aby ulevil svému svědomí a ujistil se, že druhý je v pořádku. Druhý to bere naopak jako šanci zvrátit stav věcí ve svůj prospěch. Budete-li se v tomto období setkávat, budou to opravdu nesmírně žalostné schůzky. Trest pro jednoho a planá a zbytečná naděje pro toho druhého. Odborníci doporučují, aby se v době rozchodu lidé nebránili své přirozenosti, bolest pak odezní daleko dříve. Jak se moderně říká: Užijte si svůj smutek. A dejte průchod emocím. Plačte, nadávejte, proklínejte. Křičte: "Ty šašku, nechci tě už ani vidět!" Není to elegantnější než žebrat o přátelství, kterého byste v této fázi beztak nikdy nedosáhli?
Déšť a tatranky
Ale kdoví, možná je skutečně škoda přijít o člověka, se kterým vám bylo dobře, který věděl, že milujete hranolky s tatarkou a déšť a tatranky a že se k smrti bojíte lučních kobylek. V případě, že o jeho občasnou přítomnost a skutečné přátelství opravdu stojíte, musíte projít nezbytným odloučením. Nebude krátké, může trvat dlouhé měsíce, ale i roky. Potřebujete čas, protože čerstvý rozchod příliš bolí. Je třeba naučit se zatnout zuby, nechat minulost minulostí, udělat tlustlou čáru. Neházet na toho druhého špínu ani v myšlenkách. Nemůže přece být tak špatný – když si vás vybral. I když tedy ne navždy.
Pravý čas?
Teprve když už necítíte téměř žádnou hořkost, a pokud možno jste už nějakou dobu šťastně zadaná, přichází po špičkách ten pravý čas. V potoce uplynulo už mnoho vody, každý dávno stojíte na jiném břehu, ale mosty jste nespálili. Máte možnost vybrat si lávku a k tomu druhému se po ní přiblížit. Ale jen podle pravidel. Jedno z nich například zní, že vracet se v hovorech až příliš k minulosti je nebezpečné. Buďte neutrální, když o ní mluvíte, anebo stručně poznamenejte: "Pojďme od toho, to už je pryč." Také se nedoporučuje navzájem si posuzovat partnery či nedejbože hovořit o špatných vlastnostech dotyčného, i když si je všechny vybavujete a ještě dlouho budete. A teď to nejdůležitější pravidlo: Přátelství by vás mělo povznášet, mělo by přinášet radost. Rozhodně není povinné.
-em-
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
