Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Vztahy

Příběh Jany (25): Nešťastný Silvestr všechno změnil

„Na loňského Silvestra nikdy nezapomenu“, tvrdí pětadvacetiletá Jana, pro kterou bylo právě toto obvykle sváteční období nejhorší v životě. Ale po Novém roce se zase vše změnilo...
Vydáno: 30.12.2017, Anna Kopečková
Nešťastný Silvestr
Nešťastný Silvestr Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Chodila jsem skoro dva roky s Petrem, dělal u táty ve firmě vrchního programátora. Krásný, modrooký blonďák, holky po něm šílely a já byla šťastná, že si vybral mě. Všechno začalo na Mikulášském večírku. Já se trochu přiopila, což se mi nestává, a při milování si zapomněla vzít antikoncepci. Zákon schválnosti působil neomylně. Když jsem „to“ nedostala v termínu, přišel na řadu těhotenský test, shodou okolností den před Silvestrem. Jeho reakce na mé těhotenství mě úplně šokovala. Já myslela, jak ho mám za tu dobu přečteného. Byl pozorný, milý. Nenapadlo mě, že city mohl jen předstírat.

Nůž na krku

Jako by z něj naráz spadla maska. Nejdřív mi vynadal slovy, která se nedají publikovat, že si neumím ohlídat ani to základní. Pak prohlásil, že má jiné ambice, než vytírat zadek nějakému parchantovi. Tehdy jsem se poprvé zamyslela nad tím, jestli se mnou nezačal chodit jen kvůli kariéře. Jinak by to místo totiž nedostal, byl stejně dobrý jako další, i zkušenější adepti, jenže já jsem si ho u táty prosadila. Dal mi nůž na krk - buď se „toho“ zbavím, nebo rozchod. Přišlo to v nejnevhodnější chvíli. S něčím takovým se potřebujete svěřit, ale naši na Vánoce vždy odlétali do Thajska. Já výjimečně zůstala doma, abych mohla být s Petrem.

Pohodlí na prvním místě

Jeho jednání pro mě bylo nejdřív nepochopitelné. Věděl, že dítě znamená svatbu, díky níž se stane spolumajitelem firmy. Táta na mě přepsal půlku už dávno, aby firma zůstala v rodině, kdyby se s ním něco stalo. Jenže to pro Petra asi nebyl dost silný motiv. Měl hodně rád peníze, ale ještě víc sám sebe, a hlavně pohodlí. Dítě by mu ho narušilo. Sice mi spadly z očí klapky, ale zamilovanosti se nezbavíte jen tak, dva roky jsou dlouhá doba. Navíc nám to klapalo i v sexu.

Za chybí se platí

Na potrat se mi jít nechtělo. Nejsem sice věřící, ale šlo o moji chybu a mě doma odmalička učili, že za chybí se musí zaplatit. Navíc bylo jasné, že mi máma s dítětem pomůže a nouzí taky trpět nebudu. Stejně jsem ale probrečela noc i část dopoledne. Pak mě napadlo, že Petrovo jednání mohlo být zkratkovité z momentu překvapení, a vydala jsem se za ním. Táta na Silvestra organizoval vždy pro zaměstnance akci, kdy sice šli do práce, ale místo ní se třeba až do večera slavilo. Objednal pro ně spoustu dobrého jídla a pití, aby si užili. Sám mezi ně nešel, oslava měla patřit jim, ale posílal mě.

Silvestrovské vystřízlivění

První, co jsem viděla, byl Petr, jak se ve výklenku u vchodu vášnivě líbá se slečnou, která ve firmě dělala takového poskoka. Byla krásná, ale dost hloupá. Asi myslel, že už nepřijdu. Já zůstala stát jako opařená a on ji schválně přitiskl k sobě a řekl: „Jdeme, ne? Už jsi u mě týden nebyla.“ Nějak jsem se vypotácela ven, došla domů a začala volat kamarádkám. Samozřejmě to nebraly. Pak mi došlo, že jely na hory a jsou někde na svahu. Zkoušet volat rodičům nemělo cenu. Táta si mobil na dovolenou nebral, nechal jen číslo na hotel, kdyby se stalo něco vážného. Tohle sice vážné bylo, ale rodičům bych tím jen zkazila dovolenou a stejně by na dálku nic nevyřešili.

Sama doma

Na veřejnosti jsem emoce ještě dokázala udržela na uzdě, ale když jsem se vrátila domů, rozbrečela jsem se. Přes slzy jsem skoro neviděla, a tak se stalo, že jsem špatně zabouchla dveře a ty zůstaly pootevřené. Po nějaké době pláč přešel a přišlo zase bezvýsledné volání komukoli, s kým bych to mohla probrat. Když jsem se opět nikomu nedovolala, jediný „pomocník“, který mi zbýval, byl alkohol. Řekla jsem si, že se po něm uvolním a usnu, čehož bych jinak nebyla schopna. Ráno se seberu a pojedu za holkama na hory.

Dopadlo to ale úplně jinak. Namátkou jsem popadla první otevřenou lahev a nalila si panáka. Byl to Pastis, příjemně nasládlý, s vůní anýzu. Že se má pít ředěný vodou, protože je silný, na etiketě napsané nebylo. Za hodinu jsem měla v sobě půl litru, což by asi odrovnalo i zkušeného pijáka, natož mě, která jsem pila jen občas. Navíc mě alkohol vůbec neuklidnil a naopak nastartoval depresi. A mě napadla bláznivá myšlenka, že nejlepší bude se vším skoncovat. Dopotácela jsem se do koupelny a vybrala máminu skříňku na léky. Hodila jsem si do úst plnou hrst, zapila je vodou a nějak se dopravila zpátky do křesla. Dál už nevím nic.

Šťastné náhody

Za život vděčím shodě okolností. Třeba tomu, že i když rodiče byli bohatí, bydleli jsme v činžáku a ne ve vile. A taky tomu, že sousedka měla psa a hodně brzy ráno s ním šla ven. Všimla si nezavřených dveří a když slyšela hlasité zvracení (na můj žaludek toho všeho bylo moc), vešla dovnitř a hned zavolala sanitku. Probrala jsem se na Nový rok. Bylo mi trapně, tím spíš, že lékař, co stál u lůžka, vypadal hrozně mladě, spíš jak student. Choval se mile, omlouval se, že mě musí, až následky otravy alkoholem pominou, předat na psychiatrii, jako všechny neúspěšné sebevrahy. Dodal ale, že se nemusím bát, že mě bude navštěvovat.

Lékař těla i duše

Padla jsem mu do oka, sama nechápu proč. Zahlédla jsem se na záchodě v zrcadle a zhrozila se. Zelený obličej, strhané rysy, pytle pod opuchlýma očima. Opravdu za mnou chodil každý den, i když neměl službu. Byl empatický, citlivý. Tím mi pomohl, já měla tendenci mužské pokolení totálně odepsat. Jemu jsem prvnímu řekla o těhotenství, ne mámě. Myslela jsem si, že zárodek plodu, v té době už skoro měsíční, nemohl mé řádění přežít. Ultrazvuk ukázal, že ano, jak mě informoval Michal, můj nejen ošetřující lékař, ale pozvolna i nový přítel. Vysvětlil mi, že mozek je aktivní až od druhého měsíce, takže ho mé chování ohrozit nemohlo a mohla jsem být v klidu. A rozhodla jsem se, že si dítě nechám. Michal pochopitelně nevěděl, z jakých pocházím poměrů, tak řekl, že svobodné matky nemají jednoduchý život, takže by bylo nejlepší, kdybychom se vzali! Koukala jsem na něj jako na přízrak. Znal mě chvíli a přitom byl ochoten se starat nejen o mě, ale i o cizí dítě! Sám cítil, že to vypadá divně, tak se svěřil, že od prvního okamžiku, kdy mě přivezli, tušil, že pro něj budu ta pravá, i když předtím nevěřil v lásku na první pohled.

Bytová otázka

Dva měsíce jsem s ním chodila jen platonicky, zklamání ve mně stále bylo. Ale Michal nepospíchal, chápal to. Víc si dělal starost s bydlením, protože měl jen malou místnost v nemocnici na spaní. Já mu později vysvětlila, že může být v klidu. Táta není nadarmo analytik. Věděl, že se jednou vdám, tak vedle našeho bytu udělal další, 3 + 1 se samostatným vchodem a přes agenturu ho pronajímal. To bylo ideální, mít soukromí a zároveň vědět, že když bude potřeba pohlídat dítě, stačí zajít vedle. Petra jsem už neviděla, dal výpověď a táta ji přijal.

Kopie babičky

O mém rozhodnutí nejít na potrat se Petr nedozvěděl. Jen mi pořád vrtalo hlavou, proč Michalovi nevadí starat se o cizí dítě. Mile se usmál a řekl, že ho zajímá jen jedno, dostatek lásky. Geny vliv sice mají a ty Petrovy se jistě nějak na dítěti projeví, ale výchova je umí do jisté míry eliminovat. A když člověka odmalička v rodině vedou k morálce a čestnosti, má to v sobě a chová se tak. Ostatně jeho i mě rodiče přesně tak vychovávalli.. Nejvíc jsem se bála, aby dítě nebylo Petrovi podobné a nepřipomínalo mi ho. Naštěstí je dcera kopií mé mámy. Kéž by po ní zdědila i povahu...

-jj-

Přečtěte si i další příběhy ze života:

Příběh Michaely (36): Manžel mě opustil před Vánoci

Příběh Michaely (36): Manžel mě opustil před Vánocemi

Příběh Zuzany (38): Manžel pije. Bojím se ho opustit, protože máme děti

Příběh Zuzany: Manžel pije. Bojím se ho opustit, protože máme děti

Tereza v Tunisku štěstí nenašla

Příběh Terezy: Vdala jsem se za Tunisana a nebyl to pohádkový příběh

 

Článek je zařazen v: Vánoce, příběh, Silvestr, nešťastná láska
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama