12. srpna 2017 07:30
Martina ČerňanskáPříběh Lenky: Z letní lásky se vyklubala letní prohra
Z letní lásky se vyklubala letní prohra Zdroj: istock.com
Zdědila jsem po babičce chatičku u řeky, ve staré trampské osadě. Netušila jsem, jak dalece tato událost ovlivní můj život.
Do „chajdy“, tak jsme jí v rodině říkali, jsem jezdila s babičkou celé dětství a dospívání. Milovala jsem to tam, i když to byl jen obyčejný dřevěný srub nad řekou. Do noci se sedávalo na verandě, mohli jste se dívat na řeku a na hvězdy s měsícem a snít. Prožila jsem tu první lásku, jen takovou dětskou, platonickou. Ale z paměti mi nikdy nevymizela. Pak jsem se vdala, měla děti, na chatu a na babičku už mi bohužel nezbýval čas. Ona mi později milovanou chajdu odkázala. Začali jsme tam jezdit s manželem a dětmi, tehdy byly ještě malé. Ráda na ty krásné časy vzpomínám. Tehdy nám to s Mirkem, mým mužem, ještě docela klapalo, nepřipouštěli jsme si, že jsme každý jiný. Lépe řečeno věděli jsme to, ale domnívali jsme se, že to zvládneme. Osud tomu bohužel chtěl jinak.
Zkažená dovolená
Po deseti letech vztahu jsme měli s Mirkem velkou krizi. Už jsem nějak nedokázala překousnout, že je neustále v práci. Moje nejlepší kamarádka namítala, že mám být ráda, že se Mirek snaží zabezpečit rodinu, že bych to měla spíš obdivovat než odsuzovat. Byla jsem však jiného názoru. Dávala bych přednost tomu, aby se Mirek daleko víc zapojoval do rodinného dění, aby si hrál s dětmi a také abychom trávili čas spolu, šli na večeři, do kina, jeli spolu někam na víkend. Ale kdepak. Připadalo mi, jako by se manžel v práci před rodinou schovával, jako bychom ho už tolik nebavili. To léto, o kterém chci mluvit, mě poslal s dětmi samotnou i k moři. Že prý se to bez něho v práci neobejde. Přiznám se, že jsem si dovolenou vlastně vůbec nevychutnala, občas jsem se dokonce přistihla u toho, že večer na balkoně nad mořem u sklenky vína brečím.
Zase sama
Na chatu jsem pak s dětmi jela rovněž jen já. Jejich tatínek se omluvil, že musí být v práci. Když jsem se zamračila, dodal, že přece není jen tak zabezpečit rodině odpovídající životní úroveň. Chtělo se mi odpovědět, že rodiny mých kamarádek také nemusí žebrat na chodníku, a když jedou na dovolenou, tak všichni. Ale neřekla jsem nic, bylo by to zbytečné. Věděla jsem, že budu zase sama. Sbalila jsem sobě i dětem věci a odjela na chatu, kde jsem zůstávala po večerech se svými myšlenkami. Přistihla jsem se u toho, jak vzpomínám na pubertální léta právě zde, v chatové osadě, a vybavuje se mi krásná a nevinná letní láska, kterou jsem tu prožila. Zadívala jsem se směrem k chatě číslo 31, kde tehdy bydlel s rodiči ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Nebudete tomu věřit, ale na její verandě se zřetelně rýsovala silueta muže v houpacím křesle. Byl to on, poznala jsem ho.
Po rozvodu
Zřejmě si všiml mého pohledu a s úsměvem mě přišel pozdravit. Přiznal, že sem hrozně dlouho nejezdil, až teď, po rozvodu, si přijel užít klidu, nadýchat se čerstvého vzduchu a utřídit si myšlenky. Žasla jsem, jak málo se změnil, vypadal stále jako kluk. Děti už spaly, přinesl lahev vína, povídali jsme si až do noci, zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů. A tak přicházel každý večer, vždy s lahvinkou vynikajícího vína, vyznal se v něm. Zase už jsme se až nebezpečně sbližovali. Po týdnu dlouhých rozhovorů na verandě nad řekou jsme skončili pro změnu v jeho chatě a v jeho posteli. Ničeho jsem nelitovala, pomalu ve mně zrálo rozhodnutí, že by bylo dobré to mé nepříliš funkční manželství ukončit a začít znovu. Proč ne s mou první láskou?
Osudová chyba a velké zklamání
Naše společné večery a noci byly čím dál krásnější, a tak jsem dospěla k závěru, že náš vztah má perspektivu. Dobře jsem věděla, že je má první láska, Ondřej, rozvedený, a tak jsem si myslela, že mám naději. Udělala jsem osudovou chybu, což se brzy ukázalo. Když jsem se vrátila s dětmi s chaty, oznámila jsem manželovi, že jsem mu byla nevěrná. Ranila jsem ho tím daleko víc, než jsem očekávala. Okamžitě se sbalil a odešel s tím, že žádá o rozvod. Jeho reakce mě vyděsila, ptala jsem se sebe samé, zda jsem se neunáhlila. Děti se ptaly, kam šel tatínek, mrazilo mě z toho. Bylo zřejmé, že Mirek nemluví do větru. Brzy jsem zjistila, že ani můj kluk z chaty, Ondřej, nebude stvořený pro rodinný život. Když jsem mu řekla, že se rozvádím, byl vyděšený. A vyjekl: „Doufám, že ne kvůli mně! Hele, to mezi námi, to je jen taková letní… letní romance… Pochopilas to taky tak, že jo?“ To mi otevřelo oči. Zůstala jsem sama, bez manžela i bez milence. Pozdě jsem pochopila, že Mirek rodinu skutečně dokázal velkolepě zabezpečit. V současné době jsem ráda, že dokážu zaplatit složenky, na žádné velké „vyskakování“ nezbývá. A děti se stále ptají, proč s námi táta nebydlí...
Lenka (39), Severní Čechy
Přečtěte si i další příběhy našich čtenářek:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
