27. ledna 2021 04:30
Martina ČerňanskáPříběh Martiny (32): Bojím se, že mému příteli záleží víc na tom, jak vypadám, než jaká jsem
Příštím rokem brzy na jaře se máme brát. Už jsem zahájila přípravy na naši velkou svatbu. Jsem zamilovaná až běda. Ale v poslední době si kladu určité otázky...
Myslím, že jsem poměrně atraktivní žena. Nikdy bych to o sobě neřekla nahlas, ale domnívám se, že je to tak. Muži o mě vždycky měli zájem, jenomže já jsem v posledních letech myslela jen na jednoho, který se má brzy stát mým manželem. Dřív jsem hodně sportovala, ale po komplikované zlomenině nohy, kterou, jak už to tak bývá, zapříčinil sport, už to nesmím přehánět. Tehdy jsem dlouho ležela v domácím ošetřování, nechodila jsem do práce a rozjely se mi mírné deprese, které jsem zaháněla sladkostmi. Přibrala jsem nejdřív jen trochu, teď už mám oproti starým dobrým časům o deset kilogramů víc. Kamarádi a kolegové mě galantně ujišťují, že mi to sluší i tak, někteří se zapřísahají, že vlastně ještě víc. Nedělala jsem si z nadváhy hlavu až do chvíle, kdy jsem pochopila, že můj budoucí muž na to začíná poukazovat.
Už nemám klid
Začalo to nevinně, i když zas tak nevinné to nebylo. V restauraci po dlouhém pěším pochodu jsem si dala, stejně jako on, svíčkovou. Divil se, proč jsem si ji objednala. Zprvu jsem nic nechápala, myslela jsem si, že je to nějaký zvláštní druh humoru, který nejsem schopna pochopit. Ale Petr mi zcela vážně vysvětlil, že od jisté doby bych se měla přeorientovat na méně kalorická jídla. Řeknete, že je to maličkost. Snad. Ale když mě takhle sekýruje a kritizuje před svatbou, jak se bude chovat pět let po ní? Snažila jsem se to zamluvit a obrátit v žert, mávnout nad tím rukou. Od té doby ale nemám klid. Nikdy jsem nepatřila do kategorie dívek, které se hodiny pozorují před zrcadlem, vždycky mi to připadalo jako ztráta času. V poslední době jsem se u této nesmyslené činnosti několikrát přistihla.
Šéfova půvabná přítelkyně
S Petrem jsme se seznámili v posilovně, oba jsme byli zvyklí dbát na to, abychom vypadali co nejlépě. Ale všimla jsem si, že on je tím až posedlý. Šéfuje reklamní agentuře a hodně, možná až přehnaně přemýšlí o tom, co si vezme na sebe, jaké oblečení se ke které příležitosti hodí či nehodí. Někdy mi to připadá až směšné. Také mě zarazilo, když mi s vážnou tváří oznamoval, že budoucí manželka ho musí reprezentovat. V duchu jsem si řekla: Cože, reprezentovat? A co takhle mít ho ráda? Není to lepší? Vždy mě bral na firemní večírky anebo jsem chodívala s lidmi z jeho agentury do divadla, případně se jelo někam na výlet, a přísně sledoval, zda vypadám dobře. Býval spokojen, pokaždé jsem se vynasnažila, aby si jeho podřízení řekli: Páni, náš šéf má ale půvabnou přítelkyni...
Vše musí být dokonalé
Ale teď už mě to nějak přestává bavit. Onehdy jsem při snídani našla na stole rozsáhlé tabulky s údaji o tom, kolik kalorií má ta či ona potravina. A když jsme byli s jeho kolegy naposledy v divadle, kritizoval mé šaty. Řekl: „Proč sis nevzala tamty modré?“ Raději jsem neodpověděla, protože ty modré už neobléknu, jsou mi malé. Ale uhodl to, bylo mu to jasné, a nevhodně poznamenal: „Ty už je na sebe nenarveš, viď? Takhle by to už opravdu nešlo! Půjdeš k nutričnímu specialistovi, necháš si sestavit jídelníček a můj známý trenér ti připraví plán cvičení.“ Něco se ve mně vzepřelo. Ale ano, svým způsobem měl pravdu, ráda bych se zbavila několika kilogramů. Jenomže chci to udělat kvůli sobě, v žádném případě ne kvůli tomu, že mi to poručil. Musím říci, že nějak ztrácím svůj pověstný klid. S Petrem chodím pět let a donedávna jsem byla přesvědčena, že je to ten pravý. Byla jsem ochotna i mávnout rukou nad tím, že mi vyčítá nadváhu, vždyť ji opravdu mám. Myslela jsem si, že je to detail, nad který se povznesu.Teď ale nevím. Možná to ukazuje na velmi záporný rys jeho povahy. Potřebuje, aby vše kolem něho bylo dokonalé. A když to dokonalé není, tak pryč s tím. Začínám mít z té připravované svatby strach.
Přečtěte si i další příběhy našich čtenářek:
Martina (32), střední Čechy