6. prosince 2020 05:30
Martina ČerňanskáPříběh Soni: Kamarádka mi odvedla muže
Člověk by si myslel, že ty nejbláznivější příběhy najdeme před televizními obrazovkami u nějaké sladkobolné telenovely, avšak omyl. Ty nejbolestivější scénáře píše sám život a opravdu platí tvrzení, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Stejně jako ten můj.
Kamilu opustil manžel poměrně bizarním způsobem. Všechno vypadalo na šťastný život, nikde ani zmínka o hrozících problémech a najednou byl konec. Jednoho dne večer ji čekal doma, kufry třímající v rukou, a zcela bez emocí jí oznámil, že takto s ní po boku žít prostě nechce. Následovaly proudy slz, pocity plné beznaděje a deprese.
Bolest, která dá bolet druhým
Vzhledem k tomu, že Kamila měla s Petrem malou holčičku, rozhodla jsem se, že Kamila s malou půjdou k nám, než se jejich situace ustálí a ona bude zase matkou na plný úvazek. Mezitím jsem se o všechno kolem starala já sama.
Holky s námi zůstaly déle, než jsem měla v plánu. Kamila se snažila, pomáhala mi s úklidem, začala se usmívat a pomalu se vracela do života. Opět se začala líčit, pečovat o sebe, což jsem já nikdy moc dobře neuměla. Za peníze z rychlého rozvodu si nakoupila nádherné kousky oblečení, zašla si ke kadeřnici a vypadalo skvostně. Já v práci tou dobou snad i bydlela, a jak se jsem měla tušit, Kamile a mému Filipovi se to moc zamlouvalo.
Role se prohodily. Ona dělala maximum, já zvládala chodit do práce
Kamila si zařizovala byt, vyčkávala už jenom na vymalování a pomalu se mohla stěhovat do nového, kde započnou novou éru. Na jednu stranu jsem byla nadšená, že s námi má kamarádka bydlí, protože se stala tou, která mi teď pro změnu pomohla. Kvůli povýšení jsem měla co dělat, abych zvládala plnit plán a řídit a směrovat svůj tým.
Kterýsi pátek jsem přišla z večírku nad poměry brzo a plánovala si jít lehnout. Bohužel však jsem neměla kam. V mé ložnici, pod Filipem, ležela Kamila v rouše Evině. Ani jeden se mi neomluvil, Filip jen skrze zuby procedil, že s Kamilou je to vážné a jakmile jim bude byt předán, odstěhují se společně. Protože si oba nepřejí nic jiného.
Skutečně bez okolků odešel, ani neprojevil soucit, neomluvil se, prostě nic. Pár dní nato jsem se ocitla na psychiatrické léčebné s pocitem absolutního vyhoření a s krvácející ranou v srdci, která bolí jako čert. Protože kromě ztráty muže jsem přišla o svoji, možná kdysi nejlepší, kamarádku. Dlouhé dny jsem z hlavy nemohla vytěsnit myšlenku, kdy jsem je v tom nejlepším nachytala při činu. Vracely se mi myšlenky, srdce naříkalo na bolest a duše chtěla někam odlítnout a být od toho mumraje jednou provždy pryč.
Po letech je všechno jinak
„Rána po nepříjemné incidentu se úspěšně zahojila a mně zůstal obrovský balík zkušeností a přes všechno taky strach. Budu jednou zase šťastná? Najdu si někoho, s kým budu mít děti a kdo bude se mnou skutečně vést poklidný harmonický život? Věřím, že smutné období skončilo a mě teď čeká zase růžová budoucnost,“ usmívá se Soňa z Plzně a v očích ji přitom hravě jiskří.
Soňa (37)
Přečtěte si i další příběhy našich čtenářek: