Životní styl

29. července 2026 08:00

Tamara Fränzlová

Lucie (29): Sousedka se opaluje nahoře bez. Muž od té doby tráví na zahradě každou chvíli

Po svatbě jsme se konečně nastěhovali do vysněného domu a těšili se na první společné léto. Pak se ale vedle začala opalovat sousedka nahoře bez a můj muž najednou trávil na zahradě víc času než kdy dřív. Dlouho jsem nevěděla, jestli přeháním já, nebo jestli se opravdu děje něco, co by mi mělo vadit.

Už před svatbou jsme začali plánovat náš nový domeček a většina našich rozhovorů se točila kolem něj. Řešili jsme podlahy, kuchyň, barvu fasády i to, kam jednou postavíme pergolu. Zařizování nám zabralo několik dlouhých měsíců a z každé nové věci jsme měli upřímnou radost. První léto jsme si konečně mohli říct, že máme hotovo. Nemuseli jsme nikam jezdit ani vymýšlet velké výlety. Stačilo otevřít dveře na terasu, dát si něco dobrého k pití a jen tak spolu sedět. Říkala jsem si, že už nemůžeme být šťastnější.

Naše ulice byla nová, takže se sem postupně stěhovali další lidé. Většina z nich byla podobně stará jako my a během pár měsíců jsme se začali zdravit i jménem nebo jsme se zastavili na sousedský pokec. Vedle nás se zabydloval manželský pár, o trochu starší než my. Nikdy s nimi nebyl jediný problém a pozdravili jsme se přes plot nebo si navzájem půjčovali věci kolem baráku. Prostě normální hezké sousedské vztahy.

Pohoda vzala rychle za své

Plot mezi našimi zahradami tvořily kovové lamely, přes které bylo vidět, pokud člověk chtěl. Chvíli jsme přemýšleli, že bychom na něj natáhli stínicí látku, ale v naší nové čtvrti to obec nepovolovala. Nakonec jsme si řekli, že nám to vlastně nevadí, a nějak jsme se s tím naučili žít.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Pár týdnů to fungovalo bez problémů, ale potom přišlo několik opravdu horkých dní. Takových, kdy se člověku nechce dělat vůbec nic a nejradši by celý den strávil v bazénu nebo ve stínu s ledovou kávou v ruce. Jedno odpoledne jsem zalévala bylinky kolem plotu a koutkem oka jsem si všimla, že naše sousedka leží na lehátku a opaluje se nahoře bez.

Na vteřinu jsem se zarazila, ale vzápětí jsem si řekla, že je to vlastně její věc. Byla na své zahradě, nijak se neprsila a v těch vedrech jsem ji vlastně docela chápala. Kdybych nebyla takový stydlín, taky bych se nejradši opalovala bez plavek. Otočila jsem se zpátky ke konvi a dál si zalévala záhonek, jako bych neviděla vůbec nic.

Náhoda? Nemyslím si

Podobná odpoledne se ale začala opakovat a s nimi i jedna zvláštní věc. Jakmile jsem vyšla na zahradu, býval tam často i můj manžel, který není úplně zahrádkář. Od té doby ale trávil venku až podezřele moc času. Jednou se skláněl nad rajčaty, pak opravoval hadici nebo jen tak obcházel záhony a zkoumal, jestli už dozrávají okurky. Ještě nedávno jsem ho přitom musela skoro přemlouvat, aby posekal trávník.

Ze začátku mi to vlastně ani nedošlo. Myslela jsem si, že jsem ho nakazila svojí posedlostí zahradničením, ale to jsem byla hodně naivní. Až po několika dnech mi došlo, že venku bývá skoro pokaždé ve stejnou dobu jako naše sousedka od vedle. Ta, která si v těch vedrech tolik oblíbila opalování nahoře bez.

Nikdy jsem se nepovažovala za žárlivou ženskou, ale tohle mi začalo vadit víc, než jsem čekala. Dům jsme měli sotva pár měsíců hotový, užívali jsme si první léto jako novomanželé a já místo pohody řešila manželovo očumování polonahé sousedky.

Pořád jsem si ale opakovala, že přece nejsem blázen a nebudu dělat scénu kvůli tomu, že se chlap podívá na hezkou ženskou. Já sama se občas otočím za hezkým chlapem a neznamená to vůbec nic. Tohle ale nebyl jeden letmý pohled někde na koupališti. Tohle se opakovalo skoro každý den a mně bylo čím dál nepříjemnější, že má můj muž potřebu koukat na cizí zahradu.

Manžel se přitom choval úplně normálně a pořád stejně. Večer jsme spolu pravidelně vařili, koukali na seriály, povídali si u vína nebo se jen tak mazlili. O to víc mě štvalo, že jsem měla pocit, že mu to nestačí. Připadalo mi hloupé, a upřímně i trochu trapné, tohle téma vytahovat, protože jsem nechtěla vypadat jako nějaká hysterka.

Laura (16) se svěřila: Jsem těhotná a rodiče mě nutí jít na potrat. Já si ale chci dítě nechat.

Za pár dní jsem to ale nevydržela. Seděli jsme zrovna na terase, udělala jsem nám náš oblíbený drink a sousedka jako obvykle ležela na svém lehátku. Můj muž už potřetí během dvou hodin šel zalít záhony, a když se vrátil ke stolu, s úsměvem jsem prohodila, že jestli bude o rajčata pečovat takhle dál, budeme je za chvíli rozdávat celé ulici.

Čekala jsem, že se zasměje, jenže místo toho se zatvářil dotčeně a zeptal se, co tím myslím. V tu chvíli už jsem couvnout nedokázala. Řekla jsem mu, že moc dobře ví, o čem mluvím, a že při tom svém věčném courání po zahradě není zdaleka tak nenápadný, jak si nejspíš myslí.

Chvíli na mě jen koukal, jako by vůbec nechápal, o čem mluvím. Pak se pousmál a řekl, že přece nebude chodit po zahradě se zavřenýma očima, když se sousedka rozhodne opalovat polonahá. Prý se občas podívá, stejně jako by se podíval každý chlap, ale tím to končí. A jestli čekám, že bude koukat do země pokaždé, když vyjde ven, tak to po něm chci trochu moc.

Celá tahle aféra potom nějak vyšuměla do ztracena. Nakonec jsme se shodli jen na tom, že se na celou situaci každý díváme trochu jinak. Já měla pocit, že konečně pochopil, proč mě to celé tolik štvalo, a on zase věděl, že mi nešlo o jeden letmý pohled, ale o to, jak často se celá situace opakovala. Tím jsme to mezi sebou uzavřeli a dál už se v tom nešťourali.

Ne všechno bylo tak, jak vypadalo.

Asi týden nato ale zazvonila u dveří k mému velkému překvapení naše sousedka. Usmívala se a omlouvala se, jestli neruší. Chtěla mi oznámit, že o víkendu pořádají kolaudační party a možná budou dělat trochu větší hluk. Chvíli jsme si povídaly mezi dveřmi a pak jsem ji pozvala dál na kávu. Z obyčejné pětiminutové návštěvy bylo nakonec skoro dvouhodinové povídání.

Martin (24) prozradil své trápení: Přítelkyně se chce sestěhovat. Já mám ale panickou hrůzu z jejího hada.

Zjistila jsem, že je to úplně normální ženská, se kterou mám společného víc, než bych čekala. Povídaly jsme si o životě, o stavbě domu i manželství, a když odcházela, měla jsem pocit, jako bych ji znala roky. Nakonec nás Aneta s manželem pozvala i na jejich kolaudačku.

Tam jsme samozřejmě přišli, poznali jsme i jejího manžela Petra a už ten večer bylo jasné, že jsme si sedli. Od té doby jsme se začali scházet častěji. Jednou jsme grilovali u nás, podruhé u nich, občas jsme si jen sedli večer na terasu se sklenkou vína.

Jednou večer, když už jsme měli všichni něco upito, jsem vytáhla téma opalování nahoře bez a práskla na manžela, že Anetu celé léto pravidelně chodil očumovat. Manžel okamžitě zrudnul, Petr na něj se smíchem udělal vyhrožovací gesto a Aneta se rozesmála tak, že jí tekly slzy. Prý vůbec netušila, že je přes náš plot tak dobře vidět, a už vůbec ji nenapadlo, že by kvůli ní mohl mít někdo doma dusno.

Dneska se tomu smějeme všichni. Občas si z toho děláme legraci i doma s manželem, který pokaždé, když vezme konec do ruky, zahlásí, že jde zalévat jen rajčata.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Co byste na místě Lucie udělala vy?

Eva Perkausová ukázala syny a prozradila na manžela: Je romantik, já prý moc nejsem.