Astročlánky

23. června 2026 06:00

Petra Martišková

Svatojánská noc: Krásu a zdraví přinese procházka ranní rosou, lásku přivolá devatero bylin

Svatojánská noc připadá právě na tu dnešní, tedy na noc z 23. na 24. června, a patří mezi nejmagičtější okamžiky roku. Její kořeny sahají hluboko do minulosti a naši předkové ji spojovali s obdobím letního slunovratu, oslavami slunce, přírody, vody a ohně. Věřili, že právě v této době získává krajina zvláštní sílu a svět lidí se na krátký čas přibližuje světu kouzel, tajemných bytostí a magických sil.

Právě proto se se svatojánskou nocí pojí celá řada zvyků a rituálů. Některé měly přinášet zdraví a štěstí, jiné pomáhaly hledat lásku nebo plnit tajná přání.

Magie bylin a hledání budoucího partnera

Jednou z nejznámějších tradic bylo sbírání svatojánských bylin. Lidé věřili, že rostliny nasbírané v předvečer svátku svatého Jana mají mimořádnou sílu a dokážou chránit, léčit i pomáhat v lásce. Svobodné dívky sbíraly devatero bylin. O půlnoci z nich uvily malý věneček a uložily ho pod polštář. Podle lidových pověr se jim pak ve snu měl ukázat budoucí manžel nebo člověk, se kterým je čeká osudové spojení. Na loukách se nejčastěji sbíral řebříček, jitrocel, heřmánek, mateřídouška, divizna nebo třezalka tečkovaná. Právě třezalka bývala označována jako bylina svatého Jana a byla považována za jednu z nejmocnějších rostlin. Při sběru bylo důležité zachovat úctu k přírodě, sbírat s pokorou a hlavně mlčet.

Mohlo by vás zajímat: Kde najdete poklad i za koho se provdáte? To prozradí magická svatojánská noc

Stromy jako zdroj energie a splněných přání

Svatojánská noc bývala spojována také se stromy, kterým naši předkové přisuzovali zvláštní sílu. Tradovalo se, že pokud člověk během této noci navštíví svůj oblíbený strom, obejme jeho kmen a chvíli v klidu setrvá, může načerpat novou energii a vnitřní sílu. Stačilo se zaposlouchat do šumění listů, vnímat vůni lesa a na okamžik zpomalit. Mnozí lidé právě u stromů vyslovovali svá přání a věřili, že příroda jejich prosbu vyslyší.

Svatojánské ohně a očista

K nejvýraznějším symbolům svatojánské noci patřil oheň. Na kopcích a vyvýšených místech se zapalovaly velké vatry, které symbolizovaly sílu slunce a vítězství světla. Oheň měl mít očistnou moc a pomáhal odhánět temné a zlé síly. Lidé přes plameny přeskakovali sami i ve dvojicích. Zamilované páry věřily, že společný skok přes oheň posílí jejich vztah a přinese jim štěstí do budoucna. Oheň zároveň symbolizoval nový začátek a období hojnosti.

Čtěte také: Svatojánská noc: Nechte se očarovat vůní léta, magií bylin a kouzlem lásky

Ranní rosa zajistí pevné zdraví

Důležitou roli hrála také voda. Zvláštní význam měla ranní rosa, pokud se člověk prošel za rozbřesku rosou, měl se těšit dobrému zdraví, svěžesti a vitalitě. Lidé se také omývali vodou z potoka. Věřilo se, že prospívá zdraví, dívkám přinese krásu a omlazení.

Noc lásky a milostné magie

Svatojánská noc byla odjakživa spojována také s láskou a partnerskými vztahy. Mladé dvojice odcházely do lesů hledat kouzelné rostliny a především legendární květ kapradiny. Ten měl svému nálezci přinášet mimořádné schopnosti, štěstí a podle některých pověstí dokonce neviditelnost. Ve skutečnosti však byly lesy během této noci především místem setkávání zamilovaných. Tradovalo se, že svatojánská noc posiluje partnerské vztahy a přeje novým láskám. Mnoho lidí věřilo, že právě tehdy mají větší šanci potkat osudového partnera nebo obnovit dávné city.

Neuniklo vám? Každá žena je čarodějka: Jste divoká, zelená nebo lunární kouzelnice?

Bludičky, divoženky a další tajemné bytosti

Vedle ochranných a milostných rituálů se svatojánská noc pojila také s řadou nadpřirozených bytostí. Podle lidových pověstí se během této noci objevovaly bludičky, které lákaly poutníky do bažin a močálů. Často byly považovány za duše nepokřtěných dětí, takzvaných nekřtěňátek. Tradovalo se však, že člověku s čistým srdcem většinou neublížily. Kromě nich se objevovaly také divoženky, lesní ženy a bosorky. Ty měly v noci procházet krajinou, nahlížet do oken a lákat pocestné do tance. Kdo jejich vábení podlehl, mohl se dostat do velkých nesnází.

Země vydává své poklady

Naši předkové věřili, že právě během této výjimečné noci se na krátký okamžik otevírají skály, jeskyně nebo tajemné podzemní chodby, ve kterých jsou ukryté truhly plné zlata a stříbra. Místo pokladu měl často prozradit modravý plamínek, zvláštní světlo nebo záře vycházející ze země. Mnoho odvážlivců proto vyráželo o půlnoci do lesů, ke skalám nebo na staré zříceniny v naději, že objeví dávno ztracené bohatství. Podle legend však nebylo snadné poklad získat. Často byl chráněn nadpřirozenými silami a člověk musel prokázat odvahu, poctivost a čisté úmysly. Chamtiví hledači prý odcházeli s prázdnou, zatímco těm, kteří si bohatství nechtěli ponechat jen pro sebe, mohla být cesta k pokladu odhalena.

Zdroj: Český lidový a církevní rok ( Alena Vondrušková), cs.wikipedie.org

Červenec podle karet: