Uršula Kluková promluvila o magických záležitostech: Věštecký stoleček mám po mamince

Vy jste si na Prima Ženy našla chviličku během natáčení filmu Láska na zakázku. Můžete prozradit, koho v připravovaném filmu hrajete a čím vás role obohatila?

Ještě nemám za sebou ani jeden natáčecí den, zatím máme dvě scény. Nemohu tedy říct, čím mě natáčení obohatí, ale doufám, že roli nějak obohatím já (usmívá se). Oslovil mě můj kamarád Šimon Pečenka, který se podílel na scénáři. Ptal se, zda bych nechtěla hrát takovou paní z baráku, která je trochu přivyděšená, ale zároveň je ale trošku mstivá, navíc vykládá karty. Neříkám, že je to nějaká čarodějnice, ale zajímá se o ezoteriku, jak to dnes dělají paní, které nemají co dělat. Já na nabídku kývla, protože jsem si říkala, že by z toho mohla vzejít legrace a to já mám ráda.

Taková role se vám bude hrát lehce, protože o vás vím, že v posledních letech se i vy sama hodně zajímáte o věci mezi nebem a zemí...

Neřekla bych, že se o to zajímám pár let. Já v tom vlastně vyrostla, moje maminka měla takový stoleček, na který vždy položila ruce a stoleček uměl odpovídat ano a ne. A moje maminka se stolečku ptala na všechno, co potřebovala vědět. Když se mělo něco rozhodnout, tak se moje maminka radila s tím stolečkem. Když měla být odpověď ano, tak se stoleček k mamince nahnul, když vyšlo, že ne, tak stoleček zůstal stát.

Vyrostla jste tedy v prostředí, kde se bralo jako samozřejmé, že jsou síly, které převyšují člověka, že?

Ano, oba moji rodiče těmto věcem věřili a musím říct, že jsme se těmito věcmi také celý život řídili. Já v té věci dál pokračuji.

Máte tedy doma také okultní destičku a ptáte se vyšší síly před důležitými rozhodnutími?

Destičku nemám, ale pořád mám stoleček po mamince. Dlouho mě ale neposlouchal. Já jako dítě a jako teenager jsem se tomu vždy smála. Teď už se tomu nesměji, chtěla bych to taky občas zkusit. Zjistila jsem, že ten od maminky u mě nefunguje, tak jsem si řekla, že si nechám vyrobit nový pro sebe. Musí být pouze lepený, nesmí obsahovat žádné železo, aby nebyl vodivý. Už jsem i sehnala jednoho pána, který je ochotný mi stoleček vyrobit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Karty si nechal vyložit také Felix Slováček. Co ho čeká?

Říká se, že s postupem věku některé lidské vlastnosti zbytňují a upevňují se. Myslíte si, že s vyšší mocí je schopný komunikovat člověk, který už má nějaké roky za sebou, nebo to s věkem nesouvisí a na ezoterické záležitosti může mít talent i třeba patnáctiletá dívka?

Myslím si, že to s věkem nesouvisí. Je to ale svět, kterému člověk musí umět naslouchat. Všechno totiž vychází z nitra člověka, alespoň to si myslím já. Je ale pravda, že pozoruji, že plno věcí jsem si vyzkoušela sama na sobě. Stává se mi, že třeba na někoho pomyslím a toho člověka pak potkám, to jsou přitom kolikrát lidé, které jsem neviděla dvacet let.

Když vás poslouchám, tak je mi jasné, že na náhody v životě lidském moc nevěříte, že?

Na náhody moc nevěřím. Věci, které se dějí, se dějí s nějakým smyslem. Jsme tady kvůli tomu, abychom tady něco vykonali, abychom tady něco provedli, možná něco dobrého, možná ale i něco špatného.

Přijde mi, že v současné době duchovno a vyšší sílu hledá plno lidí. Spousta našich čtenářek hledá odpovědi na své otázky u kartářek, v horoskopech, u kyvadla... Myslíte si, že toto upínání se na magický svět může být pro moderní ženy i nějakým způsobem nebezpečné?

Určitě.

Jak přesně? Že třeba někdo bude ležet jen v kartách a zapomene, že existuje i obyčejný život?

To si nemyslím. S tím, aby to takto někdo měl, jsem se nesetkala. Také karty vykládám, vykládám mariášky, ráda si pohrávám s tarotem nebo s runami. Ale nevykládám je sama sobě, protože samozřejmě podvádím. Když vyjde něco špatně, tak tomu nevěřím, to začnu říkat, že tomu nevěřím, takže podvádím sama sebe (začne se výrazně smát). Ale s kartami si jen tak hraju, vykládám si jen tak zkusmo, ale myslím si, že člověk by s těmito věcmi měl být opatrný a měl by k tomu přistupovat velice vážně.

Míváte období, kdy si od tohoto tajemného světa potřebujete odpočinout? Kdy cítíte, že je té mystiky a ezoteriky na vás moc?

Já tomu zase nedávám tolik času, mám také zvířata, mám práci, pořád dělám divadlo, dělám pro rozhlas, hodně čtu, chodím na procházky, nejsem tím tedy zahlcená. Ale ráda si sednu, ráda o tom přemýšlím. Když ale cítím, že mi není dobře, že jsem nervózní, že mě něco nebaví, že se mi něco nechce, tak si vždy říkám, proč se mi to nechce, proč mě to nebaví... Takhle si vždy sednu, začnu se ptát sama sebe a to mě hodí někam úplně jinam.

Jste velmi vitální žena, určitě není ve vašem případě čas na nějaké velké bilancování, ale máte ještě nějaké profesní cíle? Nějaké vysněné role, které vám dosud unikaly? Nebo už chcete žít hlavně klidný život a usmívat se na lidi?

Žádné velké cíle před sebou nemám. Mám před sebou jeden cíl, to je vlastně celoživotní cíl, vím, že jsem tady pro lidi. Já mám zdravotnickou školu, začínala jsem pracovat v nemocnici, postupem času jsem přešla k herectví a zjistila jsem, že jsem na světě proto, že lidé mě mají rádi, ráda se s nimi bavím, povídáme si o různých věcech... Lidé mě potkají a říkají: „Jé, paní Kluková, to budu mít dnes hezký den, když jsem vás potkal.“ To pro mě opravdu moc znamená. Já už nepotřebuji nic hrát, hledat pro sebe nějaké cíle, či vysněné role... Já už budu pokračovat jen v tomto a to mi bude stačit a zcela vyhovovat.

Vy jste přišla určitě na to, že zdravotní sestra a herečka mají mnoho společného. Obě profese jsou tu pro lidi, obě profese jsou vlastně poslání...

Ano, je to tak. Myslím, že to největší, co to mohu udělat, je rozdávat radost, protože to umím, dostala jsem k tomu vlohy i trpělivost.