Václava Kotvu v Jáchyme, hoď ho do stroje, mlátil Sobota. Z natáčení ho vezla záchranka
Jáchyme, hoď ho do stroje, Vrchní, prchni!, Což takhle dát si špenát, Marečku, podejte mi pero... To je jen stručný výčet filmů, v nichž si zahrál herec Václav Kotva. Hlavní role ho míjely, ale ty menší, které dostával, dokázal ztvárnit dokonale. Zemřel ve věku 82 let, od jeho smrti 2. listopadu uplynulo dvacet let. Jaké bylo jeho soukromí?
Václav Kotva, rodák z Radnic u Rokycan, vystudoval filozofickou fakultu a pracoval jako učitel. Herectví měl zpočátku pouze jako koníček. Od mládí hrával v ochotnickém divadle. DAMU absolvoval až ve svých osmatřiceti letech a následujících šest let působil v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.
Mohlo by vás zajímat: Josef Karlík, představitel dědy z komedie Jak dostat tatínka do polepšovny, přebral manželku slavnému herci. Padaly facky
Poté se svým kolegou, přítelem, hercem Janem Kačerem v Praze spoluzakládali Činoherní klub. V něm působil až do svého odchodu do důchodu. Na začátku devadesátých let hostoval v několika inscenacích v Národním divadle.
Drama při natáčení. Odvezla ho záchranka
Před kamerou ztvárnil více než dvě stě postav. Objevoval se ve filmech i v seriálech, ale spíše v menších, vedlejších rolích. Každou ale dokázal ztvárnit velmi osobitě. Hlavní roli si zahrál pouze jednou, a to v komedii Svatej z Krejcárku.
„Potkávali jsme se poměrně často. Byl to velmi hodný, sečtělý, vzdělaný člověk s báječným smyslem pro humor. Pamatuji si, že mezi natáčením pořád něco četl. Každé povídání s ním bylo obohacující. Když jsme točili film Tři chlapi na cestách, štípla ho vosa. Bylo chladné období, nechápali jsme, jak se tam mohla vzít. Bohužel Václav byl na vosí štípnutí alergický, takže skončil v nemocnici. Naštěstí to dobře dopadlo,“ líčil během života redaktorovi webu Prima Ženy herec Jan Skopeček.
Toužil, aby se o něm nahoře vědělo, řekl jeho přítel
Na Václava Kotvu rád vzpomínal také Jan Kačer. „Hrál báječně malé role a měl za sebou náramný život, který jako by spojoval velké české herectví s těmi ochotnickými zážitky. A v tom byl nenahraditelný. On všechno to, co zažil jako dítě, jako malý kluk, jako pozdější učitel, z toho hrál ty svoje figurky. A já si myslím, že to byla jeho největší škola. A myslím si, že báječní herci mají vždycky někde v srdci nebo v mozku nějaké hluboké zážitky a jejich umění je v tom, že oni z těch zážitků dokážou tvořit novou zkušenost. Hrál ty poslední maličkosti, ale měl v srdci touhu, aby se o něm nahoře vědělo. A myslím si, že se o něm vědělo,“ sděloval po jeho smrti Jan Kačer.
Podívejte se na rozhovor s Luďkem Sobotou, v němž přiznal, že mu herectví nikdy nedělalo moc dobře: