Zpověď Kateřiny Žbirkové: Nechci sedět v koutě a brečet, psaní knihy byla terapie
7 Pádů Honzy Dědka (39) - Kateřina Žbirková doma tajila seznámení s Mekym
Od smrti legendárního hudebníka Miroslava Žbirky, který zemřel pár týdnů po svých 69. narozeninách, v listopadu uplynou dva roky. Díky manželce Kateřině, která po jeho boku prožila 33 let a měla s ním dvě děti, syna Davida a dceru Lindu, zpěvákův odkaz stále žije. Co jí pomohlo vyrovnat se s s faktem, že Meky navždy odešel? Nejen o tom promluvila v rozhovoru pro web Prima Ženy.
V říjnu by Mirovi bylo 71 let, v listopadu to budou dva roky, co odešel... V čem vám nejvíce chybí?
Nejvíc mi chybí jeho humor, který dokázal rozjasnit každou krizovou situaci. A samozřejmě ta životní opora a láska. Učím se být samostatná, i když to v mém věku zní divně.
Zdají se vám o něm sny?
Upřímně řečeno, mně se zdají ulítlé sny a většinou si nepamatuji, o čem jsou konkrétně. Zůstává spíš jen takový bláznivý pocit. Takže ne, ve snech mě nenavštěvuje.
K manželově výročí chystáte vydat knihu. Jak dlouho jste ji tvořila a co všechno se v ní objeví?
Bude to velmi osobní výpověď, prošla jsem například fotky z rodinných dovolených, které jsme nikdy neprezentovali, a nechala je oskenovat. Soukromí jsme si vždycky chránili, ale v případě této knihy jsem udělala výjimku. Byla jsem překvapená, co všechno jsem si jako holka schovávala v začátcích našeho vztahu. Nejen dopisy od Mekyho, ale třeba i kartičky z hotelu, kde jsme spolu bydleli, nebo letenky do Bratislavy… To všechno se v knize bude prolínat s mým vyprávěním, které Honza Vedral, Mekyho životopisec, opravdu mistrně napsal.
Takže na soukromé fotky, které dosud nikdo neměl šanci vidět, bude kniha bohatá?
Všechny fotky v knize jsou rodinné a téměř všechny ještě nikdo neviděl. Pracovních nebo promo fotek je tam minimum. Protože byly v papírové podobě, muselo je nechat vydavatelství profesionálně upravit. Prošla jsem krabice a krabice fotek a vybírala ty, které se nejvíce hodily k textu.
Posloužilo vám vyprávění do této knihy jako terapie proti smutku ze ztráty milovaného manžela a životní lásky?
Říkáte to přesně, byla to terapie a také určité vyrovnávání se s faktem, že tu Meky se mnou není. Honza mi k tomu pomohl svojí zvědavostí novináře, když se mě ptal na věci, které jsem už zapomněla, nebo mi připomněl etapy našeho života, které znal z Mekyho pohledu, když s ním psal knihu Zblízka.
Byl vydat zmiňovanou knihu spontánní nápad?
Dostala jsem nabídky ze tří různých vydavatelství. Takže to vlastně nebyl můj nápad, jako spousta věcí, co jsem po Mekyho odchodu zrealizovala. Například výstava Roky a dni v Národním muzeu, která je teď na Bratislavském hradě a pojede do Východoslovenského muzea v Košicích. To napadlo pana ředitele Muzea hudby v Praze Emanuela Gadaletu a mně vůbec nedocházelo, kolik to bude práce. Ale ta práce mě zachránila.
Letos váš syn David natočil nový videoklip k písni Ako Boh z Mirova alba Posledné veci. Budete v tomto směru pokračovat dál?
Můj plán je mít videoklip ke každé skladbě na albu Posledné veci, které získalo čtyři Anděly. Už existují videa ke skladbám Nejsi sám (režie Šimon Šafránek), který je z našich home videí, potom animovaný klip Náhodou a Ano Boh, který natočila Karolína Beranová na Davidův scénář. Momentálně Petr Marek z kapely Midilidi stříhá klip ke skladbě Len sa neuraz, kterou také s Davidem spoluprodukoval. Premiéru bude mít na Mekyho narozeniny 21. 10. na koncertě Meky navěky v Lucerna Music Baru.
Díky vám a synovi Davidovi Mekyho odkaz žije dál. Jak časově a finančně je to pro vás náročné?
To, že tomu věnuju čas, mě nemrzí, protože práce pomáhá a sedět v koutku a brečet, to nechci. Finančně se držím. To, co Mekyho odkaz vydělá, zase vracím do dalších aktivit. Musím se smát a někdy mě to i mrzí, když někdo někde napíše, že na tom vydělávám. Já posouvám Mekyho odkaz a skladby v čase a vím, že to poslední, co by si přál, je, aby na něj a jeho písně lidé zapomněli.
Navenek to působí, jako by vám dal manžel přesné instrukce, co máte dělat, až jednou nebude. Určitě by na vás byl velmi pyšný…
Nejde doslovně o instrukce, ale Meky byl velmi činorodý člověk a měl ještě spoustu plánů. Některé si sepsal, jak bylo jeho zvykem, do iPadu a ten já teď otvírám a snažím se alespoň něco z toho zrealizovat. Doufám, že by byl pyšný, a vím, že mi věřil i po pracovní stránce. Tak se nebojím, že by mi moje kroky neschválil.
V hudební branži působíte i nadále. Manželovi jste se dlouhá léta starala o management, nyní zastupujete zpěvačku a skladatelku Lenny, která je držitelkou několika ocenění Anděl. Jak ke spolupráci došlo?
Lenny zaujala Mekyho svým hlasem i talentem už dávno. Byla naším hostem na koncertě v Londýně, a to spolu s maminkou Lenkou v době, kdy tam studovala. Navíc Lenka Filipová byla Mekyho kamarádka. Takže když mě Lenny oslovila ke spolupráci, přišlo mi, že je to zase tak trochu v rodině. Lenny je dobrý člověk a nejen zpěvačka, ale i autorka a skladatelka, podobně jako Meky. Chtěla bych jí pomoct a doufám, že nám to bude klapat, i když si ji asi nevezmu za ženu. (smích)
Jaké jsou vaše další plány, ať už po profesní, či soukromé stránce?
Od odevzdání knihy Katherine jsem chtěla zvolnit, zatím to ale na to moc nevypadá. Vyšel speciální vinyl box Universal Collection se všemi alby, která u tohoto vydavatelství vyšla, a zatím nezveřejněnými dvěma Mekyho skladbami. Čekají nás vzpomínkové koncerty Meky naveky, kde tento box spolu s knihou Katherine pokřtíme. Potom přesun výstavy do Košic, vydání luxusní knihy Roky a dni k výstavě a tak dále a tak dále. Tak snad na Vánoce si odpočinu v Londýně a pak znovu otevřu ten Mekyho iPad. (smích)