VIDEO: Co nejradši pije představitel Buddyho Jan Brožek?

Buddy je docela flákač, máte s ním v tomto ohledu něco společného?

Buddy je pro mě herecky zajímavá věc, už právě tím, že je to takový flákač. Když se kouknu do své minulosti, na střední škole jsem nebyl o moc jiný. I když tedy tohle je samozřejmě „přestřelený“, ta postava je trochu extrémní. Nicméně čerpám vlastně jen z toho, co jsem zažil, a baví mě to, hraju si s tím. Nejsem to já, ale je to pro mě každopádně zajímavá postava. Baví mě a navíc mi není úplně vzdálená.

Jak vycházíte se svými kolegy – vrstevníky?

S kolegy v mém věku, co jsme tady, si rozumíme velmi. Mám pocit, že to byl i záměr produkce, abychom si sedli co nejvíc. Což se podařilo. S Aničkou (Anna Fialová) se mi točí výborně. Z lechtivé scény na vinici jsme sice byli trochu nervózní, ale zvládli jsme to. I když já jsem byl tedy o trochu míň nervózní než Anička, protože už jsem za sebou měl natáčení striptýzu, kdy jsem musel vyběhnout v tělových tangáčích na stůl před asi šedesáti lidmi, kteří byli všude okolo. Tady jsem se hned ze začátku lehce „obil“ a scéna z vinice pro mě pak nebyla tak hrozná.

S děckama se mi prostě hraje výborně. S Tomášem Maternou jsme si sedli skvěle, jsme prakticky pořád spolu na pokoji. Anička je taky super, jak už jsem říkal. A sestřičku, co mi hraje Bětka Vaculčiaková, s tou se známe už z JAMU, protože studovala souběžný ročník se mnou, akorát ne obor muzikál a činohra jako já.

Seznamte se Honzou Brožkem alias Buddym ve videorozhovoru:

A jaká je atmosféra na place se staršími hereckými kolegy?

S nimi se hraje výborně, protože z nich je cítit ta zkušenost, je od nich toho tolik co čerpat. Přece jen, už mají něco odehráno. Od těch komunikativnějších se dozvím, co zažili na jiných natáčeních, v divadlech, kde hráli, kde byli v angažmá a různé zajímavé historky. Výborný je přes tohle třeba pan Junák, který je přímo od nás z divadla a který když si sedne do rekvizitárny na činoherní scéně, tak se nezastaví a vykládá jednu historku za druhou. Tohle jsou pro mě velmi přínosné informace od starších kolegů!

Máte ještě při natáčení trému?

Tréma je tam vždycky přítomná, ať je to v divadle, nebo někde jinde. Jsou samozřejmě lidé, kteří trému nemají. To já ale nejsem. Já trému mám, zvlášť když vím, že tam mám velký špalek, který je těžký, kde je více situací, v nichž se musím zorientovat. Stane se, že přijdu na plac, scénu mám nějak namyšlenou a ono to ve finále dopadne úplně jinak, a v tom je možná ta tréma. Ale užívám si to. Je to pěkná role a je to tu super. Všichni nahrávají, všichni spolupracují, takže si myslím, že to bude v pořádku.

Mohl byste se sám představit čtenářům?

Jsem Honza Brožek, už od malička jsem se věnoval nějakému sportu, zajímal jsem se hlavně o ty sporty. Začal jsem bojovými, kvůli nim jsem se dostal i na sportovku, kam jsem chodil šest let. Na ní jsem taky přišel do kontaktu s ochotnickým divadlem, se kterým jsem do té doby neměl nic společného. Může za to vlastně kamarádka, se kterou jsem jezdil na dětské tábory. Pamatovala si, že na táborech jsem dělal různé skopičiny a bavil tam tím děcka, tak mě poprosila, jestli bych takhle nechtěl bavit lidi i v divadle.

V tu dobu jsem začal dělat i street dance, což mě hodně chytlo, a tím, že jsem se tou dobou věnoval i divadlu, rozhodl jsem se, že bych mohl třeba zkusit nějakou vysokou školu tohoto zaměření. A tak jsem se přihlásil na JAMU. Na JAMU jsem se dostal na obor muzikál. Ten jsem bohužel nedostudoval, ale dalo mi to cenné zkušenosti do další práce a divadlo mě chytlo tak, že všechny bojové sporty a nakonec i tanec šly do pozadí. Dnes už se jim věnuju jen minimálně, teď už mě baví jenom hrát. Tanec tam sice pořád je, ale už ne street, spíš jsou tam ty muzikálové a podobné věci.

Máte nějakou historku z natáčení Vinařů?

Je toho tolik, že je toho člověk plný, je těžké vybírat. Ale určitě nikdy nezapomenu na ten striptýz. To byla věc, kterou jsem v životě předtím nedělal a už vůbec ne před kamerou. Pro mě to bylo drsný, protože Vojta (režisér Vojtěch Moravec) to bral jako samozřejmost. Že přijdu, začnu zpívat a začnu si u toho sundávat tričko a pak boty. Vojtovi jsem přitakával, že to bude dobré, jak bude najíždět kamera. Ale pak si tam člověk stoupne a ozve se: „Takže, připravíme se, akce!“ A najednou najede ten stres, kdy člověk ví, že si má sundat to tričko a vůbec se mu nechce. I když jsem ty lidi neviděl, protože jsem k nim stál zády, věděl jsem, že za mnou jsou. Když jsem sundal oblečení, bylo to ještě dobrý, to jsem věděl, že mě nikdo nevidí, že jsem schovaný za krojovanýma lidma. Pak když jsem věděl, že se mám rozeběhnout a vyskočit na stůl, to už to bylo trošku o něčem jiném. Tohle je určitě věc, na kterou nezapomenu.

Prohlédněte si fotogalerii:

Seznamte se s Buddym!

Seriál Vinaři sledujte každou neděli od 20:15 na Primě!