Vlaďka (57): Děti odešly z domu. Poprvé jsem vyrazila sama do světa a jsem šťastná
Čtenářka se podělila o svůj příběh, kdy si zabalila kufry a jela sama objevovat svět. Zdroj: ImageSource, Innocenti, Profimedia.cz
Děti odešly z domu a já najednou měla víc času, než jsem byla zvyklá. Seděly jsme s kamarádkou u vína, když se mě zeptala, co bych dělala, kdybych nemusela na nikoho brát ohled. Druhý den už jsem kupovala letenku.
Děti už dávno nebyly malé. Měly svoje zájmy, svoje plány, partnery a já jsem do jejich života zasahovala čím dál míň. Jenže ten zvyk zůstal. Chtěla jsem vědět, kdy kdo přijde, mít přehled, být tak nějak po ruce, i když to už vlastně nikdo nevyžadoval. Člověk si na to zvykne víc, než by čekal.
Seděla jsem doma a nevěděla, co se sebou
Když se dům postupně vyprázdnil a děti vylétly z hnízda, bylo mi chvíli smutno, ale zároveň jsem věděla, že je to v pořádku. Ráno jsem si uvařila kávu, sedla si na terasu a přemýšlela, co si asi dali k snídani a jestli se vůbec nasnídali. Ten den jsem měla schůzku s kamarádkou a mezi řečí se mě zeptala, co teď vlastně chci dělat já. Chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak jsem jí řekla, že jsem vždycky chtěla cestovat, jen na to nikdy nebyl čas ani správná chvíle.
Večer jsem si sedla k počítači a začala si jen tak prohlížet fotky z míst, kam jsem se vždycky chtěla podívat. Jižní Francie, Itálie, Španělsko. Šumění moře, úzké malebné uličky, malé kavárny, kde si člověk sedne a nikam nespěchá. A najednou mě napadlo, že vlastně nic nebrání tomu tam jet. Ta myšlenka přišla úplně nenápadně, ale už nešla pustit z hlavy.
Začala jsem hledat destinace a bez dlouhého rozmýšlení koupila první letenku tam, kam mi to dávalo smysl. Benátky. Když jsem syna druhý den ráno prosila, jestli by mě za tři dny neodvezl na letiště, myslel si, že jsem se zbláznila. „Vždyť neumíš kváknout ani slovo anglicky. A co když tě tam někdo okrade, víš, jak jsi důvěřivá,“ strachoval se o mě. Já jsem ale v sobě měla zvláštní klid, že to zvládnu.
Daniela se také svěřila: Bála jsem se začít chodit do fitka kvůli pohledům. Dnes ho miluju
Poprvé sama a bez plánů
Letěla jsem jen s příručním kufrem a už na letišti mi došlo, jak nezvykle lehká jsem. Nejen tím, co mám s sebou, ale i tím, že za mnou nic „nečeká“. Vždycky jsem cestovala tak, že jsem měla všechno připravené dopředu, nachystané od cestovky, všechny papíry v průhledné obálce a dopředu jsem věděla, kam pojedeme na výlety, kde se najíme a jak daleko od hotelu máme obchody. Tentokrát jsem měla jen adresu ubytování a zbytek nechala být.
Benátky byly přesně takové, jaké jsem si je pamatovala z fotek, a zároveň úplně jiné. Vystoupila jsem z vaporetta, trochu hrdá na to, že jsem si sama zvládla koupit jízdenku, chvíli postávala s kufrem a nechala se unášet proudem lidí, aniž bych přesně věděla, kam jdu.
Uličky se rychle začaly podobat jedna druhé a já několikrát vytáhla telefon, abych se ujistila, že jdu správně. Jednou jsem se otočila úplně zbytečně, jindy jsem došla na konec uličky a musela se vrátit zpátky.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Po chvíli jsem dorazila na ubytování, nechala kufr u postele a ani si nevybalila. Jen jsem zavřela dveře a zase vyšla ven. Neměla jsem potřebu si odpočinout ani se převlékat, chtěla jsem být venku, dokud je ještě světlo.
Zastavila jsem se v malé kavárně u kanálu, objednala si kávu a sedla si ke stolku těsně u vody. Lidé kolem mluvili rychle, nerozuměla jsem jim, ale stejně jsem se na ně občas usmála. Jen jsem pozorovala kolemjdoucí a dívala se na vodu.
Sylvie se podělila o svůj příběh: Dcera si našla přítele ve věku svého otce. Nám se to nelíbí, ale musíme mlčet
Telefon jsem měla celou dobu v tašce. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně vůbec nevytáhla. Když jsem se na něj podívala, měla jsem tam několik zpráv a zmeškané hovory od dětí. Zavolala jsem jim, uklidnila je, že jsem v pořádku, a šla dál.
Druhý den jsem vstala bez budíku a nikam nepospíchala. Vyšla jsem ven, koupila si kávu do kelímku a sedla si na schody u vody. Lidé chodili kolem, někdo spěchal, někdo se zastavoval, aby si něco vyfotil, a já tam jen seděla a pomalu pila kávu, která byla zase o něco silnější, než jsem zvyklá.
V jednu chvíli jsem si uvědomila, že přesně takhle jsem si to kdysi představovala. Ne velké plány ani seznam míst, která musím vidět, ale obyčejný den, který si řídím sama. Domů jsem se vracela s tím, že tohle určitě nebyla poslední cesta.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Na co si dát pozor při výběru dovolené? Pět hvězd není zárukou kvality hotelu, říká odbornice:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
