Mirka (58): Vydělávám velké peníze a dávám to na charitu. Děti jsou naštvané
Mirka vydělává velké peníze, ale místo dětem je posílá na charitu, což její rodina nese těžce. Zdroj: imageBROKER, Profimedia.cz, Aleksei Isachenko
Vybudovala jsem úspěšnou firmu, zajistila dětem pohodlný start do života a naučila je, že o peníze se nemusejí bát. Dnes vydělávám víc než kdy dřív, jenže velkou část posílám na charitu. Děti to nesou těžce a čím dál častěji se ptají, co z toho jednou budou mít ony.
Celý život jsem dřela, a nemyslím tím jen pár let, kdy se člověk snaží postavit na nohy. Opravdu dlouhé období, kdy se všechno točilo kolem práce, odpovědnosti a neustálého rozhodování, které si člověk nemůže dovolit pokazit. Firmu jsem budovala od nuly, bez jistoty, bez kontaktů, jen s tvrdohlavou představou, že jednou to musí vyjít. A vyšlo to. Dnes mám stabilní podnik, který vydělává víc, než jsem si kdy dokázala představit, a tři dospělé děti, které nikdy nemusely řešit, jestli bude na nájem nebo na školu.
Vždycky jsem jim dávala všechno, co potřebovaly, a často i víc. Platila jsem jim studium, bydlení, pomáhala s prvními auty i s tím, když si chtěly něco vyzkoušet a nevyšlo to. V té době mi to dávalo smysl, měla jsem pocit, že jim usnadňuju start a dávám jim jistotu, kterou jsem sama nikdy neměla. Jenže časem jsem začala vidět i druhou stranu. Některé věci braly jako samozřejmost a peníze pro ně přestaly mít váhu, kterou jsem v nich cítila já, když jsem je vydělávala po nocích a o víkendech.
Přestala jsem jim vyšlapávat cestu
Ve chvíli, kdy si našly vlastní práci a začaly si vydělávat, jsem udělala krok zpátky. Nepřestala jsem je mít ráda ani podporovat, ale přestala jsem jim automaticky všechno dorovnávat. Řekla jsem si, že jestli mají stát na vlastních nohách, musí si tu cestu vyšlapat samy, se vším, co k tomu patří. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, protože jsem věděla, že si zvykly na určitý standard, který jsem jim vytvořila já sama.
Peníze jsem ale nepřestala vydělávat. Naopak, firma šla nahoru a s ní i moje možnosti. Možná právě proto jsem začala víc přemýšlet o tom, co s nimi vlastně dělám. Chtěla jsem udělat i něco pro druhé, pro ty, ke kterým byl osud daleko krutější, a tak jsem brouzdala na internetu a hledala vhodnou charitu nebo sbírku.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Nakonec jsem narazila na příběh malé holčičky, která potřebovala peníze na léčbu, a dlouho jsem u toho seděla, četla řádek po řádku a cítila zvláštní tlak na hrudi, jako by mi někdo připomněl, jak tenká je hranice mezi tím, co považujeme za samozřejmé, a tím, o co se musí jiní zoufale prát. Peníze jsem tehdy poslala skoro bez přemýšlení a postupně se z toho stalo pravidlo.
Katka (38) se svěřila: Na seznamce jsem našla svého tátu. Nevím, jestli to říct mámě
Každé dva týdny si sednu k počítači, projíždím projekty a vybírám, kam peníze pošlu tentokrát. Něco jde na děti, něco seniorům, něco lidem, kteří se ocitli v těžké situaci, a ráda přispívám i na zvířata. Neříkám o tom skoro nikomu, nemám potřebu si tím něco dokazovat, spíš mi to dává klid a pocit, že to všechno, co jsem vybudovala, má i jiný smysl než jen čísla na účtu.
Dětem jsem o tom ale mimoděk řekla u večeře, když jsme se bavili o životě a o tom, co nám naposledy udělalo radost. Syn přestal jíst, položil příbor a zeptal se mě docela napřímo, kolik takových plateb vlastně dělám. Způsob, jakým to řekl, mě zarazil víc než samotná otázka. Chvíli jsem na něj koukala a v hlavě si říkala, co po mně chce vlastně slyšet, ale už jsme se k tomu dál nevraceli.
Nebyl to ale jen syn, který se podivoval nad tím, kolik peněz pravidelně dávám jiným. S dcerou jsme například jely v autě, ona řídila a říkala, že se dívá po nějakém novém bytě, ale že jsou ceny mnohem vyšší, než čekala. Pak jen mimoděk prohodila, že kdybych jí poslala na účet tři sta tisíc, moc by jí to pomohlo a posunulo o kus dál. Chvíli bylo ticho a pak ještě pronesla, že když mi nevadí posílat peníze cizím lidem, určitě pomůžu ráda i své dceři.
Mohlo by se vám líbit: Průlomová studie: Svatba účinně chrání před rakovinou, a to více ženy. Vědci vysvětlili důvody
Řekla jsem jí, že ty peníze neposílám jen tak a že si dobře rozmýšlím, kam jdou. A že pomáhám lidem, kteří jsou na tom opravdu špatně. Pak jsem dodala, že ona takovou pomoc nepotřebuje. V tu chvíli se stáhla, otočila se zpátky k řízení a už neřekla ani slovo.
Nejvíc mě ale zarazilo, když proti mně jednou vytáhli dědictví. Byli jsme už po večeři, děti odklízely talíře a nejstarší syn prý jen v žertu jen tak prohodil, ať si to s tím rozdáváním peněz hlídám, aby po mně jednou něco zbylo.
Dcera se k tomu hned přidala a řekla, že by byla škoda, kdybych to všechno poslala pryč, když jsem to budovala celý život. Stála jsem u linky, držela utěrku v ruce a v tu chvíli jsem měla pocit, že už by byli nejradši, kdybych byla pod drnem a oni si užívali moje peníze.
Nechci jim nic brát, to vůbec. Jen mám někdy pocit, že si zvykly, že když je potřeba, peníze se prostě nějak objeví. Dlouho to tak bylo, protože jsem to tak nastavila já sama. A teď, když už to tak nedělám, koukají na mě, jako bych měla ten problém zase vyřešit.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Jak při investování optimalizovat?
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
