Nová prsa? Hlavně pro lepší pocit!

Jenže to neudělám a stejně jako spousta žen zůstanu ve svém nedokonalém těle. Přišla jsem se zeptat, proč se jiné ženy rozhodnou své tělo vylepšit a jak to změní jejich život. Tedy, hlavně ta prsa!

Proč je naše kultura tak umanutá na prsa? Kde se vzal tento trend? Za první republiky ženy odhalovaly záda a malovaly pusu do srdíčka. Dnes záda nikoho nenadchnou…

Začalo to v Americe zhruba v 60. a 70. letech. Byla to móda, trend, který sděloval, jak má správná žena vypadat. Jako například platí americké „keep smiling“, tak začalo platit, že správná žena má mít plný dekolt – tedy, že ženy by neměly mít malá prsa. Dnes má v USA upravená ňadra v daných sociálních skupinách odhadem až 40 procent žen.

A u nás?

U nás je to méně, ale tlak společnosti na vzhled je v posledních letech enormní. Budeme-li se bavit o čistě estetických záležitostech, pak otázka, zda ke mně žena přijde s žádostí na úpravu prsou, záleží na dvou hlavních faktorech: jaké má anatomické dispozice, tedy, jaká má prsa, a nakolik podléhá tlaku na požadovaný vzhled.

Nedokonalá prsa má podle mě většina žen. Ale jen malé procento se rozhodne nechat si je vylepšit.

S českými ženami to vypadá zhruba takto: jedna třetina má prsa řekněme nadprůměrně velká, třetina podprůměrná a třetina má v daném měřítku optimální proporce.

Dvě třetiny žen jsou tedy kandidátkami na plastiku. Jaké jsou ty, které na úpravu skutečně přijdou?

Je to průměrný průřez. Nemůžu říct, že by měly určité vzdělání, patřily k vybrané sociální vrstvě nebo třeba trpěly markantně nízkým sebevědomím. Na úpravu prsou chodí „jakákoli“ žena.

Dá se říct, že operace prsou je nejrozsáhlejší úkon estetické chirurgie?

Hlavně zmenšení. Když jde o zvětšení, vloží se implantát a zásah není tak rozsáhlý. Mnoho žen má s velkými prsy problémy už od mládí, někdy se prsa zvětší po těhotenství. Velká prsa přinášejí i zátěž pro záda a také psychické problémy.

Psychické problémy? Protože mám opačnou starost, nikdy mě nenapadlo, že kvůli velkým prsům se dá večer brečet do polštáře.

Představte si, že kamkoli vejdete, nejméně polovina mužů vám zírá na prsa. Vaše ňadra vzbuzují nechtěnou pozornost, poznámky. A váš pohled na věc je úplně normální. Naopak ženy, co sem přicházejí na zmenšení, se nepřestávají divit, jak si někdo může nechávat prsa zvětšovat! Když přijde žena na zmenšení prsou, často to poznám už od dveří – má schoulená ramena a ohnutá záda, prsa schovává, trápí ji, jak vypadá. Mnohé ženy po zvětšení ňader odsud zase odcházejí rovné jako svíce, pyšné na svůj hrudník a dekolt.

Napadá mě, proč prsa tak řešíme, vždyť je ve skutečnosti skoro nikdo nevidí – obvykle jen já a můj partner. A ven si můžu vzít vycpanou podprsenku nebo vhodný střih šatů.

Kvůli pocitu. Prsa jsou extrémně záležitostí pocitu a úplně vám můžou změnit psychiku – i když je skoro nikdo neuvidí. Přijde mi sem i paní po šedesátce, nechce už žádného partnera ani se vystavovat na pláži, ale chce mít hezčí prsa pro svůj pocit. Pro ženy je pocit z toho, že mají hezká ňadra, zásadní. Zatímco ze všech zásahů korekce nosu nejmarkantněji změní váš vzhled a tím často i psychiku, nová prsa zase nejvíce změní váš pocit. Korekce prsou je otázka pro dvacetiletou ženu stejně jako pro pětačtyřicátnici.

Kdy se rozhoduje o tom, zda vám někdy zaklepu na dveře?

Můžete přijít v padesáti, ale frustraci z toho, že máte malá nebo moc velká prsa si nejspíš nesete v podvědomí z puberty. Tedy z doby, kdy poznámky okolí, kluků, spolužáků byly bezohledné a bolestivé. Na vysoké škole nebo v zaměstnání se vám pro prsa nikdo neposmívá, ale semínko frustrace z dob dospívání si ženy můžou nést i dvacet třicet let – a když je pro ně vhodná příležitost, přijdou a řeknou: Vždycky jsem chtěla mít větší – menší prsa, teď si to přání splním.

Nesvede je to pak tomu, že za půl roku si přijdou nechat upravit bradu a za další dva roky hýždě?

To se prakticky nestává. Znám mnoho žen, které za mnou přišly před pětadvaceti lety a po první korekci přišly na druhou po dětech a pak třeba znovu. A nic dalšího neřešily, jsou spokojené.

Jak dlouho vydrží současné implantáty, musí se měnit?

Na většinu z těch kvalitních dnes dostanete doživotní záruku a můžete s nimi v klidu v devadesáti umřít. Pokud si ale necháte prsa upravit před porodem a kojením, obvykle je vhodná další korekce.

Co když za vámi přijde dvacetiletá žena? Nemáte pocit, že je na takové zásahy mladá, měla by se ještě rozmyslet, dozrát?

Dvacetiletá žena je dospělá a její postoje nijak nezpochybňuji. Spíše řešíme, kdy chce mít děti. Pokud za pět sedm let, můžeme prsa upravit. Pokud by přišla s tím, že chce nová prsa na svatbu a hned potom mít děti, doporučím jí přijít až poté. Více než 90 procent pacientů si nechá poradit a doporučit nejvhodnější řešení.

Je nějaká pacientka, kterou byste odmítl?

Kromě zásadních zdravotních problémů je kontraindikací samozřejmě duševní porucha, kterou ale nemusím odhalit. Tam pak nikomu nepomůže menší nos nebo jiná plastika, vyléčit se musí duše. Také nerad vidím, když se ženou na konzultaci ohledně zvětšení prsou přijde mužský protějšek.

Proč?

Je sice hezké, když má muž o zákrok partnerky zájem, ale často mi pak ženy mezi čtyřma očima řeknou, že by sice chtěly nová prsa, ale menší než chce jejich muž. Jindy přijdou až delší dobu po zákroku a po rozchodu – s tím, že ty „balóny“ až nenávidí a chtějí menší. Žena se totiž o jakémkoli zákroku musí rozhodnout sama! Její muž s těmi balóny po světě chodit nebude.

Dělám nerad nadstandardně veliká prsa. Je to trend posledních dvaceti, u nás tak deseti let. To mě netěší. Jak říká jeden můj kolega, pro některé ženy je objem implantátu pod 300 ml jako sprosté slovo, ale věřte, 300 ml není tak málo.

Většina žen už přijde úplně rozhodnutých?

Ano a obvykle s jasnou a rozumnou představou. Díky dnešní dostupnosti informací jsou také většinou obeznámeny se všemi možnostmi, znají rozsah zákroku, dobu rekonvalescence a tak dále. Vždy každou pacientku vyslechnu, konzultujeme možnosti, a pokud je zákrok v rámci běžných parametrů a dobře řešitelný, probíráme, jak ho udělat optimálně.

Jednou jsem se setkala se ženou, která měla opravdu nehezkou postavu, shrbená ramena, nadváhu, neupravené vlasy a přitom se chlubila, že má nová prsa.

Zkušenost mě naučila u nikoho nepředpokládat, proč přichází. Každý z nás má své vidění světa, priority, každý z nás má své limity. Přijde vám žena, která má přes sto kilogramů a vysvětluje vám, jak moc jí vadí ten malý lalok na krku, neřeknu ani slovo. Jindy přijde žena s ohromným nosem a chce upravit neznatelně odstávající levý ušní boltec. Z podstaty nemůžu těm lidem říct, že bych na nich „vylepšil“ něco jiného, zadělal bych jim jen na další problém. Nerozhoduji za ně, mohu jen doporučit či maximálně odmítnout.

Plastické chirurgii se říká psychochirurgie. Je to proto, že se víc než jiní lékaři bavíte s pacienty o jejich psychických problémech?

Asi věnujeme pacientům více pozornosti ohledně jejich duševního rozpoložení než jiné obory, ale podstata psychochirurgie je jinde: my jsme schopni mechanickým, tedy chirurgickým zásahem odstranit nebo alespoň zmírnit psychický problém. Trápí ženu dvacet let prsa? Může mít jiná a krásná. A její problém je pryč za několik hodin.

Aha. Takže může svoje prsa, svůj nos a počínající vrásky řešit hodiny u psychologa na gauči, nebo přijít za vámi.

Třeba povislá kůže na obličeji nebo vrásky – jejich korekce ženě, která se ještě necítí být stará, ale bohužel už tak vypadá, neuvěřitelně pomůžou, nakopnou ji, vrátí ji věkem trochu zpět A za dalších deset let už nepřijde, protože už se i duševně cítí starší, jiná a má pocit, že vrásky k ní tentokrát patří. Estetická medicína může někdy relativně snadno pomoct překlenout určité problémy.

Bylo by krásné, kdyby si člověk mohl takto snadno nechat odoperovat rozvod, ztrátu blízkého člověka nebo neschopnost postavit se na vlastní nohy.

Rozhodnutí navštívit plastického chirurga je zcela individuální. Pokud nám náš problém opravdu trvale a hodně vadí, zásah, který ho může napravit, se nabízí. Ovšem také platí, že míra špatného pocitu, který jsme měli před zákrokem, je zhruba stejně velká, jako pocit úlevy po zákroku. Tedy, čím více mě něco trápí, tím pozitivnější dopad na můj život následně zákrok má. Pokud si tedy necháte upravit nos spíše z rozmaru, žádné závratné štěstí ze změny asi nezažijete.

MUDr. Dušan Záruba

Primář oddělení plastické chirurgie Ústavu estetické medicíny v Praze

Na problematiku estetické chirurgie se specializuje od roku 1988. Díky dlouholeté praxi, poznatkům z řady pracovišť u nás i v zahraničí i desítkám tisíc provedených operací se MUDr. Dušan Záruba dnes řadí k nejzkušenějším plastickým chirurgům v oboru estetické chirurgie v ČR.

Ivana Králová