Částečná relaxace je důležitá i z jiného důvodu. Vsedě nebo vestoje chrání přiměřená svalová aktivita jedné oblasti jiné, často i vzdálené části těla.
Zdvižené obočí rozšiřuje zorné pole směrem nahoru. Na čele se při tom objevují vrásky. K tomu dochází, jestliže se snažíme rozpoznat blížící se nebezpečí. Jestliže čelo uvolníme, budeme se cítit ve větším klidu a pohodě. Navíc budeme lépe působit na okolí. Krátce zdvižené obočí bývá také projevem projeme překvapení, někdy i příjemného.
K zúžení oční štěrbiny dochází v bezpečných situacích a je to typické pro smích. V koutcích očí se při tom udělají jemné vrásky. Tento jednoduchý manévr prokazatelně zlepšuje náladu a při úsměvu je ještě důležitější než pohyb koutků úst.
Okohybné svaly souvisejí s představivostí. Zavřete oči a představujte si, jaké to je, když je člověk příjemně ospalý. Usmějte se tak, aby se zúžily oční štěrbiny a v koutcích očí se vytvořil jemný vějířek vrásek.
Za ušními boltci jsou sice zakrnělé, ale přesto důležité svaly. Přitahování uší k hlavě lze používat k navození pocitu bezpečí. Je to takový neviditelný průvodní jev úsměvu. Dáme vám příklad: Králík, který je v pohodě a bezpečí, ušima nestříhá, ale má je přitažené k tělu. To znamená, že aktivuje svalové skupiny podobné těm, s jejichž pomocí se můžeme uvolňovat i my, lidé. Funguje to u nás stejně, i když se uši nehnou ani o milimetr.
Čelist je pro zvířata často jejich nejmocnější zbraň. Uvolnění této oblasti vyjadřuje mírumilovné úmysly a smířlivost. K tomu dochází např. při úsměvu. Pokud není situace jednoznačně definována jako veselá, je lépe při úsměvu nechat zavřená ústa, táhnout koutky směrem k uším a necenit zuby. Vyceněné zuby mohou někdy působit výhružně. Váš protějšek pak neví, jestli se smějete nebo ho chcete kousnout.
Podle E. Jacobsona (autora progresivní relaxace) uvolnění hlasivek vede k tomu, že ustávají v podobě slov. Jednou z možností, jak omezit slovní myšlenky, je uvolnit tuto oblast. Další možností je např. zpívat, opakovat mantru nebo tichou modlitbu.
zdroj: Kudy do pohody, autor: Karel Nešpor
