Řeč těla: Co nám odkrývají úrazy?

V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacient pak navštěvuje různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají. Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.

Úrazy se nám stávají, pokud sami sebe trestáme. Úraz je většinou náš trest za něco, co jsme udělali a vnímáme to jako špatný krok. Každý úraz je spojen s určitou částí těla, která nám říká další informace o nás samých. Úrazy rukou znamenají strach z blízké budoucnosti a z nemožnosti uchopit věci, které do blízké budoucnosti zasahují. Nohy zase mluví o strachu udělat krok do budoucnosti, strach ze změn, které nás v budoucnu čekají. Úraz přichází, pokud máme potlačenou zlost a většinou se tato zlost týká nás samých.

Řeč těla: Co nám odkrývají menstruační potíže?

Jaké symboly nám okrývají úrazy?

Máme se dostatečně rádi? Nezlobíme se na sebe, za nějaké naše rozhodnutí? Ovládá nás strach z budoucnosti? Věříme sami sobě a stojíme za svým rozhodnutím?

Vyvrknutý kotník nebo úraz chodila je spojený s ustrnutím na místě. Máme strach se pohnout z místa do budoucnosti a tak si raději způsobíme úraz. Potíže s klouby, koleny, loktem nebo ramenem nám odhalují naše obavy se změnou směru v našem životě a lehkost, s jakou se uskutečňují. Přímo koleno je spojeno s naším egem a hrdostí. Tvrdohlavé ego a hrdost nám nedovolují se posunout dále. Neohebnost postojů, strach, neústupnost a neschopnost přiznat porážku, to vše nám může způsobit bolesti nebo úraz kolene. Zlomeniny nohou nám symbolizují strach z budoucnosti, nechuť pohybu vpřed. Úraz spojený s popáleninou nám ukazuje na naši zlost, vznětlivost a vztek. Často máme úraz třeba pouze na prstu ruky. Každý prst je opět spojen s určitým mentálním problémem. Prsty jsou detaily našeho života. Malíček je spojen s rodinou a předstíráním. Palec představuje intelekt a starost. Prostředníček zase zlost a sexualitu. Prsteníček jsou svazky a smutek. A jako poslední je ukazováček, což je náš strach a ego.

Rány jsou pocity viny a zlost, kterou máme sami na sebe. Na ramenech neseme radosti a naše životní zkušenosti. Potíže s rameny tedy znamenají, že s sebou neseme příliš těžké břemeno, které neumíme odložit. Svaly a jejich natržení nebo natažení znamenají náš odpor k novým prožitkům. Svaly totiž představují naši vlastní schopnost pohybu v životě.

Položte si následující otázky:

Jaké jsou moje obavy a strachy? Mám pocity viny? Zlobím se sama na sebe za své chování? Mám se ráda? Dokážu sama sobě odpustit?

V období, kdy jsem pracovala ve státní správě a nežila život takový, jaký jsem chtěla, nýbrž ten, co si přáli ostatní, se mi dost často nějaký ten úraz stal. Neměla jsem velké úrazy, jako jsou zlomeniny nebo vymknuté kotníky či přetržené vazy, ale i tak moje úrazy byly nepříjemné. Snad několikrát denně jsem se zvládla do nějaké části svého těla uhodit. Měla jsem po celém těle modřiny, narážela jsem do stolů, dvakrát až třikrát denně jsem se uhodila do hlavy. Na denním pořádku byly i úrazy spojené s řeznými ranami při krájení ovoce, zeleniny, chleba nebo masa. Vím, že jsem z toho byla opravdu nešťastná, ale nedokázala jsem s tím nic udělat.

Následně přišlo období, kdy jsem z práce odešla a moje další zaměstnání bylo i mým koníčkem. Můj život se změnil. Začala jsem pracovat na sebelásce a každý svůj úraz jsem zkoumala do detailů. Naučila jsem se základy psychosomatiky. Postupem času úrazů ubývalo, až se z mého života vytratily úplně. Dnes, pokud si způsobím nějaký úraz, byť se jen říznu do prstu, zkoumám důvod, proč se mi úraz stal a snažím se tak na to reagovat. Nedopustím už, aby se mé úrazy stupňovaly a moje tělo trpělo. Vždy to nejdříve vyřeším na mentální úrovni. Třeba jen tím, že se sama sobě omluvím, poprosím o odpuštění a ubezpečím se o tom, že moje sebeláska je stále aktuální. Poté mám radost, že si už nemusím ubližovat.

Jak k nám naše úrazy promlouvají?

Prostřednictvím zlomenin, modřin, vykloubení, bolesti kolene a kloubů, řezných nebo tržných ran, přetržení vazů, natažení svalů, otřesů mozku apod..

Jak předcházet úrazům?

Zranění orgánů znamenají ve většině případů zlost namířenou proti sobě samým a pocit viny. Pokud si způsobíme menší úraz, je důležité zjistit na úrovni vědomí a potlačených emocí, co nám daný úraz signalizuje a začít s tímto problémem pracovat. Pokud odstraníme příčiny, nebudou už žádné následky.

Afirmace pro léčbu: „Všechny své emoce vyjadřuji radostným a pozitivním způsobem. Zbavuji se své zlosti pozitivním způsobem. Mám se ráda a jsem se sebou spokojená.“

Šárka Vávrová

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie