Vyvracíme mýty o zdraví: Na dobrý zrak prevence neplatí!

Zrak vnímáme odmalička jako něco automatického a jeho stavem se zvlášť nezabýváme, stejně jako dalšími orgány a funkcemi, které nás neobtěžují ani nebolí. Zároveň se ale podle výzkumů nejvíc lidí děsí (hned po rakovině) slepoty…

Mýtus č. 1 – o zrak je nutno dbát odmalička

Vůbec ne. Oči nejsou zuby, u nichž se dají pravidelnou a důkladnou péčí oddálit budoucí problémy s nimi či s dásněmi. Oči pochopitelně „uvítají“, když jsou chráněny proti slunci tmavými brýlemi, pokud je ale někdo nenosí, nic až tak dramatického se nestane. S trochou nadsázky by se daly oči přirovnat k fotoaparátu. Sítnice je film, rohovka a čočka objektiv, duhovka clona. A stejně jako fotoaparát se časem opotřebují, vždyť jsou „zapnuté“ od rána do noci. Jen u nich nezáleží na kvalitní značce, ale na potenciálu a na tom, jaké zaměstnání děláme. Lesník bude určitě namáhat oči méně než "ajťák", ale to neznamená, že by nemohl mít zrakové potíže.

Mýtus č. 2 – oči ohrožují mobilní telefony a počítače

Ne. Sice jim určitě neprospívají, ale že by jejich funkce nějak výrazně zhoršovaly, to zatím nic neprokázalo. Za doby kamenné -– a člověk se od té doby geneticky zase moc nezměnil – byl další extrém. V zimě, kdy se brzo stmívalo, převážnou část dne člověk prožil potmě. Jistě, zraku se ulevilo, na druhou zase potřebuje světlo. Rozhodně ale počítače vyzařují paprsky, které výrazně potlačí aktivaci neurotransmiteru serotoninu i spánkového hormonu melatoninu. Ideální je jít od počítače tak dvě hodiny před usnutím. S mobily je to horší. Tím, že se na ně díváme z krátké vzdálenosti, namáháme je ostřením na malý cíl. Hlavně nebezpečné je to v tmavé místnosti, v noci, kdy je displej jediným světelným objektem.

Mýtus č. 3 – je nutné každoročně chodit na prohlídky

Určitě ne. Prohlídky jsou nutné hlavně v dětském věku, tak od 3 do 9 let, kdy se může projevit tupozrakost. Jde o závažnou oční vadu, kdy dochází ke snížené schopnosti vidění jednoho, ale i obou očí. Je obvykle způsobena nedostatečným vyvinutím nebo potlačením optických drah přenášejících zrakové podněty mezi okem a mozkem. Příčinou vzniku a zároveň poznávacím znamením tupozrakosti je šilhání, tedy vyšší dioptrická vada na jednom oku, kdy si mozek vybírá jen obraz z lépe vidícího oka a postupně začne ignorovat obraz z postiženého. Jinak dospělý člověk přibližně do čtyřiceti let se o zrak nemusí nijak zvlášť starat, pokud netrpí žádnou oční vadou. Poté by si ho už měl raději nechat zkontrolovat.

Mýtus č. 4 – klimatizace v létě očím prospívá

Nebezpečný omyl. Platí pravý opak. Když lidé stráví celou pracovní dobu v místnosti, kam se vhání suchý a často i studený vzduch, dochází k vysušování očí, mnohem méně mrkáme, a tedy i zvlhčujeme povrch oka. Dají se sice koupit umělé slzy, které pomohou, jenže většina lidí neví o jejich existenci. Nedodržuje se zásadní pravidlo, že rozdíl mezi teplotou venku a uvnitř má být jen 5 stupňů. Přechod ze studené místnosti do horka nebo naopak může navíc způsobit nachlazení, hnisavou angínu. A do toho obvykle už zmíněné počítače. Každý, kdo počítač používá, by se měl občas zadívat na pár minut do dálky, na horizont, aby očím ulevil.

Mýtus č.5 – operace očí je nebezpečná a bolestivá

Snad kdysi, dnes už neplatí ani jedno. Při operaci, obvykle jde o šedý a zelený zákal, výměnu poškozené čočky za trifokální či bifokální, což pro pacienta znamená, že může navždy zahodit brýle a vidí stejně jako bez nich, i lépe. To je částečně estetická záležitost, ale u lidí, kteří mají mnoho dioptrií, se může jednat o nezbytné řešení. Chirurg – oftalmolog, nepíchá žádné injekce, anestetikum podává v kapkách. Nic neřeže, nešije, pooperační bolesti jsou snadno zvládnutelné běžnými analgetiky, za dva, tři dny je možné vrátit se k normálnímu životu. Díky laseru pak lze „udělat "jedno oko za pouhých devět sekund!

Mýtus č. 6 – brýle se mají nosit, až když nastanou potíže s viděním

Hloupost. Když potřebujete brýle, třeba i s málo dioptriemi, a nenosíte je, vidění se bude časem zhoršovat a stejně na očním skončíte. Jen dioptrií budete mít logicky víc. Dobré vodítko je zeptat se rodičů, v kolika začali brýle nosit oni. Vady zraku totiž bývají obvykle genetického původu. Bohužel v poslední době přibývají mladí pacienti, tak kolem puberty, které už trápí krátkozrakost. Zatím neznáme příčiny, může se jednat o vliv civilizačních faktorů, ale nemusí. Navíc jich zatím není tolik, aby se to považovalo za dramatické, ale časem by mohlo jít o problém.

Mýtus č. 7 – kontaktní čočky jsou lepší než brýle

Fatální chyba! Navíc někteří, hlavně mladí lidé, je nosí proto, aby díky nim měli jinou barvu očí, což je podle odborníků na hranici svéprávnosti. Čočky mohou způsobit, a velmi často se to bohužel stává, bakteriální infekci, která může vyústit až ve slepotu! Jsou východiskem při sportu, nic víc. Nosit je stále podle oftalmologů výrazně škodí. Ti, co je nesundávají ani v noci, si koledují o malér. Spousta lidí navíc podceňuje péči, čočky je třeba často čistit. Existují také víceúčelové roztoky, kam se mají vkládat vždy, když je nepotřebujeme. Zajišťují čištění, dezinfekci, hydrataci, efektivně odstraňují nahromaděné usazeniny. Ženy a dívky by čočky měly nasazovat před líčením a vyjímat před odličováním.

Mýtus č. 8 – barvu očí vždy dědíme po rodičích

Ne zcela. I když pokud jsou oba modroocí, je velmi vysoká pravděpodobnost, že se tak stane. Mimochodem, všichni s modrou barvou očí mají společného předka, jsou v podstatě příbuzní! U něj se, neznámo proč, projevila mutace genu, která je způsobila, ale paradoxně sám modré oči neměl! Jinak barvu určuje pigment duhovky. Čím víc ho máme, tím jsou oči tmavší. Naopak, kdo je má například světle zelené, bude ho mít málo. Zcela mimo mísu jsou tvrzení, že časem budou mít rodiče možnost vybrat si ještě před narozením dítěte, jaké oči bude mít. Není vyloučeno, že se to někdy v dávné budoucnosti stane, ale zase tento problém nepatří k prioritám genetiků.

Autor: Jan Janula