Z deníku koučky: Jak jste odolní vůči stresu?

Odolnost vůči stresu se pozná u toho, kdo prochází složitým obdobím plným ztrát a zvratů a dokáže se ze všeho dostat s minimem stresu a dopadu na jeho fyzický a duševní život. Odolní lidé jsou více nakloněni životnímu optimismu a rychle se vzpamatovávají z každé prohry a neúspěchu. Odolnost vůči stresu je důležitá k zvládnutí krizových situací a udržení životní rovnováhy.

Hlavním rozdílem je především to, jak člověk v nepříznivé a krizové situaci reaguje. Jaká je jeho stresová zátěž a jak se z touto zátěží dokáže vyrovnat.

Jak vypadá člověk, který je odolný vůči stresu?

• Takový člověk se neobviňuje a není pronásledován pocitem viny za svůj neúspěch. Situaci si vysvětlí tak, že pokud by znal lepší způsob jak jednat, tak by tak jednal. Ví o sobě, že odvádí tu nejlepší práci, jakou může odvést. Pokládá si otázku: „ Co mohu udělat pro to, abych předešel této chybě?“

• Snaží se předvídat nečekané události a změny a počítá s nimi. Ví, že není možné očekávat jen jeden výsledek, ale dopředu se připraví na různá řešení, která mohou nastat.

• Věří, že má svůj život pod kontrolou a má k němu osobní odpovědnost. Nesvaluje vinu na někoho jiného a snaží se porozumět tomu, proč se mu daný krok nevydařil. Ptá se sám sebe „ Co jsem mohl udělat jinak?“

• V jeho psychice není místo pro dlouhodobé zklamání. Každý neúspěch bere jako příležitost k růstu a posuzuje svůj neúspěch jen tak dlouho, dokud si z něho nevezme to podstatné a to je poznání, co mu to přináší. Položí si otázku „ Jaká je zapotřebí změna, abych dosáhl úspěchu?

• Vidí více příležitostí a ví, kam se chce dostat. Nemá velká očekávání, aby posléze zažil velká zklamání.

• Cítí vděčnost za vše, co se mu povedlo a kam se dostal. Uvědomuje si svoji sílu a pracuje na svém sebevědomí a sebehodnotě. Umí se za dobré věci pochválit a neúspěchy promění ve výzvu. Stále myslí na to, jak získat víc radosti ve svém životě a jak si splnit své sny a přání.

• Pracuje pro dobro ostatních a snaží se najít přidanou hodnotu v tom, co dělá. Nemyslí na to mít se lépe na úkor ostatních.

Když je všechno špatně

V poslední době se mi nedaří tak, jak bych si představovala. Auto, které jsem odvezla na opravu laku, jsem musela vrátit do lakovny, aby svoji práci předělali, protože byla špatně odvedená. A tak zase trávím dny bez auta a je to pro mne opravdu obtížné.

Další pohromou byl můj starý notebook. Při práci se mi často zasekl a já čekala třeba hodinu, než se znovu rozběhl. Každé okno otevřené navíc znamenalo tak deset minut čekání, než se něco pohnulo. Trávila jsem se svým starým notebookem tolik času, že si to nikdo neumí představit. Ráno jsem musela čekat třeba dvacet minut, než se vůbec nastartoval. Když jsem se jednou odvážila vzít svůj notebook do školy na přednášku, tak se mi spolužák smál, že někde startuje raketa. On totiž podobný zvuk často vydával. Také se mi sám od sebe dvacetkrát za den restartoval.

Věděla jsem, že si musím koupit nový, nebo ho nechat celý vyčistit, což by bylo asi zbytečné, protože už mu bylo sedm let a hodně věcí prostě nezvládal. Stále jsem se utěšovala, že mám dostatek trpělivosti a že to zvládnu. Můj stres se stupňoval. Nejvíce při nutnosti odevzdání nějakého termínovaného článku nebo potřeby rychle něco zaplatit, odepsat. Vůbec jsem si svůj stres neuvědomovala. Až se nakumuloval a já do svého starého notebooku praštila vzteky pěstí, když mi nedovolil, abych dodělala svoji práci, která už měla být odevzdaná. Odezva byla rychlá - notebook spadnul a vypnul se. V první chvilce jsem si řekla, že to bude v pohodě, až ho zapnu. Už jsem ho nezapla……odešel navždy! Nějakým způsobem se mi podařilo zničit hardisk a byl konec.

Zhroutil se mi celý svět. Všechna data, články na odevzdání, fotky, hesla a upomínky v kalendáři, to všechno zůstalo v notebooku. Můj stresový faktor byl na hranici totálního zhroucení. Druhý den jsem jela zjistit, co vše můžu zachránit. Přišla jsem skoro o vše a tak teď znova přepisuji články a hádám hesla a občas jsem úplně bezradná. Navíc nový notebook, který jsem ten den zakoupila, se musel po rozbalení vrátit, protože mi v obchodě dali jinou barvu, než jsem si zaplatila. A teď, když si konečně do notebooku zase začínám dávat důležité věci, které potřebuji pro moji práci, jsem zjistila, že na něm něco nefunguje.

Dnes už vím, že v případě, že chci předejít stresové situaci, musím ji řešit v začátcích. V případě, že bych si koupila nový notebook už dávno, mohla jsem všechna důležitá data přehrát a dávno bych měla více času na jiné věci, než sedět u notebooku a čekat, než se vzpamatuje a bude pracovat dál. Nedostala bych se tak do další stresové situace, kdy budu čekat, než mi opraví nový notebook. Jsem nejspíše expert na vytváření stresových situací! Také mi došlo,že to souvisí i s mojí sebeláskou, protože to čekání na zázrak, zda bude můj notebook pracovat, byla určitá forma sebetrestání!

Jak se projevuje přetížení a permanentní stres?

• Změny nálad a to od veselé až extrémně manické nálady k pokleslé náladě, frustraci nebo depresím.

• Impulzivní chování, agresivita vnitřní i vnější. Neobvyklé chování vůči ostatním. Neustálá nervozita.

• Nesoustředěnost a snížená efektivita práce. Absence v práci.

• Zhoršení vztahu v rodině a v práci.

• Velká únava a také apatie vůči radostem v životě, aktivitě a návštěvám společnosti.

• Větší izolace a stáhnutí se do samoty. Vnímání svého sociálního okolí jako ohrožující.

• Smutek, sklíčenost, deficit radosti ze života, nedostatek elánu. Projevy stresu a plačtivosti.

• Fyzické projevy jako jsou bolesti zad, zažívací problémy nebo bolest hlavy.

Přátelé, stres je nedílnou součástí našeho života. Většina z nás si na stres zvykla a bere ho jako každodenního společníka. Nemusí tomu však tak být. Stres pro nás není dobrý přítel, naopak, ničí nás a to naše tělo i duši. Život není nekonečný závod se stresem a je dobré najít řešení, jak se ho zbavit. Součástí zbavení stresu je i sebeláska. Když se máme opravdu rádi, nenecháme situaci zajít tak daleko, abychom prožívali permanentní stres. Místo lekce stresu si dejte lekci sebelásky a uvidíte, jak vám bude lépe.

Přeji vám ve vašem životě co nejméně stresu a více pohody.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie