Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek: Některé maminky musí vyjít i s částkou 1500 korun měsíčně!

České maminky samoživitelky nemají na růžích ustláno. Mají málo času, většinou i málo peněz, takže nemůžou svým dětem dopřát to, co by chtěly. Navíc jsou společností často vnímány jako ženy, které si neumí svůj život uspořádat a mohou si za svou situaci samy. S čím vším se musí svobodné maminky potýkat, co je nejvíc trápí nebo jaká forma pomoci je pro ně nejlepší, nám prozradila Dana Pavlousková, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Klub svobodn

• Co vás vedlo k tomu založit klub pro maminky, které zůstaly s dětmi samy?

Myšlenka založit Klub svobodných matek byla relativně jednoduchá. Sama jsem samoživitelka, a kolikrát jsem si říkala, že já jsem lidově řečeno „v pohodě“, ale spousta maminek třeba ne. Tak mě napadlo zkusit založit virtuální místo, kde by se všechny maminky, co jsou samy s dětmi, mohly setkat. Životní styl rodiče samoživitele je hodně hektický a specifický, takže často bývá těžké najít ve svém okolí člověka, který rozumí problémům, které řešíte tak, aby byl „na stejné vlně“.

• Kolik má v současné době klub členek a jaké výhody členství v klubu nabízí?

Popravdě, když jsem Klub zakládala, tak původní záměr byl sdružit maminky z Prahy a Středočeského kraje, aby to bylo organizačně uchopitelné, ale už po měsíci fungování skupina Klubu čítala skoro 2000 maminek z celé České republiky. V současné chvíli máme tuším necelých 7500 členek a nutno dodat, že každým týdnem toto číslo roste.

Klub byl založen na principu solidarity, kdy tzv. silná maminka pomáhá té slabší. A funguje to, v Klubu máme maminky s nejnižšími příjmy a na sociálních dávkách, stejně tak tam máme maminky, které působí v manažerských pozicích. Dočasně pouštíme do Klubu i dárce, takže se daří zprostředkovávat materiální pomoc zvenčí. Navíc pro členky Klubu máme vždycky aktivní nějaký program, v rámci kterého pomáháme dětem. V létě jsme platili školy v přírodě a letní tábory, v září to byl program na úhradu kroužků a zájmových aktivit a taky obědů dětem ve školách, protože ne všechny školy jsou zapojeny do státního programu. No a před Vánoci je to jasné, budeme nejpotřebnějším dětem zařizovat dárky pod stromeček. V neposlední řadě Klub nabízí bezplatnou právní pomoc pro běžnou agendu rodinného práva, ale i pro vymáhání dlužného výživného, což je pro rodiče samoživitele jeden z nejpalčivějších problémů.

• Jaké jsou podle vás hlavní důvody, proč v dnešní době muži opouštějí ženy a své děti a nechají je „na holičkách“?

To nevím, je to možná dnešní uspěchanou dobou, kdy vztahy rychle začínají a rychle končí, což by nebylo nic zvláštního. Ale pokud na konci toho jsou už i děti, dostává se to potom někam jinam. Je to pak otázka vlastního svědomí a morálky, jak se k tomu člověk postaví. Osobně mi přijde nefér, že pojem „samoživitelka“ má v naší společnosti takový divný nádech, většinou ve znamení, že dotyčná si neuměla život uspořádat. Ještě horší je pak představa, že každá samoživitelka sedí doma a v klidu pobírá dávky. Ono to tak právě není, protože podle jednoho našeho posledního průzkumu více než 60 % maminek je řádně zaměstnáno a jenom necelá desetina je vedena na Úřadu práce. Navíc pokud se zeptáte zaměstnavatele, jak se mu s maminkou samoživitelkou pracuje, tak většinou vám odpoví, že patří mezi nejzodpovědnější pracovníky, protože si práce váží.

• Co je pro ženu s dětmi nejtěžší, když zůstane sama? S čím vším se musí potýkat?

Já bych řekla čas nebo peníze. Pokud se vám podaří najít práci, vždycky budete mít pocit, že byste mohla být lepší mámou. Jinými slovy, je to čas, kdy budete jako dostihový kůň, který se ale nikdy nepřiblíží té pomyslné cílové pásce. Naopak, pokud z důvodu věku dítěte je pro vás práce nedostupná, tak to budou peníze. Rodičovský příspěvek, ačkoliv má být náhradou za ušlou mzdu, vám nedokáže výplatu suplovat. A pak právě nastupují situace, kdy rodič musí žádat o pomoc stát. V neposlední řadě je to i nešťastné výživné, které je v průměru kolem 2000 korun. Pozor ale na statistickou zradu, protože na tuhle částku dvě třetiny maminek nedosáhnou. Máme v Klubu maminky, které musí po zaplacení nezbytných nákladů na bydlení vyjít i s částkou 1500 korun měsíčně, což je myslím pro řadu lidí nepředstavitelné.

• Problémem asi nejsou jen otcové neplatiči, ale i málo fungující podpora matek samoživitelek ze strany státu. Co by se podle vás mělo změnit?

Víte, já sama jsem odpůrce sociálních dávek, protože právě kvůli nim podle mého názoru vzniká stigma vůči samoživitelkám. A těch, které nechtějí pracovat a stačí jim málo, je minimum. Co by se mělo změnit? Je to jednoduché – stačí, aby vaše dítě mělo kam chodit do školky, případně mělo fungující školu s družinou a vy jste našla práci v takovém rozsahu, abyste to dokázala spojit s péčí o dítě. Jenže to je právě to, co nefunguje. Školky jsou v přetlaku, a pokud řeknete na pracovním pohovoru, že máte dvě děti a jste na ně sama, tak diskuse o pracovním místě většinou rychle končí. Samozřejmě jiná je situace v Praze a velkých městech, ale pokud půjdete sto kilometrů od Prahy, tak se pracovní trh radikálně mění. Pokud třeba bydlíte v místě, kde je jeden výrobní podnik, který má práci na směny, tak jako rodič s dětmi jste naprosto bez šance.

• Je něco, co matky samoživitelky nerady slyší?

Že si za to můžou samy a „ať si najdou chlapa“. Víte, co mě vždycky překvapovalo? Že největšími kritičkami samoživitelek jsou samy ženy. Jednou mi napsala paní, jak je šťastně vdaná, má úspěšného manžela, dvě chytré děti, nádherný dům atd. a že nechápe, jak se člověk do takové situace může dostat a že bych se nad sebou měla zamyslet. Vybavila jsem si, co mi kdysi říkala moje babička: „Nikdy se nerouhej, nikdy nevíš, co ti život přinese.“ A je to skutečně tak, on se ten pomyslný domeček z karet může ze dne na den rozbít a pak by mě zajímalo, jestli by se mě dotyčná ještě ptala, „jak se to může stát“. Život je prostě nevyzpytatelný a nikdy nevíme, co nás potká. Je pak ale velkou výzvou se s tím poprat tak, abychom to „ustály“.

• Každá z maminek samoživitelek má za sebou nějaký příběh, často asi ne moc veselý. Vzpomínáte si na nějaký, kdy jste si řekla: „To je ale síla!“?

Za dobu, co mám Klub, mám v sobě už tisíce příběhů a nebudu nalhávat, že člověk si musí vytvořit vnitřní obranný val, protože někdy se vám chce brečet nebo byste chtěla zachraňovat celý svět. Nejtěžší jsou případy, kdy je v rodině psychické i fyzické násilí, a to nejen na mamince, ale i jejích dětech. Zažila jsem situace, kdy byla maminka s dětmi s igelitkou na ulici, v peněžence pár stovek a nevěděla, co dál.

• Na vašem webu provozujete i e-shop, kde si lidé mohou koupit krásné ručně vyráběné šperky a další zboží. Kdo tyto věci vyrábí a na co používáte výtěžek?

Když jsem e-shop zakládala, tak jsem vycházela z toho, že lidi neradi dávají peníze „na nic“. Tím mám na mysli, že dneska je neziskových organizací hodně a v podstatě byste mohla každý den přispívat na něco jiného – jednou na pejsky, podruhé na bezdomovce, potřetí na postižené děti. Bohužel oblastí, kde je nutná naše pomoc, je strašně moc. Protože naše organizace nepobírá žádné státní dotace a žijeme z darů široké veřejnosti a firem, postavila jsem náš koncept co nejvíc transparentně – naši dárci mají vždy přesnou informaci, na co byly jejich peníze využity.

A zpátky k e-shopu – jak jsem se zmínila, řada maminek má z objektivních důvodů potíže sehnat zaměstnání, takže zaměstnáváme maminky, které umí vyrábět hezké věci a pak je přes náš e-shop prodáváme. Z každé prodané věci jde pak částka 100 korun do našeho fondu, ze kterého pak platíme zmiňované obědy, kroužky, tábory nebo vánoční dárky. A po roce fungování se ukázalo, že ručně zpracovávané designové šperky byly dobrá volba :-)

• Jakým způsobem mohou lidé pomoci a podpořit vás, kromě toho, že si koupí nějaké zboží ve vašem e-shopu?

Samozřejmě mohou přispět i finančně, ale stejně tak jsou lidé, kteří nám například koupili papír a náplně do tiskárny, nebo organizátoři kroužků, kteří nabídli našim dětem kroužky zdarma atd. Víte, já jsem vděčná každému, kdo nám fandí, a nedělám rozdíly mezi velkými a malými dárci. Vždy osobně poděkuji velké firmě i člověku, který nám pošle třeba 100 korun.

• Jaké máte plány do budoucna a co byste sobě i ostatním maminkám samoživitelkám nejvíc přála?

Klub svobodných matek je projekt, který od prvního okamžiku žije svým životem, takže nějaké velké plány dělat nemusím, on přesně ukáže, co máme dělat dál :-) Maminkám bych přála jediné – aby věřily, že bude líp, a budeme se snažit jim v tom ze všech sil pomoci. Podle mě jsou ženy silné osobnosti a zvládnou hodně, a to bez ohledu na to, jestli jsou samoživitelky nebo ne. Pokud tomu člověk věří a dělá maximum, vyjde to.

Klub svobodných matek je neziskovou organizací zaměřenou na všechny matky samoživitelky, respektive svobodné matky v České republice. Pomáhá samoživitelkám řešit především aktuální problémy, jako jsou nevyvážená finanční situace řady svobodných matek, rozšířený problém neplacení výživného, restrikce poskytování některých dávek sociální podpory, obtížné uplatňování na trhu práce a do jisté míry i sociální vyloučení. Podrobnosti o tom, jak můžete pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem, najdete na internetových stránkách Klubu nebo e-shopu. Přečtěte si i příběhy dětí, které díky pomoci Klubu mohou chodit na kroužky, jezdit na tábory nebo obědvat ve školách.

Anna Kopečková