Příběh Lucie: Je mi 46 let a jsem panna. Terapeutka mi řekla, že jsem dětinská
Smutek nebo dokonce pláč po sexu jsou normální Zdroj: iStock
Kdykoliv se mí přátelé baví o sexu nebo o vztazích zaujatě přikyvuji a dodávám svůj názor na všechno, co momentálně prožívají. Pravda je ale taková, že ve svých 46 letech jsem stále panna.
Moment, kdy si mí přátelé povídají o sexu, je jeden z těch nejhorších, které prožívám, děsím se toho, až se mě jednou zeptají na můj zážitek. Možná proto nemám tolik kamarádů, nemám toho totiž tolik, kolik bych s nimi měla normálně sdílet. Mám dojem, že si o mě myslí, že jsem velice prudérní a stydlivá (což je pravda), a tak se mě na toto téma nikdy nezeptali. Nikdy jsem si tedy nemusela vymýšlet historky a lhát o svém milostném životě, díkybohu. Nikdy je nenapadlo se ptát na můj sexuální život, za to já se ptám neustále sama sebe, ačkoliv jsem tuto část života už před dvaceti lety v sobě zakopala pěkně hluboko.
Nepolíbená
Když mi bylo dvacet, byla jsem na pár schůzkách s chlapci, ale vždy to bylo jenom trapné a pro oba docela nepříjemné. Nikdy jsem nenarazila na muže, s kterým by to bylo „to ono“, jak o tom mluvívají naše kamarádky. Prostě nikdy. Částečně vím, co za tím stojí. Jsem stydlivá a neatraktivní. Taková jsem od začátku věků a už od dětství jsem si všímala, že u druhého pohlaví neslavím takové úspěchy jako ostatní dívky. Ani ve dvaceti se to nezměnilo, nikdy jsem se s nikým nelíbala, nikdy jsem se s nikým zamilovaně nedržela za ruku a nikdy jsem s nikým nespala.
Můj psychoterapeut říká, že neumím fungovat ve vztahu Zdroj: Thinkstock
Terapie nepomohla, naopak
Před těmi dvaceti lety jsem ale cítila, že jsem stále mladá a mám život před sebou, proto jsem se s tím snažila částečně něco dělat. Nebylo to tak, že bych někoho pozvala na rande, na to jsem nikdy neměla nervy ani sebevědomí. Ale od přírody jsem hloubavá duše a bylo mi jasné, že neschopnost najít si partnera, je něco, co je zakořeněné někde hluboko v mém nitru. To byl důvod, proč jsem se rozhodla zajít k psycholožce a se vším jsem se svěřila. Terapie pro mě měla ale děsivé následky. Terapeutka mi řekla, že jsem příliš dětinská a není mi pomoci. Myslím, že to byl poslední moment, kdy jsem se pokoušela zlepšit svůj život.
Co dál?
Od té doby to bylo opravdu poprvé a naposledy, kdy jsem se někomu svěřila o tom, jaká doopravdy jsem. Toužím po vztahu, ale zároveň se ho děsím. Představa líbání mi přijde nechutná, jen na to pomyslím, na druhou stranu bych to ráda vyzkoušela. Muži mi přijdou přitažliví, několikrát jsem se platonicky zamilovala, ale nikdy z toho nic nebylo. Možná jsem asexuál, člověk, co nechce sex. Možná jsem jen zlomená žena, která ještě nepřišla na to, proč se jí všechno tohle děje.
Autor článku
Petra Kloidová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
