Dětský pokoj bez hádek: 5 pravidel, aby se v něm dětem dobře žilo

Ne každý je tak bohatý, aby mohl zařídit každému dítěti vlastní pokoj. V Česku jsou naopak standardem byty o velikosti 3+1, takže dvě i tři děti v jednom pokoji jsou spíš nutností než volbou. Aby jejich soužití bylo co nejjednodušší, je dobré dodržovat několik pravidel.

Jeden z krizových okamžiků celého soužití nastává hned v počátku, kdy mladšího sourozence do dětského pokoje přestěhujete. To starší dítě si totiž možná doposud neuvědomilo, že u něj mladší bráška/sestřička skutečně jednou bude bydlet. A teď nastal ten čas a ono se s tím musí smířit. Proto je důležité, aby starší sourozenec nebyl nijak krácený na svých dosavadních právech.

Čas na spaní

Pokud jsou vaše děti různého věku, neměli byste nutit starší dítě chodit spát ve stejnou dobu, jako to mladší. „Děti by měly chodit do postele tehdy, kdy se to hodí jejich věku a vývojovým potřebám. Jinak se bude starší dítě oprávněně zlobit,“ vysvětluje dětská psycholožka Susan Bartellová.

Matka tří dětí Jessica McMakenová zjistila, že největší problém s dětmi, které chodí spát ve stejnou dobu, je ten, že děti si místo spaní hrají a povídají. Problém překonala, když se rozhodla, že děti budou chodit do postele v jiný čas. Zatímco ona ukládá mladší, starší syn si čte s otcem v obýváku. Pak zamíří do postele na druhé straně místnosti, než kde spí jeho sestra.

Osobní prostor

I když se děti sebevíc milují, ne vždy spolu chtějí sdílet všechny své věci. Zvlášť když jsou starší. Pokud nemají vlastní prostor, kam by se mohly uchýlit a kde by si mohly skladovat vlastní věci, bude brzy docházet k hádkám.

„Každé dítě by mělo mít vlastní prostor, i když společně žijí v jednom pokoji. Může jít o poličky, šuplíky, pokud je prostor skutečně malý. Když to možnosti dovolují, udělejte dětem vlastní skříně. Vlastní postel by pak měla být samozřejmostí,“ radí Bartellová. Podle ní by se děti měly také naučit respektovat soukromí sourozence. A tak by se měly například ptát, když chtějí k tomu druhému do postele.

A co když je jedno dítě příliš malé, aby respektovalo zákazy a žádalo o povolení? Požádejte starší dítě, aby se zapojilo do řešení. Můžete mu třeba vyhradit police výš ve skříni. Pokud to však nestačí, pomozte mu sbalit jeho cenné a křehké věci do doby, než mladší sourozenec povyroste a bude respektovat vlastnictví. „Staršímu však důkladně vysvětlete, že co děláte, děláte proto, abyste mu pomohli,“ doporučuje Bartellová.

Foto: iStock

Důležité soukromí

Zvlášť pokud sdílejí pokoj děti opačného pohlaví, může být od určitého věku problém se soukromím. „V ideálním případě by pokoje měli sdílet sourozenci stejného pohlaví,“ radí psycholožka. Jenomže ne každá rodina má tu možnost. V tom případě nastavte pevné hranice ohledně soukromí. V koupelně či při převlékání by každý sourozenec měl mít vlastní čas a prostor.

Pokud to pokoj umožňuje, pokuste se jej přepůlit. Ať už závěsem, paravánem, nebo třeba policovou skříní postavenou uprostřed. Vytvořte tak dva koutky, které dětem jistý pocit soukromí zaručí. Stejně, jako v předchozím případě, pak platí právo na vlastnictví. Bez svolení „majitele“ nemůže ten druhý na jeho území vstupovat.

Pravidla, která omezí konflikty

I když spory ohledně hraček nebo oblečení jsou mezi sourozenci normální, v případě společného pokoje mohou snadno eskalovat v dlouhé a vyčerpávající bitvy. Podle psycholožky jsou nejčastějšími důvody konfliktu porušení práva na osobní prostor nebo porušení vlastnictví. Tedy když si jeden sourozenec vypůjčí něco, co patří druhému. „Další věcí, která často vede ke konfliktu, je rozdílnost povah. Pokud je jedno dítě pořádkumilovné a druhé bordelář, může se první cítit velmi nepříjemně ve vlastním prostoru. Zní to jako maličkost, ale na dítě to působí stresujícím dojmem,“ vysvětluje psycholožka.

Podle ní je tak na rodičích, aby co nejdřív nastavili pravidla spravedlivá k oběma dětem a také tresty, které budou za jejich porušení následovat. Děti s pravidly musíte seznámit a ujistit se, že je chápou. Tresty záleží na vaší domácnosti a na povaze a zájmech jednotlivých potomků, tak, aby byly spravedlivé.

Sestěhování

Pokud spolu dvě děti nesdílejí pokoj od raného dětství, může být jejich pozdější sestěhování o to komplikovanější. Jessica McMakenová to zažila, když se do jejich rodiny narodilo třetí dítě. Najednou dcera a syn, kteří doposud měli vlastní pokoj, museli žít společně. Prostě přestěhovali dceru k synovi. „Opravdu jsme si dali záležet, abychom oběma zdůraznili, že je to odteď pokoj jich obou. Přesto jsme zjistili, že dcera stále pokoj vnímá jako Honzův pokoj, protože ho všichni (včetně nás rodičů) tak stále nazývali. Změnili jsme tedy jazyk a pokoj vymalovali tak, aby v něm měl každý své místo,“ vzpomíná Jessica.

Pokud sestěhování do jednoho pokoje je důsledkem stěhování do menšího bytu, psycholožka doporučuje být upřímný. Vysvětlete dětem, proč se tak děje, a požádejte je o pomoc, aby se v pokoji cítily dobře.

Někdy se ale rodina přestěhuje do většího bytu, kde by každé dítě mohlo mít vlastní pokoj, a vy najednou zjistíte, že děti nechtějí… V takovém případě udělejte z jednoho pokoje hernu a z druhého ložnici. Až děti dosáhnou puberty, velmi pravděpodobně po vlastním prostoru zatouží a věc se sama vyřeší.

Podívejte se, jak soužití několika dětí v jednom pokoji vyřešili designéři, architekti nebo i sami rodiče:

-lk-

Mohlo by vás taky zajímat: