Alena (67): Vnučka mě naučila používat Facebook. Díky tomu jsem našla dávnou kamarádku
Alena dlouhé roky věřila, že sociální sítě nejsou pro lidi jejího věku. Vnučka ji přesvědčila o opaku. Zdroj: Stock Budget, Profimedia.cz
Byla jsem přesvědčená, že sociální sítě už nejsou pro lidi mého věku. Pak mi ale vnučka dokázala, že se mýlím. Díky Facebooku jsem po více než čtyřiceti letech našla svou nejlepší kamarádku z mládí.
Facebook a další sociální sítě jsem dlouhé roky odmítala. Ne proto, že bych byla proti moderním technologiím, ale spíš jsem měla pocit, že už bych se v tom stejně nevyznala. Děti i vnoučata si pořád něco ukazovaly v telefonech, mně to připadalo strašně složité a říkala jsem si, že v mém věku už nemá cenu s takovými novinkami začínat.
Zapšklá babička ze mě ale nikdy nebyla. Celý život žiju ve městě, ráda se hezky obléknu, zajdu s kamarádkami na kávu nebo do divadla. Novinky mě vlastně vždycky bavily, jen sociální sítě jsem měla za něco, co patří hlavně mladým.
Moje šestnáctiletá vnučka mě už delší dobu přemlouvala, ať si založím Facebook. Tvrdila, že mi všechno ukáže a že díky němu můžu být v kontaktu s lidmi, které jsem dlouhá léta neviděla. Jenže já měla pořád stejnou odpověď. Připadala jsem si na podobné věci už moc stará a bála jsem se, že něco pokazím.
Jedno odpoledne ke mně přišla na návštěvu a pobaveně sledovala, jak si na tabletu bez problémů čtu zprávy, hledám recepty nebo objednávám vstupenky do divadla. Nechápala, proč se právě Facebooku tolik bráním. Sedla si vedle mě ke stolu, založila mi účet a trpělivě mi ukázala všechno, co jsem potřebovala vědět. Už po pár minutách jsem zjistila, že jsem z toho měla mnohem větší strach, než bylo potřeba.
Vnučka mi otevřela nový svět
Nejdřív mi ukázala úplné základy. Vysvětlila, jak si vyhledat známé, jak napsat zprávu nebo přidat fotografii. Měla se mnou trpělivost a ani jednou nedala najevo, že jsou moje otázky hloupé. Díky ní jsem pochopila, že na tom vlastně není nic složitého, jen jsem si kolem toho za ty roky vytvořila zbytečný strach.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Než odešla domů, připomněla mi ještě jednu důležitou věc. Řekla, že internet umí být skvělý pomocník, ale člověk na něm musí být stejně opatrný jako v běžném životě. Doporučila mi, ať si do přátel přidávám jen lidi, které opravdu znám, nereaguji na podezřelé zprávy a nikdy nikomu neposílám peníze jen proto, že o ně přes internet požádá. Přiznám se, že mě do té doby ani nenapadlo, kolik podvodníků se na sociálních sítích pohybuje. Slíbila jsem jí, že když si nebudu něčím jistá, raději se jí zeptám, než abych bezhlavě na něco klikala.
Ještě ten večer jsem si sedla s hrnkem čaje do křesla a ze zvědavosti začala hledat známá jména. Většinu lidí jsem nenašla nebo už měli úplně jiné příjmení. Pak mě napadla Hanka. Na střední škole jsme byly nerozlučné. Seděly jsme spolu v jedné lavici, chodily na brigády, trávily spolu skoro každý víkend a byly přesvědčené, že naše přátelství vydrží navždy. Život měl ale jiné plány. Po škole se odstěhovala, nějakou dobu jsme si psaly dopisy a potom se naše cesty úplně rozešly.
Mohlo by se vám líbit: Jak reagovat na sexuálního predátora? Rodiče na něj nesmí útočit, varuje psycholožka
Byla jsem zvědavá, jestli ji dokážu najít, a tak jsem napsala její dívčí jméno do vyhledávání. Během několika vteřin se přede mnou objevila fotografie usměvavé ženy. Stačil jediný pohled a věděla jsem, že je to ona. Sice měla pár vrásek navíc, ale byla to moje Hanka. Poslala jsem jí krátkou zprávu, ve které jsem se představila a připomněla naše společná školní léta. Odpověděla mi ještě ten večer. Napsala, že už několikrát přemýšlela o tom, že by mě našla, ale nevěděla jak. Okamžitě navrhla, ať se nepotkáváme jen přes obrazovku, ale zajdeme spolu na kávu.
Po letech jsem našla zapomenuté přátelství
Domluvily jsme se na kavárně na půl cesty mezi našimi městy. I když jsem se na to setkání těšila, byla jsem trochu nervózní. Přemýšlela jsem, jestli si po více než čtyřiceti letech budeme mít co říct a jaká vlastně Hanka bude. Člověk se za tak dlouhou dobu změní a já měla trochu obavy, že naše společné vzpomínky už zůstanou jen minulostí.
Přečtěte si také: Podezřelý e-shop: Zboží objednáno, zaplaceno, ale ani po měsíci nedorazilo. Co dělat?
Ukázalo se, že jsem se bála úplně zbytečně. Stačilo, aby Hanka vešla do kavárny, a hned jsem ji poznala podle úsměvu. Objaly jsme se a během pár minut jsme si povídaly, jako bychom se naposledy viděly před několika týdny. Vzpomínaly jsme na školní léta, na učitele, kteří nám tehdy připadali přísní, i na všechny naše malé průšvihy. Postupně přišla řeč i na život. Dozvěděla jsem se, že má stejně jako já dvě vnoučata a že před několika lety ovdověla. Najednou mi došlo, kolik radostí i těžkých chvil jsme každá zvládly.
Domů jsem odjížděla s obrovskou radostí. Celou cestu jsem myslela na to, jak příjemné to setkání bylo. S Hankou jsme se ještě před rozloučením domluvily, že se brzy znovu uvidíme. Stačí si napsat přes Facebook.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Česko je inovačním centrem zločineckých skupin. Expertka radí, na co si dát pozor:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
