Jak reagovat na sexuálního predátora? Rodiče na něj nesmí útočit, varuje psycholožka

Od českého dokumentárního filmu V síti, který byl poprvé uveden v kinech v únoru letošního roku, se očekávalo, že jeho téma sexuálního obtěžování mladých dívek na internetu vyvolá rozruch nejen u rodičů. A to se také stalo. Na chování sexuálních predátorů i na to, jak před nimi děti chránit, jsme se proto zeptali psycholožky Alžběty Protivanské, která se zaměřuje na on-line svět a sociální sítě.

• Dají se muži, kteří sexuálně obtěžují dvanáctileté dívky, označit jednoduše za pedofily?

To určitě ne. Mluvili o tom i samotní autoři dokumentu V síti, že jen u pěti procent z nich by se dala klasifikovat nějaká sexuální dysfunkce jako pedofilie a podobně. Většina z nich by sexuologickými testy prošla jako psychosexuálně normální. Taky je otázka, co znamená normální. Jsem přesvědčená o tom, že pokud by měli takovou akci provést mimo internet, většina z nich nic z toho nedá najevo a něco takového by se u většiny z nich vůbec v hmotném světě neukázalo.

Současná hranice pro legální první sex je stanovená na 15 let. Ještě před dvěma třemi sty lety bylo poměrně běžné uzavírat sňatky ještě dříve. Touha dospělého muže po mladé dívce byla považována za něco normálního, akorát o jejím provdání rozhodovali rodiče a ve společnosti panovala daleko větší shoda, že se něco takového může stát a za jakých podmínek. Nikdo neodsuzoval to, že zralý muž touží po mladé dívce. To je něco, co dokážeme pochopit. Dnes je ale velmi nebezpečné, jak se toto promítá do anonymního světa internetu. Jedna věc je toužit, druhá věc je využít živou ženu na síti jako předmět svojí touhy.

• Proč tedy tito podle výzkumů psychosexuálně normální muži v takovém množství obtěžují děti na internetu?

Vzhledem k tomu, že je většina z nich psychosexuálně normální, primárním objektem jejich sexuální touhy by měla být dospělá žena. Ta je pro ně ale často z různých důvodů nedosažitelná, proto často žijí bez reálné partnerky a kumuluje se v nich napětí. Sáhnou tedy po té nejjednodušší možnosti, jak se s někým seznámit, kterou je v dnešní době internet. A právě tam hraje důležitou roli falešná anonymita. Ta jim umožňuje projevit určité spodní proudy, které máme všichni. Tito jedinci je ale mohou vypustit bez cenzury a sociálního citu.

Velmi mě taky překvapilo, jak rychle muži, které tvůrci dokumentu nazývají predátory, přistoupili na sexuální návrhy dívek. Před patnácti lety to trvalo třeba půl hodiny. Dnes konverzace trvá pár minut, než se v ní něco takového objeví. To vypovídá i o tom, že se mužům tyto postupy na internetu zjevně daří. S tím souvisí i druhá stránka věci, a sice jakým způsobem se náctileté dívky na internetu prezentují. V on-line prostředí je totiž snadné začít se velmi rychle bavit o hlubších věcech, doptávat se, trochu si vymýšlet, flirtovat. Je to geniální nácvikové prostředí, které ale nemá žádné mantinely. Děti nemají vyvinutý cit pro to, co už je přes čáru. Na internetu je navíc daleko těžší ty hranice rozpoznat. Otázkou taky je, jak moc se tím, že sexuální predátoři útočí skrz internet, snižuje počet těch, kteří by něco takového měli chuť dělat někde venku.

• Většina sociologů a psychologů se už dnes shodne na tom, že muži prožívají tzv. krizi mužství. Může právě ta mít souvislost i s tímto chováním na internetu?

Když to vezmu šířeji ze sociologického pohledu, role muže ve společnosti se celkově mění. Dnes se relativizuje, kdo je on, kdo ona, koho máme oslovovat oni, s jakou orientací se kdo identifikuje, koho kdo přitahuje. Ať už si o tom myslíme cokoliv, děje se to, zvláště na internetu. Když si vezmeme českou společnost, zdá se, že v ní nejsou funkční vzory, silné mužské postavy, které by někde stály se svou ženou a ukazovaly lidem, jak se k sobě chovat v páru. Rozhodně je nenajdeme v řadách politiků a nejspíš ani u popových hvězd.

Chybí nám navíc rituály spojené s přechodem do dospělosti, které v jiných kulturách sloužily k tomu, aby se sešly všechny holčičky i ženy a viděly muže, který je připraven vstoupit do jejich světa. Dnes se ale nic takového neděje. Muži tak prožívají obrovskou vnitřní nejistotu a dojdou k tomu, že pro přijetí je potřeba hnát se za velkou výplatou, domem a co nejlepším autem. Kvůli tomu pak často končí ve stresu a neplodní. Na ženy to přitom nejspíš vůbec nefunguje. Vnitřní struktury společnosti se obecně rozvolňují a v takové situaci nejvíce trpí její mladší a zranitelnější články.

Společnost je taky silně zaměřená na individualitu, nezávislost, zrelativizovalo se manželství a jeho důležitost – už nemusíme dědit grunty a starat se o ně, takže se stáváme spíš sériově monogamními, často ani to ne. Řešíme, jestli být single, nebo mít vztah s jedním či více partnery. V mužích s přirozenou touhou po spojení to pak musí vyvolávat absolutní zmatek v tom, co teda „samička“ chce. Když dnes ženě otevřou dveře, řeší, jestli to bude brát jako příjemné gesto, nebo jako něco, co by dělat neměli. A to si ženy opravdu z velké části způsobily samy. Muži se dostávají do fáze, kdy jsou zcela zkoprnělí z toho, co je a není dobře, a mnohdy je pro ně těžké zorientovat se v tom, jestli mají být rytíři nebo machové. Únik za obrazovku počítače je tedy naprosto pochopitelný.

• On-line predátoři jsou, oproti zažitým představám o starých, upocených, tlustých mužích, často mladí sympatičtí lidé (17–30 let), jejich věk se navíc podle statistik v posledních letech snižuje. Jak si tento jev vysvětlujete?

Mezi hlavní faktory patří zmíněná vnitřní nejistota, absence mužských vzorů a nedostatek namlouvacích rituálů. Prostředí internetu navíc vytváří velký tlak na individualitu a osobní značku. Existuje tam taky obrovský prostor pro až vulgární sexualitu, pornografii, zamilování se, sex. Na to, co bychom mohli nazvat láskou, to znamená jemnost, společný růst, otevřenost, vzájemnou péči, však dnešní doba už nemá čas. Mladší predátoři přitom přesně tohle potřebují a všechny tyto okolnosti u nich pak jednoduše vyústí v zoufalý čin zneužití mentality dvanáctileté dívky.

Ta totiž vstupuje do světa flirtování, svádění, vztahů, sexuality a zdá se, že být přitažlivá znamená mít odezvu z internetového prostředí. Najednou přicházejí starší muži, kteří dívce skládají poklony a chtějí její fotky. Ona si řekne, že se asi někomu líbí, že je důležitá. Pokud je navíc už nějakým způsobem oddělená od otce, je pro ni tento svět fascinujícím způsobem lákavý. Jenže jakmile predátorovi pošle nahou fotku, jeho chování se lusknutím prstu mění a on ji začíná vydírat.

• Dá se říci, že za obtěžováním stojí touha po moci nad nezkušeným dítětem?

Zde je třeba relativizovat to, že jde pouze o staršího muže, který se chystá ovládat dítě. Jakákoliv lidská tendence, která nemůže být odreagována čistě, jasně, zdravě a přímo, v psychickém systému pocitově tuchne a začne probublávat na velmi ošklivých místech. Je zdravější, když touha, zamilovanost a sexuální otevřenost mohou směřovat k adekvátní partnerce, než když je muž odreagovává na internetu.

Podívejme se na to ale i z druhé strany. Často za počítačem sedí dvě tři náctileté holky, které si od mužů na internetu nechávají posílat kredit nebo platby do her a na oplátku jim pošlou cizí fotku nebo prodají kalhotky. Tyto dívky si opravdu dokážou hrát, což je taky způsob moci a ovládání. Každou obyčejně přitažlivou ženu v jednu chvíli napadlo, co by se asi stalo, kdyby byla s mužem, se kterým by nespala, ale všechno by platil. A to je v jejich podání taky určité zneužití. Kde se ve společnosti otevírají možnosti, tam lidé pátrají, jestli nejsou i pro ně.

• Jak dokáže sexuální útok ovlivnit psychiku dítěte? V jakých oblastech života se takové trauma projevuje a může se projevit i s odstupem?

Konkrétně u dvanáctiletých dívek je v tomto případě klíčová reakce matky. Pokud je vyděšená, agresivní, nadává na dotyčné muže a odsuzuje je, může dosáhnout toho, že dcera už nikdy nevkročí na žádný chat. Zároveň ale hrozí, že až tato dívka později uvidí kluka, který se dotýká sám sebe, bude cítit odpor. Bude mít dojem, že by to dělat neměl, přitom to ale patří ke zdravé sexualitě.

Vlivem zážitku s on-line predátorem se taky u postižené dívky může dostavit pocit oddělenosti, hnusu, nepatřičnosti. To se u ní později může překlopit v pocit, že by měla v reálném sexu vydržet i věci, které se jí nelíbí. V tento moment někdy přichází jev zvaný neurotická disociace, tedy stav, kdy se člověk psychicky oddělí od těla a jen se dívá, co se s ním děje. Většině žen se během sexuálního života stalo něco, co jim nebylo příjemné, jenže se bály to říct.

• Premiéra filmu V síti vyvolá v rodičích asi totální děs a hrůzu. Jak by měli k dětem v souvislosti s internetem přistupovat? Jeho zakazování asi nemá smysl…

Ve chvíli, kdy něco zakážou, stane se to pro děti ještě lákavější. Není potřeba internet zakazovat, jen omezit čas, který na něm dítě stráví, a služby, na které se může dostat. Problém může být i prostý fakt, že se rodiče už neorientují v moderním prostředí internetu. Když je jim čtyřicet, může pro ně být těžší pochopit, co se děje na jednotlivých sociálních sítích a proč by se měli zajímat o názory youtubera, který ani nemluví spisovně. Neuvědomují si, že on-line svět je v hlavách dětí realitou, ve které se pohybují. Mozek nerozlišuje mezi tím, co vnímáme ve hmotné realitě a co si představujeme.

To je to největší nebezpečí internetu – ve chvíli, kdy tam děti tráví hodně času, začínají žít ve svých představách místo toho, aby reflektovali to, co se opravdu děje. A to je problém. Rodiče by proto měli přijít za dítětem, doptávat se, co na internetu dělá, s kým se tam seznamuje, a zároveň ho upozornit na možné následky v reálném životě.

Důležité taky je, jak brzo rodiče s dětmi mluví o sexu. Dneska bych začala v jedenácti, možná dřív. Reálná zkušenost je ale taková, že se děti poprvé setkají se sexuálními a pornografickými tématy právě až na internetu. Jsou u toho samy nebo s kamarády, takže tam v tu chvíli vzniká první napětí v tom smyslu, že dělají něco, co by neměly. Má to náboj něčeho zakázaného. Znovu se dostáváme k tomu, jak se nedají pohlídat hranice a jak člověk před počítačem nemá možnost předem zjistit, že narazí na sexuálního predátora.

• Jak se zachovat jako rodič, když děti narazí na sexuálního predátora? Co říct dětem a jak postupovat právně?

Správná reakce matky spočívá ve zdůraznění toho, že dotyčný muž to nesměl udělat, zneužil situace a že s ním dcera navzdory tomu, že si s ním psala, nemá žádný lidský vztah. Ti muži totiž jakoby jedou podle scénáře, jdou po tom, co je vzrušuje. Je to stejné, jako když na pornografické stránce vybíráte, na co se zrovna chcete dívat. Oni vyhledávají, co je teď bude vzrušovat, tedy mladá, tak trochu vystrašená slečna fascinovaně zírající na ztopořený penis.

Matka by měla zdůraznit, že to není lidský vztah, že ani nejde o partnera, který by mohl něco takového splňovat. Měla by s dcerou mluvit o tom, jak vypadá namlouvání a flirtování, jak pozná, že se jí kluk líbí, co by měl a neměl dělat, aby si kvůli němu svlékla tričko, co by měla udělat ona, když se jí něco nelíbí. Její úlohou je jednoduše poskytnout dceři zdravý scénář namlouvání před prvním nebo jakýmkoliv dalším sexem. Úlohou otce je pak neútočit na predátora, ale zajistit, aby se s dcerou už nikdy nedostal do kontaktu, a ideálně to řešit právně. V tu chvíli by měl zároveň dceři ukázat, že mužství může být i neohrožující a bezpečné.

PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR: KLUSÁK SÁM V SÍTI: BYLO ZAJÍMAVÉ, VYZKOUŠET SI BÝT SÁM OTLOUKÁNKEM ČESKÉHO FACEBOOKU