Štaidl o okamžiku, kdy se dozvěděl o smrti matky: Myslel jsem si, že je to nějaká fáma
Artur Štaidl (29) přišel o maminku Ivetu Bartošovou v pouhých sedmnácti letech. Zpěvačka pro něj ale nebyla jen slavnou osobností, kterou obdivovaly tisíce fanoušků. V otevřené zpovědi zavzpomínal na její povahu, společné chvíle, její partnery i na období, kdy se její psychický stav zhoršoval. V otevřené zpovědi, kterou poskytl deníku Blesk, popsal mimo jiné okamžik, kdy se během vyučování dozvěděl, že jeho matka navždy odešla.
Na svou maminku má Artur především hezké vzpomínky, přestože její pracovní vytížení znamenalo, že spolu někdy trávili méně času. Na otázku, jaká vlastně Iveta byla jako maminka, měl jasnou odpověď. „Skvělá! Máma mě vždy podporovala ve všem, co jsem si vymyslel. Vždycky. Byla neuvěřitelně hodná. Když jsem jel ke kamarádům a měl se vrátit pozdě večer, seděla do jedné do rána na gauči u filmu a čekala na mě, i když jsem měl své klíče. To jsou vzpomínky, které na ni mám. Je ale pravda, že už to pomalu mizí. Bude to dvanáct let, co tu mamka není…,“ přiznal.
Čtěte také: Artur Štaidl promluvil o šikaně i setkání s tetou. Máminu slávu pochopil až v dospělosti.
Dětství měl ale kvůli matčině kariéře jiné než většina jeho vrstevníků. Část času trávil s chůvou a s Ivetou se někdy míjeli. „Bylo to poměrně složité. Část dětství jsem vyrůstal s chůvou, čemuž se v této branži asi nelze vyhnout. S mámou jsem jezdíval i na koncerty, pokud se nevracela moc pozdě v noci. Byl jsem také, myslím, na všech premiérách jejích muzikálů,“ zavzpomínal. Přesto spolu podle něj dokázali trávit i celé týdny, a právě tyto obyčejné chvíle mu zůstaly v paměti.
Vztahy s matčinými partnery
Artur se během rozhovoru nevyhnul ani mužům, kteří v různých obdobích vstupovali do Ivetina života. Většinu z nich podle svých slov nevnímal negativně. „Myslím, že jsem nakonec se všemi vycházel docela dobře. Velmi dobré vzpomínky mám třeba na veterináře Romana Hankeho. Neměl jsem problém ani s Jirkou Pomejem, ani se Zdeňkem Podhůrským. Žádného z máminých bývalých partnerů nemám v paměti zapsaného jako špatného člověka,“ řekl.
Jinak ale mluví o posledních letech života své matky a jejích tehdejších vztazích. „Na všechny mám svůj názor. S Domenicem jsem problém neměl, jezdili jsme do Itálie, kterou mám rád, to bylo vcelku příjemné. Se Zdeňkem Macurou jsem se osobně vlastně ani nesetkal, takže si názor mohu dělat jen z médií. A Josef Rychtář je kapitola sama pro sebe. Mám podezření, co se tam dělo. V té době už jsem s nimi moc nebyl, ale vnímám, že mámin psychický stav se postupně zhoršoval. Tím bych to asi uzavřel.“
Psychické problémy
Právě Ivetiny psychické problémy byly podle Artura něco, s čím jako dospívající syn nedokázal mnoho udělat. „Určitě ne. Ve třinácti nebo patnácti letech jsem s tím ale mohl jen těžko něco dělat… Máma se mě navíc snažila chránit, takže jsem prakticky nic nevěděl. Ani si nejsem jistý, zda táta zvolil správnou cestu, když do toho zapojil soudy. To člověku na psychice moc nepřidá. Ale to už jsou věci, které nezměníme,“ popsal.
Dnes se na minulost snaží dívat s odstupem. „Určitě ano. Největší problém vidím v tom nekonečném hyenismu ze strany některých lidí v jejím okolí v pozdějších letech. Ona byla hodná holka z Moravy, která věřila, že to s ní každý myslí dobře. Showbyznys a Praha ji, bohužel, semlely.“
Roky terapií a nejtěžší okamžik
Sám přitom přiznává, že vyrovnat se s tím vším nebylo jednoduché a pomohla mu až několikaletá práce na sobě. „Chtělo to několik let terapie a práce na vlastní psychice – uvědomit si spouštěče nepříjemných pocitů. Ale v zásadě ano, myslím, že to mám v hlavě srovnané a jsem spokojený s tím, jak to mám nastavené,“ uvedl. Zároveň dnes terapii vnímá jako něco, co by podle něj mohlo být běžnou součástí péče o člověka. „Stejně jako chodíme na preventivní prohlídky k lékaři, měla by i psychika procházet pravidelnou údržbou.“
Nejtěžší vzpomínkou ale zůstává den, kdy se dozvěděl, že Iveta zemřela. Bylo mu tehdy teprve sedmnáct a zpráva ho zastihla přímo ve škole. „Celý ten moment byl pro mě poměrně složitý. Dozvěděl jsem se to ve škole během vyučování. V té době po sociálních sítích často kolovaly falešné zprávy o úmrtí různých osobností. Když jsem to uviděl na Facebooku, říkal jsem si, že je to zase nějaká fáma,“ přiznal Artur Štaidl.
„Nedalo mi to ale, poprosil jsem učitelku a šel si zavolat. Volal jsem nejprve Josefu Rychtářovi, ten mi to nezvedl. Pak jsem volal známému fotografovi, který byl vždy u všeho. Řekl mi – nechci být tím, kdo ti to řekne – a položil to. V ten moment mi to bylo jasné. Byl to obrovský šok,“ dodal v rozhovoru pro Blesk.cz.
V roce 2024 uběhlo 10 let od tragického úmrtí Ivety Bartošové:
Autor článku
redakce Prima Ženy
Newsroom magazínu Prima Ženy. Tady najdete články napsané kolektivem autorů webu.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
